Nemazací běžky 2020: bezstarostné běžkování

Písmo: A ++ A --

Relativně novým fenoménem zejména rekreačního běžeckého lyžování – přesněji klasického stylu běhu – jsou nemazací lyže, oborově též zvané nowax či waxless. Dlužno zmínit, že v čase stále populárnějším fenoménem. Níže zkouším vysvětlit, proč. A taky, jak na jejich výběr, zarezonuje-li ono „proč“ i s vámi.

Tak jako předešlý ani tento článek není psán pro závodníky; ti mají pramalou motivaci lyže, o nichž bude řeč, používat – jejich stěžejním soutěžním ohledem bývá absolutní rychlost jízdy. Mou ambicí je oslovit všechny ostatní běžkaře klasického stylu, kteří hledají vysoký jízdní komfort za téměř všech sněhových podmínek a nechtějí toho příliš řešit.

A kteří třeba ocení, že skluznice se jim v průběhu dlouhého výjezdu neojedou, a oni nebudou muset někde ve stopě přimazávat nebo přemazávat. Každý víme, jak nepříjemný takový úkon v terénu umí být – zvlášť v případě aplikace klistrů anebo teplých, měkkých vosků. Odstranit námrazky ze skluznice, na ještě mokrou se snažit vosk aplikovat, nanesené hrudky vosku rozetřít pěkně dlaní – na té se vosku často líbí víc než na sněhem vymrzlé skluznici.

Běda, jestli vám potom zůstane trocha mázy někde na ruce – v rukavici za jízdy se pěkně zahřeje a pak už své lepkavé stopy zanechává všude, na co cestou sáhnete – obvykle zipy u oděvů, madlo dveří vozu, volant, řadicí páka (dobře vám tak – neměli jste roztírat pravou!), madlo garážových vrat, chlupy domácího mazla, pár dveřních klik v domě, koupelnová vodovodní baterie.

Upřímně – pokud by neexistovala žádná jiná výhoda protiskluzových lyží, pak už jen za to, že svedou ušetřit výše popsaného, stojí je velebit.

Ale další výhody existují. Vzpomeňte třeba, kdy naposledy jste se na namazaných lyžích trápili na zrádných přechodech slunce a stínu, kdy rychlý skluz vystřídala taková brzda, že jste málem přepadli na bradu… Protiskluzové lyže si z takových přechodů dělají dobrý den – rozdíly mezi teplými a studenými úseky výrazně smazávají, v odrazu i skluzu. I když budete mít optimálně namazané hladké lyže pro jeden výchozí typ sněhu, v případě odlišných podmínek jinde na trati (přechody slunce/stín, úseky s napadaným jehličím, změna teploty v čase) pojedete na nevhodné máze. Protiskluzy vám přitom po celou dobu jízdy nabídnou konstantní komfort skluzu i odrazu. Ne všechny a ne za všech okolností; čtěte dál.

Problematicky výkonné bývají protiskluzy v totálně ledové stopě – v ní se jejich nenamazaná skluznice při odrazu nemá příliš o co opřít, od čeho se odrazit. Přesto i za těchto okolností osobně preferuju protiskluzy před pravděpodobně složitou, pracnou a vůbec ne jistou klistrovou alchymií, zvlášť očekávám-li proměnlivé podmínky v jiných pasážích trati. Například pouhá trocha námrazy z větví či okolního sněhu spadaných do ledové stopy (běžný stav za takových podmínek) okamžitě umožní odraz jak z pohádky.
Čímž se nepřímo dostávám ke zřejmě nejkřiklavější výhodě protiskluzových lyží: přijedete k tratím, neřešíte aplikaci stoupací mázy před a odstranění jejích zbytků po jízdě, pouze lyže vyndáte na sníh a po příjezdu je zase uklidíte. Žádná časová prodleva, žádné dilema co namazat, nechat vymrznout, vyzkoušet, přemazat a dokola; manipulujete vždy s čistými lyžemi.

