Lehčí a rychlejší, prostě zase lepší. Materiál na příští sezónu touží držet krok s elitou závodníků, kteří se fyzicky rok od roku zdokonalují k dříve nemyslitelným obzorům. Co se před lety běhalo, dnes se píchá soupaž. Tratě musí být profilově čím dál náročnější, aby se na nich i lyžovalo. Chcete-li jezdit na šlágru nové sezóny, hledejte u Rossignolu.
Text: Tom Řepík pro NORDIC magazín
Celý první březnový týden trápilo na dvacet časopisem nominovaných lyžařů v nejarně psím počasí sebe i více než stovku prototypů běžek určených pro příští sezónu. Lyže poslal do Skitestu rekordní počet devíti nejsilnějších značek, nikdo hlavní z českého trhu nechyběl. Unisono všem letos nejvíc chutnaly top modely Rossignol a Fischer. Propadnout nenechali testéři nikoho.
Dovolím si letos vynechat omáčku vysvětlování co, jak a proč jsme to na jaře na Lesné zase dělali, protože bych se po roce opakoval (vše viz loňský bílý NM 11). Pojďme přímo k tomu, co vás zajímá a kvůli čemu máte tento výtisk před očima. Čas je drahý a místa je málo. Mluvme o lyžích 2011.
Více či méně do nové sezóny inovovala svou výbavu každá značka. Jedním z logických motivátorů byla únorová Olympiáda, na níž byl tento budoucí materiál už většinou jezdců standardně používán. Prakticky zbrusu nové lyže připravili pro nadcházející zimu u Atomicu, Salomonu,Madshusu a Rossignolu.
X-ium, zapamatujte si ten název
Francouzské lyže se staly, jak se z přiložených komentářů i výsledného známkování můžete dočíst, poměrně jednoznačným vítězem přinejmenším v oněch zimních podmínkách, které na Lesné po dobu testování panovaly. Popravdě, pro některé z nás vítězem překvapivým. Oranžovo-bílé lyže vstříc nové sezóně vyrazily vskutku nečekanou razancí.
A nejen lyže; totální proměnou totiž prošla kompletní závodní výbava značky. X-ium lyže shodily na váze přidáním více karbonu vpředu a mírným pokrácením špiček i patek. Naprosto nové vyvinul Rossignol své X-ium boty; změnil design, přidal víc černé a použil lehčí materiály, jiné šněrování, vrchní krytí boty i podrážku v oblasti paty. Dohromady spolu s lyžemi, novým vázáním a botami tak Rossi dokázal umazat z loňského, již tak ultralehkého závodního X-ium setu, bezmála čtvrkilo váhy. Pozoruhodné.
X-celerator
Mluvíc o pozoruhodném – nevšední rozruch na Lesné probudilo právě na Rossignolech a Madshusech namontované nové vázání X-celerator, které jako svou revoluční letošní novinku představuje systémově „odjakživa“ obě značky obsluhující výrobce Rottefella.
Vázání je díky odstranění spousty materiálu o celé deko lehčí než předešlá verze závodní Rottefelly – nyní váží pouhých 180 gramů (skatové), respektive 172 gramů (klasické). Daleko významněji než toto deko dolů však lyžař ocení naprosto epické přilnutí boty k vázání, a příjemně nízký pocit posazení nohy vůči samotné lyži. Toto osobně považuji za nejsilnější benefit, který jsem intuitivně zaznamenal okamžitě po nazutí.
Nové X-celerator vázání je pochopitelně kompatibilní s poslední předchozí generací bot NNN systému jak ve skatové, tak i klasické verzi. Počínaje touto sezónou by se mělo automaticky objevovat na top kolekcích spolupracujících značek lyží a bude vyvedené i v designu čtyř producentů NNN obuvi: krom již zmíněných Rossignolu a Madshusu také v barvách Fischeru a Alpiny.
Zatím s blechami
X-celerator vázání má také nový – oproti předchozímu napohled jednodušší – způsob otevírání. Nezaujatě však na něj musím žalovat, že v opravdu zimních podmínkách, jež letos testéry na Lesné přivítaly (mráz, vítr, nový vlhký sníh , časté námrazky) se vázání také o mnoho hůř než jeho stará verze otevíralo. Tvrdohlavě přilnavou petličku jednoduše nebylo za co promrzlými prsty uchopit.
