Výběr běžek 2020: jak na to?

Prvně ve své historii vychází nordicový obsah v materiálovém vydání SNOW; zejména proto pojímáme letošního průvodce aktuálním sortimentem běžeckých lyží laičtěji a od základů. Co bude znít ostříleným běžkařům jako notoricky známá trivialita, může pro řadu čtenářů magazínu, dosud jen sjezdujících, být nové. Kéž nápomocné lepší orientaci i správnému výběru v přehršli značek, tříd a modelů běžkařského náčiní.

Letoucí léta platívalo – ještě když hojněji padal sníh i pak, když už tolik ne – že při pořizování běžkařské výbavy se začíná botami: jednak, aby dobře padly, a současně proto, že boty zvolené značky pasovaly do jediného z několika typů konkurenčních a vzájemně nekompatibilních systémů vázání. Dnes už to za nezbytnost nepovažuju; a jakkoli dál neuškodí botami začít, technologický pokrok z prakticky každé boty každé značky udělal relativně pohodlný a adekvátně své úrovni výkonný výrobek. Vzájemná kompatibilita novodobých vázání je až na malé výjimky u většiny kombinací značek vyřešena a čím dál víc se jich dnes jednoduše nasouvá do připravených desek vsazených do lyže, bez potřeby vrtání. To když nechám stranou fakt, že většina hlavních výrobců běžeckých lyží současně disponuje vlastní značkou vázání i bot a ráda vám vše nabídne v cenově, funkčně i esteticky pozoruhodném setu.

Proto dnes už není minelou začít nákupem lyží, pokud to tak zákazník chce. (Obvykle chce.)

Při výběru nových běžeckých lyží platí stejné, co u pořizování lyží sjezdových či jakéhokoli jiného sportovního vybavení: nejdřív si zodpovězte, k jakému typu lyžování a dominantně v jakých terénech míníte běžky používat. A pak taky střízlivě posuďte, byť to nemusí být snadné, jak umíte lyžovat; tím vším se vyvarujete zbytečné chyby, kterou vážně nechcete udělat – utratit své peníze za nevhodné lyže, když jich je na trhu tolik pro vás jak dělaných.

Budete chtít spíš bruslit, nebo jezdit klasickým stříďákem? Mířit výhradně na upravené tratě, nebo spíš nasadit lyže, kde se dá, a turisticky šlapat po okolí, hlubočák nehlubočák? Jde o to, že pokud si vezmete do neupraveného měkkého sněhu úzké sportovní nebo závodní lyže, zažijete pravý opak toho, co byste rádi – z lyží se neodrazíte, těžko udržíte rovnováhu, možná běžky dokonce prošlápnete nebo zlomíte. Do převážně hlubokého sněhu zkrátka chcete zcela jiný typ lyží, který vás v něm podrží, nabídne stabilitu i dobrý odraz. A tak dál.

Každému, co jeho
Rozhodně neplatí, že pokud si to můžete finančně dovolit, kupte si to nejdražší dostupné – a budete mít to nejlepší. (Což o to, nejlepší lyže to možná budou, ne nutně však pro vaše osobní potřeby.) Vy si chcete koupit model, na který stačíte svou stávající technikou lyžování a fyzickou kondicí. Čím hůř lyžujete, tím měkčí a kratší byste měli mít lyže, abyste se z nich odrazili i je líp ovládali – takové běžky jsou konstruované tak, aby vám něco z vašich technických chyb odpustily – na úkor výkonnosti lyží, pochopitelně. To nejdražší závodní běžky jsou stroze tvrdé bestie, jež vám neodpustí zhola nic – zato však těm, kdo je ovládnou, umožní letět co nejrychleji a s nejmenší námahou vpřed. Každému, co jeho jest!

Sortiment běžeckých lyží si sami výrobci ve svých katalozích dělí do (nejen pro laika nijak přehledné) množiny svébytných produktových kategorií. Nad jejich názvoslovím nedoporučuju ztrácet hlavu a trpělivost – z většiny jde jen o obchodnicky nezbytný marketingový záměr, jak nabídku dané značky zajímavě a nově prezentovat. Dlouhodobě a konstantně se běžky dělí do tří základních skupin či tříd, umírněně se navzájem prolínajících: do tříd závodní, sportovní a rekreační. Tohoto srozumitelného, sebevysvětlujícího dělení se držte a hned se budete v běžkařském sortimentu mnohem líp orientovat. Věci mají být jednoduché – a v jádru jsou.