Komfort a bezpečnost
Rekreační běžkař, zejména začínající či ten s nedobrou technikou jízdy, chce od svých lyží běžně toto – relativní komfort a pocit bezpečnosti. Bezpečnosti ve všech praktických ohledech – nejen aby lyže byla stabilní (nadměrná rychlost obvykle nebývá vítána), nýbrž ani aby nezradila v pokud možno žádné ostatní jízdní situaci. Ač to zní utopicky, modelový lyžařský novic chce lyži s jistotou odrazu pokud možno za všech podmínek. (Přičemž vlastní jemná kvalita odrazu nebývá podstatná; obvykle z důvodů neschopnosti takovou dovednost adekvátně vnímat, natož hodnotit její nuance.)

Optimální začátečnická klasická běžka tedy má: bezpečně odrážet, nikdy nepodkluzovat, nikdy nenamrzat, být stabilní, nejet nadbytečně rychle.

Jinými slovy, pro začínajícího či nenáročného rekreačního lyžaře může být akceptovatelná běžka plná výkonnostních nedostatků nebo nižší kvality v řadě ohledů, musí však být prosta výše zmíněných zrad. Zcela na rozdíl od typických výkonnostních sportovců, kteří vědomě vyžadují vysoké technologické charakteristiky lyže, jsou připraveni v průběhu své aktivity rozumně riskovat, v případě nedostatečné momentální výkonnosti lyže (dané například nepřízní sněhových podmínek) jsou ochotni toto selhání své lyži prominout a vinit své limity v technice, fyzické formě atd.

Který typ nemazací lyže
Blížím se tím k vhodnému typu začátečnické lyže, jak já proces jejího výběru vnímám. Jak zmíněno v předešlém článku, správná tvrdost a zhruba i délka hrají důležitou roli a de facto jsou základním předpokladem k tomu, že lyže pro svého jezdce může být „nezrádcovská“. Ačkoli zcela nejdůležitější aspekt v začátečnickém vnímání „bezpečnosti“ klasické běžecké lyže bude její typová korektnost.

Mazací klasickou běžku z řady triviálních důvodů nechávám stranou.

Zůstávají nám tradiční nemazací lyže s prolisem, hladké nemazací s nanotechnologií a pak moderní skinové. Skinové lyže jsou obchodníky vynalezeným a záměrně propagovaným artiklem k celkové stimulaci aktuálního trhu s běžeckými lyžemi. Přičemž čím vyšší úroveň lyžaře, tím vyšší hodnotu skinová lyže dovede svému jezdci či jezdkyni poskytnout – až po úroveň amatérských závodníků. Totéž platí o bezúdržbových nanoskluznicích. My tu však uvažujeme začátečníky s obvyklým aktuálním nulovým zkušenostním názorem a jejich budoucí primární ohled „hlavně žádná zrada!“.

Začátečník na skinu (předjímejme, že sebelíp fungujícím v běžných situacích, byť ani to není zaručeno) vjede do nahoře zmíněného ostrého kontrastu slunce a stínu a většina typů mohérových skinů začne reagovat přecitlivěle podobně jako v takové situaci silně naklistrované lyže. Zkušený lyžař zvyklý aktivně pracovat se svým těžištěm by takovou otravnou pasáž většinou přečkal a zejména ustál, začátečníky budou jejich skinové lyže posílat na zadek (a/nebo na nos) na každém kontrastním úseku, dokud se z běžek nezují. Pokud vjedou do jehličím zašpiněných jarních stop, efekt brzdy může být ještě okamžitější. Uhodí-li vysoká vlhkost a mráz, skiny mohou namrzat tak, že se z nich začátečník nejen neodrazí, ale při zpomalení či zastavování jej nevyzpytatelně naráz přimrzající skin opět shodí na zem.