Toto nebyl zdaleka jen postřeh můj – zejména děvčata se z lyží dostávala jen s obtížemi, některá až po asistenci jiného, zahřátého páru rukou. Nikoli zanedbatelná věc – kterou však předpokládám, že výrobce po těchto četných zkušenostech (testéry patřičně komentovaných) pro ostrou, masovou produkci upravil.
Laboratoř kontra sníh
Vždyť právě od toho tady praktické testování je. Zkoušet lyžařské výrobky (zdaleka nejen samotné lyže, ale i obuv, vázání, hole, oděvy, doplňky) venku na sněhu je zásadní, kritické. O mnoho realističtější než laboratorní a „suché“ mechanické testování pod vývojovými a výrobními střechami.
Koneckonců, jde o podobnou paralelu, jako předlyžařská příprava versus vlastní lyžování samotné. Můžete se uběhat nasucho, navzpírat tuny železa, projezdit na kolcích stovky hodin a uimitovat se s holemi až do mdlob; jak dobře budete lyžovat ale ukáže až váš pobyt a práce na sněhu, nic jiného.
Jde o to – a dnes už to platí pro všechny hlavní výrobce – že většina lyžařského materiálu se produkuje (a výstupně tedy i testuje) na jihovýchodě planety. Pákistán, Čína, Vietnam, Thajsko, Indonésie – tam všude je povětšinou velké teplo a vlhko – rozhodně ve srovnání s typickým klimatem, v němž se materiál bude finálně užívat. A tak logicky cokoliv, co se v neklimatizované dílenské hale kdesi na Filipínách jeví jako spíše měkké, pohodlné či snadno otevíratelné, v horách v teplotním skoku o padesát či více stupňů dolů takové ne vždy musí zůstat.
Salomon Propulse
A jelikož konkurence – podobně jako peníze – nikdy nespí, dominantní světoví hráči velmi dobře ví o každém podstatném plánu a uskutečněném kroku toho druhého. Nakonec, je veřejným tajemstvím, že obě značky nepochybují, že zaměstnávají několik korporátních špiónů nasazených a placených konkurenční stranou, jen jim nedokážou přijít na kobylku. Žádný tedy div, když na zásadní inovaci jednoho systému obvykle odpovídá sok novinkou vlastní, zhruba v tentýž čas.
Z logiky zmíněného principu se tak letos dala očekávat nová verze vázání i u Salomonu. Dorazila; pod obchodním názvem Propulse – a v krátkosti znamená, že Salomon se u svého klasického top-endového vázání vrací zpět k uchycení za jednu hrazdičku a starému dobrému flexoru z pryže před špičkou boty.
Koncernová SNS obuv se dál logicky bude vyrábět s oběma hrazdičkami – jakkoli se nyní ona druhá jeví jako zbytečná – aby byla kompatibilní s předchozí, taktéž relativně (jen několik let) mladou verzí Pilot Classic. V novém Propulse vázání druhá hrazdička naprázdno zapadne do připravené mezery podobně, jako u staršího klasického „nepilotového“ Salomonu.
Naprosto mne tenhle krok Salomonu nepřekvapil – zimu co zimu mě pravidelně v podmínkách, kdy se tvořily námrazky, iritoval špatně a mnohdy vůbec se zpětně nezasouvající textilní pásek klasického Pilotu, kterým byla bota za onu druhou zadní hrazdičku uchycena k lyži. Nejednou jsem dojížděl jen na přední hrazdičce s pod podrážkou otravně překážejícím zmrzlým tkalounem s plastovým zobáčkem, přihlouple klinkajícím sem a tam. Stejně tak mi nejednou v servisu museli tkaloun spravovat či měnit. Naposledy Gregory přímo na místě Skitestu.
A tak Viva la Propulse, co jiného. Přirozeně identickou verzi jako u Salomonu Propulse bude nabízet i jeho koncernový červenobílý sourozenec Atomic.
Atomic
Zmiňujíc značky gigantu Amer, je vhodné doplnit, že se v Lesné objevily díky vstřícnosti českého zastoupení skupiny i již podle jiné grafiky (avšak nejen kvůli jí) zjevně zbrusu nové, přepracované modely Salomonové a Atomicové obuvi. Podrobné detaily přináší kolegové na jiném místě tohoto čísla; já jen touto zmínkou posílám lidem do českého Ameru za NORDIC Skitest svůj dík.