Závodní lyže jsou speciálním náčiním pro závodníky: to nejlepší, nejlehčí, nejdražší na trhu. Sportovní třída běžek je jakási odladěná, výkonnostní verze závodních modelů, rok od roku od nich přebírající stále víc technologických prvků, obvykle za významně příznivější cenu. Hobby závodníci na takových běžně trénují a nejednou i závodí. Nejnižší třídou běžecké lyže je rekreační, často taky nazývaná turistická, využívající nejlevnějších technologií a materiálů pro technicky nenáročné lyžování. Vůbec to však neznamená mizernou výrobní kvalitu – na něco takového na soudobém trhu nenarazíte. Sám mám v dlouhodobém Nordic skitestu (více na bezky.net/skitest) nejeden model této třídy; vím z první ruky (přesněji, nohy), co píšu. Podrobněji o těchto třídách dále v textu.

Jak si vybírat
V obchodě (nejlíp ve specializovaném sportu, nejhůř asi v hypermarketu) budete čelit nabídce obvykle několika srovnatelných modelů různých značek v odpovídající délce a ostatních parametrech (viz dále). Personál ve specializované prodejně vám změří tvrdost lyží, u klasických modelů i délku stoupací zóny – tzv. mazací komory. Na základě naměřených hodnot vám pak doporučí model nejlépe vyhovující kombinaci vaší výšky, hmotnosti a vámi uvedených lyžařských dovedností.

Jak výše naznačeno, v rozlišení podle stylu jízdy existují napříč všemi kvalitativními skupinami typy běžek pro bruslení, klasický styl a hybridní kombi. Tento typ lyže vedle tělesných parametrů spoluurčuje optimální délku lyže, jež významně ovlivňuje tzv. vodivost, tedy schopnost lyže udržet se v přímém směru. Platí následující soubor úměr: čím delší lyže, tím lepší vodivost; avšak současně vyšší hmotnost a tím horší ovladatelnost v nepřímých směrech.

Primárně si vybírejte své lyže na základě toho, jak chcete běžky používat. Zde je vhodné střízlivě zhodnotit své ambice a stávající lyžařské dovednosti. S postupujícím dlouhodobým blahobytem (byť všeho do času!) potkávám v rekreačních terénech čím dál víc lidí v elitním vybavení od hlavy k patě včetně závodních modelů lyží, které si pořídili krom jiného proto, že na ně mají – finančně, nikoli technicky a/nebo fyzicky. Jde nejednou o tristní pohled, a ti lyžaři často netuší, že umírněnější lyže by jim pocitově udělala mnohem líp – i víc slušela jejich osobitému stylu, v posledku. Jen ubrat z ega.

Pokud coby nezávodníci plánujete lyžovat nejčastěji delší vzdálenosti, svižně nebo i pomalu, ale bez batohu – zkrátka sportovně – vybírejte z prostřední třídy sportovních modelů; bude to pro vás nejlepší volba. Budete-li jezdit pouze klasiku v upravené stopě, nebojte se co nejužší špičky lyže – tento tvar vede nejstabilněji lyži v přímém směru; úzká špička při vyjíždění ven krásně vrací lyži zpět do stopy.

Pro lyžování v neupravených terénech se nebojte dobré šířky a pocitové statnosti lyže z turistické třídy. Zde hledáte zejména stabilitu a pocit jistoty. Pokud plánujete nenáročné lyžování oběma styly, většina značek má v nabídce kombi lyže (náležící opět povětšinou do turistické třídy), kompromisně využívající konstrukčních prvků pro klasiku i bruslení. Je to kočkopes – lyžařským fajnšmekrům by vadil, proto je na místě zdůraznit nenáročné ambice na výkonnost lyží.

Vhodnou délku lyže určují tělesné parametry jezdce a styl běhu. Na klasiku chcete lyže o 15 až 20 cm delší než vaše postava, na bruslení volte běžky ve výšce postavy až 10 cm nad ní; hybridní kombi modely pak někde mezi těmito dvěma zmíněnými mantinely.