Pokud začne sněžit obecně (tj. zejména za studena), pro čerstvě protimrznoucím postřikem neošetřené skiny i nanoskluznice je to výzvou samo o sobě (limitovaný skluz, odraz, lepení na skluznici). Začne-li během sněžení oscilovat teplota kolem nuly, teplý padající sníh bude činit trable téměř zákonitě. Nepojede to, pod nohama budou bambule ledovatého sněhu, jež nepůjdou ze skluznic dolů. Začátečník při takové zkušenosti bude chtít lyže sundat a na běžkaření zapomenout.

Dlužno férově zdůraznit, že v obvyklé škále neproblematických sněhových podmínek fungují všechny zmíněné typy nemazacích běžek – skiny, nanoskluznice, jakož i protiskluzy – bezproblémově. (Odtestoval jsem v průběhu let vysoké desítky různých nemazacích modelů, abych předchozí mohl napsat.)

Vrčáky!
Řešení? Podle mého to, které sám znám a na začínajících pánských i dámských nesoutěžních lyžařích – včetně (a zejména!) dětských – praktikuju ve formě jednoznačného doporučení asi dvacet let: máte-li na výběr, učte se rekreačně lyžovat na šupinových lyžích! Často a hojně je parafínujte v celé délce lyže, včetně šupinového středu, a pro jistotu v kapse vozte svůj jediný vosk sezóny – malý protimrznoucí sprej. A nepotkáte situaci, kdy by vás takováto lyže zradila.

Někdo někdy vymyslel námitku, že šupinové lyže nejedou a hlučí – a oba (pro začátečníky neplatící) argumenty si vzali někteří rekreační lyžaři k srdci, aniž by sami deklarované negativní efekty kdy zažili, či se aspoň nad takovou proklamací dostatečně prakticky zamysleli. Šupinová lyže, je-li (opět kritický předpoklad!) korektně tvrdá a vždy dobře parafínovaná, bude klouzat jedna báseň. A že údajně „hlučí“? Mohou trochu (nijak otravně) vrčet na tvrdém – spíš ledovatém povrchu; přičemž hlasitost a četnost vrčení je přímo úměrná technice jízdy. Ironií situace tento nepodstatný ohled vadí obvykle těm, jejichž nerovnováha a špatná technika způsobuje jak od mlýnského kola pravidelné klapání lyží za každým jejich předčasně ukončovaným skluzným krokem – aniž by s tímto zvukem cokoli svedli dělat.

Věc názoru
Znamená to, že skiny či nanoskluznice jsou pro totální začátečníky nevhodné? Svůj názor zformuluju diplomatičtěji – jsem přesvědčený o vhodnější cestě: naučit nováčky (zdůrazňuju, že rekreační, tj. bez sportovních a závodních ambic!) základně lyžovat na nejspolehlivějších (poctivě parafínovaných) šupinách, u nichž hrozí mizivé riziko, že své pasažéry něčím podstatným zradí.

Všemi typy sněhu projedou, žádné sněžení je neohrozí, jehličí nebude zastavovat, přechody slunce a stínu budou víceméně ignorovat. Dokonce i v totálně ledové stopě s trochou jinovatky či sněhového prachu (popsáno výše), jim bude lyže držet i pojede – jak nejspíš žádná jiná skinová, nanoskluznicová, natož tradičně mazaná v dané situaci. Navíc – a pro totální začátečníky zejména – lyže se jim bude chovat konzistentně celý jejich pobyt na sněhu.

Pro ostatní dovednostní úrovně počínaje mírně pokročilými nemám proti skinovým klasičkám a/nebo nanoskluznicím – jakož ani proti mazacím i šupinovým lyžím, když na to přijde – žádných námitek. S tím, že dál zůstávám poučeným příznivcem a pro každého začínajícího osobním doporučovatelem šupinových modelů coby historicky nejgeniálnějšího vynálezu, jenž se kdy rekreačnímu běžeckému lyžování přihodil.