Mimochodem, jejich červenobílé Worldcup Featherlightky, už vloni nejlehčí lyže ze všech na trhu, ztratily v nové, konstrukčně přepracované verzi dalších 50 gramů. Vnitřních i na povrchu viditelných změn doznaly vedle Atomiců i Salomonové S-Lab lyže, u jejichž grafiky si nově zvykáme po několika černých letech (jakákoli slovní hříčka nevinně náhodná!) na období v designu běloskvoucím. Sluší.
Fischer
Vloni NORDIC Skitestu (a zdaleka nejen jemu) dominující Fischery RCS v poolympijské sezóně zůstaly stejné. Nakonec, proč nemoudře měnit to, co funguje dokonale? Pouze si na proslavený děravý bruslící model (RCS Carbonlite Hole) bude moci od letoška nově stoupnout i běžkařské mládí, jelikož se tato technologie (dle firemního webu ve zcela totožné verzi) přestěhovala i do juniorské třídy.
Ono „juniorské“ zde však nezbytně neimplikuje ortodoxně známou věkovou hranici – z čehož hned dvě věci plynou i pro plnoletou ženu běžkám oddanou a subtilnějšími parametry díky tréninkové píli či genetice se pyšnící. Jednak, má šanci pořídit legendární lyži za zhruba polovinu ceny „dospělé“. Druhak, bude jí to zřejmě slušet. S děravou lyží i bez.
Karhu
Zajímavým zjevem na NORDIC Skitestu byla finská značka s přebohatou historií, Karhu. Spíše robusnější lyže se svéráznou (pro mě osobně třebas sympatickou) grafikou vůbec nesklízely od našich veskrze přísných testérů nijak tragické hodnocení; zvlášť, vezmeme-li v potaz jejich téměř apriorní turistické a back-country zaškatulkování u téměř každého lyžaře, který o značce ví.
Až legračně stejně se podobný předsudek projevil i u nás samých. V úterý 2. března, v den kdy tým Tomáše Gnada testoval skluznost ve fotobuňkách, uhodil typ jarního sněhu, který zbožnuju a na který celou sezónu čekám, občas bohužel marně. Ne však v ono úterý: po ránu bezvadně pevná, jen pár dní stará krusta, která vlivem slunce na vymetené azurové obloze směrem k poledni příjemně měkla, aby opět posunem času do červánků začala tuhnout. Plus polootevřený terén lesenských plání a kosodřevinových rašelinišť kam oko dohlédlo…
Intuitivně, ale nezávisle na sobě, jsme si s Katkou z celého seřazeného zástupu lyží vybrali pro jejich očividnou fortelnost právě barevné Karhu. A vyrazili do volného terénu mezi stromy na nezapomenutelné, nefalšované cross-country! Klouzaly, držely i ovládaly se nám oběma výtečně. Jak na ledově tvrdé krustě, tak i v místech, kde byl škraloup na slunci už změklý – zde se ukázaly být slabým článkem naše hole osazené titěrnými košíčky, nikoli samotné lyže. Se ctí a bez zlověstného křoupnutí absolvovaly i četné příkopy zavátých meliorací, projížděné kontrolovaně napříč.
R.I.P.?
Opravdu pozoruhodná značka lyží, kterým – chtě nechtě – je zřejmě opravdu nejlíp v drsnějším terénu. V portfoliu převážně cyklistických značek jejího loňského (a zároveň pro Karhu nového) českého zástupce jsem ji však už letos nenašel, což mi jen podtrhuje váhu šuškandy, kterou jsem už zjara zaslechl mezi americkými obchodníky – že se vitální běžecká (ve smyslu atletickém) značka Karhu svou lyžařskou divizi chystá definitivně zavřít. Nepátral jsem, zda to mělo platit jen pro americký kontinent, či globálně. Takové věci vám stejně nikdo nepotvrdí, dokud se opravdu nestanou.
Pokud ale byla šuškanda pravdivá, věčná škoda. Nezbývá než doufat, že takovéto ikonické značky neumírají jen tak snadno, a Karhu se po pár letech – reinkarnovaná a čerstvá – opět na nějakém silném trhu vynoří. Podobně jako například lyžařsky nesmrtelný Kneissl spjatý s lyžařsky ještě nesmrtelnějším Gunde Svanem; letos se opět lyže s pěticípou hvězdou objevují v nabídce obchodů řady zemí světa.