Závodní běžky
Špičku komerční nabídky tvoří u každého sportovního náčiní závodní modely, u běžeckých lyží nejinak. Vyrábí se v relativně nevelkých sériích a liší se od modelů nižších tříd použitím těch nejlepších dostupných materiálů a vysokou cenovkou. Závodní modely se ve většině verzí ještě rozdělují podle typu sněhu na Plus (teplé, mokré sněhy), Cold (mráz, prašan) nebo Medium, Zero (hraniční teploty kolem nuly).

Závodní modely běžek jsou určeny, jak název naznačuje, pro lyžaře soutěžící na různých úrovních nebo náročné a technicky zdatné nesoutěžní sportovce, kteří si potrpí na prvotřídní technologie. Jádra těchto lyží jsou obvykle tvořena lehkou voštinou ze všech stran vyztuženou karbonem. Skluznice moderních závodních lyží bývají značně silnější než u nižších modelů a stále častěji jsou v nich používány nanotechnologie; důvodem je co největší absorpce vosků do frekventovaně broušené, strukturované a prakticky neustále parafínované skluznice, aby co nejrychleji klouzala.

Mírami jde o nejužší lyže na trhu, jejich šířka u všech značek osciluje mezi 40 a 45 mm. Některé modely jsou mírně carvingově krojené, jiné jsou podélně celé rovné. Osobně jsem už během let testoval desítky závodních modelů s různým vykrojením (včetně nulového) a subjektivně nespatřuju v jejich ovládání zaznamenáníhodný rozdíl. Hmotnost závodních modelů bývá mírně pod kilogram na pár; jde pochopitelně o nejlehčí a obvykle též nejtužší běžky na trhu.

Sportovní běžky
Bezproblémové a adekvátní náčiní pro technicky zdatné lyžaře; mj. proto, že rok od roku se stále víc špičkových technologií ze závodních lyží stěhuje modelovou hierarchií dolů, tedy zejména právě do sportovního segmentu. Bez nadsázky lze tvrdit, že co bylo před několika lety závodní lyží, nyní je v rámci stejné značky modelem sportovní třídy.

Zřejmě největší rozdíl oproti závodním modelům tkví v jejich skluznici; ta vždy bývá nejdražší částí lyže. Sportovní skluznice může mít menší tloušťku a zejména hustotu, tj. tvoří ji nižší množství částeček, zato větších – což významně ovlivňuje schopnost skluznice vstřebat a delší dobu na sněhu držet vosk, skluzný i stoupací. Mírně nižší bývá oproti závodním lyžím i žlábek ve skluznici (z důvodu její nižší tloušťky).

Hmotnostně vychází sportovní modely vůči závodním o 100 až 300 gramů těžší v páru, žádný pocitově dramatický rozdíl a žádný problém pro tréninkové jízdy; v závodě, zejména dlouhém, je však každé deko znát. Jejich prodejní cena bývá citelně nižší než u závodních top modelů; zejména z toho důvodu bývají vděčným tréninkovým náčiním nejednoho amatérského závodníka (jenž není smluvním značkovým jezdcem fasujícím topmodely). Nemálo zejména hobby lyžařů na těchto modelech i závodí, typicky v laufech.

Turistické běžky
Jde o v každém smyslu rekreační lyže určené pro pohodlnou a stabilní jízdu bez vysokých nároků na precizní ovládání v technických pasážích a bez ambicí na rychlost lyže. Lyže jsou stavěny jako extra odolné a obvykle robustnější a těžší – kvůli použitým materiálům i větší šířce lyže (typicky i o 1 cm i více oproti závodním). Tradičně u turistických lyží platí praktické pravidlo, že čím pomaleji a pohodlněji chce rekreační jezdec lyžovat, tím širší – a tedy stabilnější lyži si zvolí, což pro něj bývá hlavním ohledem.

Jakkoli nejlevnější turistické lyže cenově startují až podezřele nízko, rozhodně bezvýhradně neplatí, že slušný sportovní model musí být dražší než turistická lyže; zejména rekreační topmodely skrývající se pod různými módními označeními mohou stát i významně víc. S většinou turistických lyží lze uspokojivě běžkařit ve vykrojené stopě (do šíře lyže cca 55 mm – pak už se do stopy nevejdou a vlastně v ní nemají co dělat, ničí ji) i ve volném terénu a hlubším sněhu. Tam už kraluje zvláštní moderní třída evolučně vzešlá z turistické třídy, populární backcountry modely.