Nanogrip
Existuje-li v segmentu běžeckých lyží v některé kategorii příslovečné pole neorané s potenciálem budoucího zmultinásobení odbytu u masové veřejnosti, jde bezesporu o bezvoskové, nemazací lyže. Vím, použil jsem teď zavádějící a technicky nekorektní název, jenže co naplat – on ani přívlastek „šupinové“ už není výstižný tak, jak doposud býval.
Zasvěcení tuší, že narážím na letošní převratnou novinku další finské značky Peltonen, která pod názvem Nanogrip přináší i do našeho – míněno rekreačního – sportování nanotechnologie. Holou skluznici Nanogripů nejenže nemusíte, nýbrž naopak nesmíte ničím mazat, smirkovat, drážkovat ani jinak upravovat. Jen lyže vzít rovnou na sníh, zbrusu nové několik hodin „zajet“ a máte je připravené pro lyžování dnes, zítra, za měsíc, za rok.
Zní vám to nepravděpodobně, podezřele, zvedáte obočí? Zvedal jsem i já, stejně jako ostatní na Skitestu, když Ivan Masařík vybaloval leteckým kurýrem doslova „v poslední minutě“ z Finska poslané modely, které z toho důvodu ani nestihly test skluzu ve fotobuňkách konaný o dva dny dříve. Testéři je však svým okruhem prohnali a jejich verdikty čtěte v tabulce dále.
Dobré na každém sněhu
Mně osobně se poštěstilo mít tyto lyže k dispozici ještě pár týdnů po Skitestu. Nelenil jsem a zvědav bral Nanogripy na každý druh a kvalitu sněhu, které mi letošní jaro na Lesné a Božím Daru nabídlo. A abych měl opravdu kritického porovnání, rád jsem si se známými běžkaři, které jsem na lyžování potkával, prohazoval jednu jejich namazanou lyži, a na druhé nechal „univerzální“ Nanogrip. To samé kolega, který mi svou lyži půjčil.
Nanogripy tak soupeřily s vždy cíleně na aktuální typ sněhu navoskovanými závoďačkami typu RCS. Když máte obutý na každé noze jiný model lyže, případný rozdíl pocítíte prakticky okamžitě a opakovaně při každém záběru. Nadto pěkně zesíleně v kontrastu k druhé lyži, zvlášť, je-li taková namazaná optimálně pro daný sníh.
Ani v jednom takovémhle duelu Nanogripy nepropadly výrazným rozdílem, přičemž ve většině držely se speciálkami srovnatelně krok! Pozoruhodný produkt v již prvním roce života, tyhle Nanogripy. A zřejmě ještě dokonalejší v letech dalších; nicméně já chci už tyhle letošní.
Kdo mě zná, ví, že neplýtvám chválou a nepředstírám nádherno tam, kde žádné není. Přesto, už mě v běžeckém lyžování dlouho nic nenadchlo tolik, jako tyto lyže. Když o tom přemýšlím, tak snad jen před lety, když jsem objevil vrčáky a pak když jsem spatřil Katčiny snímky pro loňskou obálku NM 11. No a teď tyhle Nanogripy.
Lokalita, lokalita?
Odborná, neveřejná část Skitestu se povedla. Navzdory krušnému krušnohorskému počasí, většina testérů dokázala po oba dva dny ojezdit a oznámkovat většinu lyží, které na ně na stojanech čekaly. O dva dny dříve Tomáš Gnad s asistenční skupinou absolvoval opět ke své spokojenosti rychlostní testy ve fotobuňkové dráze. Testéři se jako tradičně na Lesné měli dobře, uvolněný program testování je bavil a do jednoho odjeli na konci Skitestu spokojení.
O víkendu jsme přichystali dvoudenní veřejné testování. V sobotu psí počasí jak v lednu, v neděli naprostý opak, až kýčovitě pohlednicová idyla v trojkombinaci azuro se sluncem, mínus pět a nový prašan. Tato část Skitestu je organizována pro vás, praktické lyžaře, čtenáře těchto stránek. Přijelo vás málo a váš nezájem se objevit a naživo si lyže za pakatel otestovat je pro mě zklamáním. Hlubším o to, že jste nepřijeli už podruhé za sebou.
Z hlasů nás organizátorů, dumajících o důvodech absurdního nezájmu veřejnosti o oba dva proběhlé ročníky NORDIC Skitestu, je nejčastěji slyšet důvod lokality. Že Lesná je zastrčený krušnohorský hřeben na konci světa kdesi u německých hranic, pro většinu lyžařů relativně daleko či nešikovně bokem, cojávím. Má-li se toto ukázat důvodem, budu rád, protože přijdeme zakopanému pudlu na jádro. A abychom jej našli, musíme si tento důvod potvrdit v praxi, nikoli o něm jen dumat.
2011: Přijeďte!
Velmi proto vítám vstřícný postoj kolegů z NORDIC magazínu, kteří projevili ochotu se projektu NORDIC Skitestu v následujícím ročníku pořadatelsky chopit a pomoci tím zjistit stav veřejného zájmu o testování na vlastní kůži; zda-li existuje či se o něm jen mylně domníváme. Přiblížením příslovečné hory k Mohamedovi, přenesením Skitestu do některého centrálněji situovaného střediska, odkud je pro většinu tuzemských běžkařů univerzálněji blíž.
Pobízím vás a NORDIC Skitestu přeju, hlasujte takříkajíc svýma „nohama“! Přihlašte se a doražte na veřejný Skitest v březnu 2011 v co nejhojnějším počtu. Ekonomika projektu je na vaší účasti závislá, jak jinak. A obětavých dobrodruhů, kteří budou dokola nabízet svůj čas, energii a prostředky, aby unikátní testování běžek v Česku dál žilo, takových tu neběhají žádné zástupy. Překvapte proto protentokrát příjemně a přijeďte. Vy osobně, právě vy.
Každému z vás ostatních, kteří jste se v uplynulých dvou ročnících na Lesné ukázali, za váš akční postoj děkuju. Mnohým z vás jsem měl možnost potřást rukou a vyměnit si pár vět osobně. O vás téměř nepochybuju, že se na dalším Skitestu opět objevíte. Držím palce NORDIC magazínu, projektu Skitestu i vám, ať na jaře všechno klapne tak, jak má!
Poděkování
Moje díky též všem, kteří se čímkoli podíleli na zdárném průběhu letošního Skitestu. Loga spolupracujících firem a značek najdete v grafice na konci tohoto bloku, jmenovitě chci vyzdvihnout organizační úsilí a vstřícnost Antonína Herzána a jeho zaměstnanců v hotelu Lesná, pořadatelů Jana France, Josefa Dlouhého, Jana Paciny, Miloslava Polana, Dušana Šnejdara, Michaela Kotyzy s jeho Maruškou, rolbařů bratří Vlků, kompletní redakci SNOW a NORDIC magazínu pod vedením Petra Sochy, Hance Topolové, Anně Berouškové, Janě Krupičkové, Karlu Pobříslovi, českému Swix Wax teamu pod vedením Čády a Gregoryho a samozřejmě všem svědomitě pro časopis testujícím: Tomáši Gnadovi s asistentkou Světlanou, Katce Berouškové, Míše Vackové, Zuzce Kocumové, Martině Chrástkové, Květě Jeriové-Peckové i její dceři Květě mladší. Pavlu Bencovi, Radimu Nyčovi, Ivanu Masaříkovi, Tomáši Čáslavskému, Bobovi Francovi, Honzovi Francovi mladšímu, Frantovi Karlíkovi, Jirkovi Brožkovi, Radku Žďáreckému, Jirkovi Vytlačilovi s Ondrou Míkou. Děkuju.
Skol a na viděnou v březnu na testech!
Protokol NORDIC Skitestu
2.ročník NORDIC Skitestu se podruhé konal v krušnohorském skiareálu Lesná (www.skilesna.com) v týdnu 1.-7.3.2010 za účasti 20 odborných testérů a zhruba stovky návštěvníků víkendové veřejné části. Fotoreport a video z akce jsou k dispozici na internetových stránkách Skitestu na www.nordictest.cz .