Backcountry lyže
Specificky takto označené běžecké lyže jsou prodejně čím dál oblíbenějším artiklem. Díky jejich velkorysé šířce mezi 5 a 10 cm a zvláštnímu robustnímu obutí i vázání v nich lze prostupovat prakticky jakýmkoli zasněženým povrchem v neupraveném terénu, včetně volného lesa. Běžně se na nich víc a líp chodí, než běhá; ty lepší modely bývají vybaveny ocelovými hranami, čímž se na běžkařské poměry bezkonkurenčně snadno ovládají ve sjezdech a na ledovatém povrchu. Vyrábí se buď v klasické formě jako mazací, nebo v čím dál populárnější nemazací verzi s protiskluzem nebo skinovým stoupacím středem. Jde o speciální třídu lyží, její modely nebývají levné (více o tomto segmentu lyží viz letošní článek Teréňáky ve skitestu na bezky.net/clanek/1653).

Nemazací modely
Stále populárnější segment sportovně rekreačních běžek, dříve dominantně šupinových, posledních několik let zase převážně skinových, lze spatřit v nabídce každé značky napříč všemi třídami lyží. Za jejich masovou oblíbeností stojí jejich jednoduchá údržba (skluznice se jen parafínují a neřeší se stoupací mazání – odraz zajišťuje šupinový protiskluz nebo mohérový skin ve stoupací komoře) a byť kompromisní, přesto pro nezávodníky spolehlivá celková výkonnost lyže. Do této kategorie patří i lyže vybavené speciálními nanoskluznicemi, které se nemažou vůbec (jen v případě vlhkého mrazu se pomocně ošetřují přípravkem proti namrzání). Blíže o tomto rostoucím segmentu potenciální budoucnosti rekreačního běžkování v samostatném článku zařazeném hned za tímto.

Důležitá tvrdost běžek
Vedle už zmíněné délky lyže je dalším důležitým parametrem její tvrdost. Tu by u klasických modelů měl dominantně určovat krom tělesných měr lyžaře (výška, váha) i jeho lyžařský um. Technicky slabý lyžař se z tvrdé běžky neodrazí ani při dobré máze, lyže mu bude podkluzovat a z lyžování se mu může stát frustrující zkušenost. Výborný lyžař se odrazí z jakékoli lyže, a jelikož tvrdé modely se precizněji ovládají, nepřekvapivě preferuje co nejtvrdší lyži na svou váhu a výšku; takové se i nejlíp chovají ve skluzu a sjezdech.

Ve specializované prodejně každému zákazníkovi nejen vyberou vhodné lyže, ale na ty klasické na nich speciálním měřidlem určí optimální délky stoupací komory pro tuhé vosky (delší) i klistry (kratší) a vyznačí je na bočnice lyží. Lyžař může s vyznačenou délkou stoupacích zón pochopitelně libovolně experimentovat s ohledem na své sžití se s lyží, druh vosku, sněhové podmínky atd.

U bruslicích modelů se zohledňuje pouze lyžařova hmotnost, podle níž se vybírá adekvátní tvrdost lyže. S různými sněhovými podmínkami bývá zvolená tvrdost relativizována (mokrý sníh a ujeté tvrdé povrchy si říkají spíš o tvrdší lyže, měkký prašan zase o měkčí atd.), proto při jediném páru skejtových běžek je představa univerzálně optimální tvrdosti utopií. (Závodníci mívají na každou ze sněhových podmínek speciálně tvrdé lyže se specifickými strukturami skluznic, tito uživatelé však nejsou předmětem tohoto textu ani jeho primární čtenářskou skupinou.) Univerzálně nicméně platí následující obecnosti: nadměrně tvrdá lyže při odrazu ustřeluje a zle se ovládá při každé situaci krom přímé jízdy; naproti tomu měkčí bruslička zase v přímém směru hůř pojede (bude pomalejší), při ostatním ovládání může být až příliš poddajná na úkor razance a přesnosti odrazu.

Přejít nahoru