Po oba dva dny odborného testu, z nichž pochází známkování modelů v tabulce, bylo zataženo se slabým nárazovým větrem a slabým sněžením, teplota se po oba dva dny pohybovala konstantně v rozpětí -6°C (ráno) až -4°C (odpoledne). Mazací servis aplikoval stoupací SWIX V0040 (modrý extra) na podklad KB020 (zelený grund ve spreji). Skluzný parafín po oba dva dny SWIX LF007.
V sobotu 6.3.2010, první den veřejného testu, bylo zataženo, silný nárazový vítr s novým sněhem do 10 cm, v návějích otevřených pasáží až 30 cm. Teplota po celý den v rozpětí -6°C až -8°C. V neděli se vyjasnilo a na čerstvě napadaný prachový sníh (15-20 cm) svítilo slunce za mírného JZ větru. Teploty se pohybovaly od ranních -10°C do odpoledních -3°C. Servis po celý víkend aplikoval stoupací SWIX V0040 a skluzný SWIX CH007.
Co testéři posuzovali
Pro podrobný popis místa testu, terénních parametrů testovací trati a teorertizování na téma proč, jak a zda vůbec testovat běžecké lyže, se prosím vraťte do loňského bílého materiálového NORDICU 11, kde je vše pregnantně popsáno. Nevlastníte-li loňský NM11, v redakci vám k němu rádi pomohou.
Letos testéři hodnotili lyže v následujících čtyřech ohledech:
SKLUZ
Subjektivní pocit rychlosti jízdy, schopnost pohlcování vibrací a vyrovnávání nerovností ve sjezdech při zachování plynulosti jízdy a neztrácení rychlosti. Pocit stabilní lyže ve sjezdu.
ODRAZ
Subjektivní pocit dobrého odrazu, dynamika lyže v odrazu, chování v záběru, technická náročnost a přenos energie do skluzu.
OVLÁDÁNÍ
Vedení lyže v přímé jízdě, schopnost lyže držet směr, chování lyže při zatáčení a v odšlapech, případná specifika při přechodu skluz-odraz a jiná.
CELKOVÝ DOJEM
Souhrnný subjektivní dojem z lyže, vyváženost silných/slabých stránek, design, emoce, jinam nezařaditelné pocity. Každý z testérů měl možnost doplnit krátkým slovním komentářem, z nichž redakcí vybrané nejzajímavější čtěte na jiném místě tohoto bloku.
Očima Zuzky
Ski test. Mnohokrát jsem o testování lyží, běžeckých i sjezdových, slyšela, četla, přelétla očima výsledky. Skluz, odraz, vedení, stabilita. 4 oblasti hodnocení. Je vůbec možné změřit, otestovat něco, co se zakládá jen na subjektivních pocitech? Není to jen hra značek, marketingový tah výrobců lyží, domluvený se specializovanými časopisy, aby bylo o čem psát, zaplnit stránky, zvýšit prodejnost?
Loni přišla nabídka na účast ve ski testu, pořádaném v Čechách. Poprvé se testovaly i „dámské“ modely, 2 dny testování, 2 dny poměrně náročné „práce“. (Lyže milé prominou, toto slovo ve spojení s nimi nemám ráda, nicméně je celkem výstižné) Několik desítek párů lyží, na každém minimálně 1 km, někdy, při nejasnostech, i více. Při každém okruhu sesumírování známek v hlavě, krátká zastávka, nahlášení hodnocení zapisovateli, přezutí – a jedeme dál.
Pocit po skončení? Překvapení. Prvotní rozpaky a obavy, že rozdíly nepoznám, byly velmi rychle rozptýleny, po 2-3 párech byly odlišnosti mezi hodnocenými modely naprosto jasné. Nikdo se nedomlouval, neovlivňoval druhé, kupodivu se ani neopisovalo. (Ano, někdy zazněly výkřiky“ „Hele, že se na těch … ani nedá jet pomalu? Ty to prostě neumí!“ „Ty máš …? To jsou děsný prkna, co?“ „Teda – na těchhle šupináčích bych potřebovala špunty do uší!“ )
Ale v konečném výsledku se jednotlivé názory až neuvěřitelně shodují. Rozdíly jsou jasné, konala se překvapení příjemná i méně příjemná. U některých lyží samozřejmě záleží i na tom, jaký typ lyže konkrétní testér preferuje, na čem jezdí „doma“. Ale dobrá zpráva pro čtenáře – věřte nebo ne – ski testům se věřit dá!
Zuzka Kocumová