Na nejednoho pamětníka, vybavujícího si snad až neférově věčně mladou vizáž kudrnatého dělníka běžkařských tratí Wassberga, může zapůsobit připomínka, že Thomas jede sedmý gumy, jako těžko uvěřitelný šok.
Navzdory své ctihodné přezdívce – The King – v běžkařském světě nikdy neplatil za ikonu kalibru týmového kolegy Gundeho Svana z osmdesátých let či Bjørna Dæhlieho o dekádu později. Působil spíš lakonicky, záměrně se držel zpět, prvoplánové publicitě se vyhýbal. Nicméně pro ty, kdo jej dobře znali, ztělesňoval – tehdy jako dnes – to, co dělá běžecké lyžování jedním z nejzdravějších a i extrémně noblesních sportů. Svobodný pohyb v divoké přírodě, jednoduchý, zdravý, tichý a ohleduplný způsob života – tohle byl a je Thomas Wassberg.
Kariéra
Zářezy na jeho kontě jsou víc než impozantní: dostal se na čtyři olympiády, přičemž medailově vyšel naprázdno jen na první z nich v roce 1976 v Innsbrucku, kdy byl stále ještě juniorem a na klasické patnáctce skončil patnáctý. Současně vyhrál juniorské MS v roce 1975 a stříbro ze stejné soutěže konané bezprostředně po ZOH 1976 – kdy byl, podle svých slov, stále ještě z náročných olympijských soutěží unavený. Pak už na Thomase čekaly medailemi často zdobené hody v kategorii mužů.
← Na olympiádě v Lake Placid před bezmála čtyřiceti lety // Ski Team Sweden
Na nadcházejících ZOH 1980 v Lake Placid bral své první velké zlato, z klasické patnáctky. Do památného závodu konaného za slunečného počasí při devatenáctistupňovém mrazu nastoupilo 63 závodníků z 21 zemí, první na trať vyrážel náš František Šimon; Wassberg startoval naopak úplně poslední. Závodu nejprve vévodili Sověti Zimjatov, Beljajev a Zavjalov; pak je ale předstihl finský ledoborec Juha Mieto, který se za cílovou čarou zhroutil vyčerpáním. Jenže o všem perfektně informovaný Wassberg dokázal plynule stupňovat své nepřepálené tempo; na desátém kilometru dostihl před ním o interval startujícího Nora Ove Aunliho, jehož si přivezl až do cíle a pomohl mu tím k bronzu. Nakonec Wassberg porazil Fina Mietu o jedinou setinu sekundy, dodnes nejtěsnějším rozdílem v běžkařské historii, v čase 41:57 – v do té doby nejrychlejším závodě disciplíny.
Následovala dvě zlata na ZOH 1984 v Sarajevu, vedle vítězné štafety i ze závěrečného závodu na 50 km volně, pravděpodobně nejdramatičtější běžkařské soutěže jugoslávských Her. Wassberg se v průběhu závodu, tehdy ještě startovaném intervalově, několikrát prostřídal ve vedení se Svanem, aby jej nakonec svým pověstným stupňovaným tempem, při němž na trati dojížděl jednoho soupeře za druhým, porazil o necelých 5 vteřin – na padesátku neobyčejně malým rozdílem.
Pověsti
Nicméně to, co dělá z Thomase Wassberga svébytný originál, je charakter jeho osobnosti spíš než jeho výsledky. Jeho povahové rysy pak lze nejlíp ilustrovat skrz příběhy – a že světem běžeckého lyžování koluje něco příběhů o Wassbergovi.
Jedna taková výmluvná zkazka pochází ze sezóny 1985–86, kdy si Thomas udělal závodní pauzu, aby mohl pro svou ženu Ulli a novorozeného syna Björna přestavět rodinný dům. Po roce pak začal znovu postupně závodit ve SP, a protože nechtěl kazit výsledky kolegům v jejich plné výkonnosti, dobrovolně se nechal zařadit do třetí švédské štafety, spolu s několika juniory. Na svém úseku zůstával vzadu v balíku osm kilometrů z deseti, než přišlo dlouhé závěrečné stoupání. V něm televizní kamery zachytily vysokého vousáče v bílé kombinéze, jak si přeskakuje do prázdné krajní stopy a rozjíždí svůj legendární nakopávaný soupaž. Nahoře na kopci předstihl téměř kompletní soutěžní pole – celé do jednoho muže vybíhající svah stromečkem.
← Velcí soupeři i přátelé – s Juhou Mieto ve finském sněhovém tunelu ve Vuokatti // Asarna IK
Americký veterán Nat Brown pro magazín SkiTrax vzpomínal, jak v osmdesátých letech pravidelně potkávali Wassberga na Dachsteinu, kde často trávil své podzimní týdny. Jednou prý američtí junioři scházeli pěšky v dešti dlouhou cestu dolů údolím, kde bydleli, když se v protisměru objevil Wassberg ve svém Volvu. Otočil se, nabral je a odvezl až do hotelu, bezmála hodinu od místa, kde sám bydlel. Na rozdíl od většiny výprav, lyžujících na ledovci v oficiálních týmových soupravách, Wassberg byl pověstný svým starým oblečením ve stylu „ještě to na mně drží“. A na rozdíl od mnohých, zejména mladých lyžařů, pouštějících se v třítisícové nadmořské výšce do tempového tréninku, Wassberg býval notoricky nejpomalejším „turistou“ na ledovci, zvolna se sunoucím po desetikilometrovém okruhu svou nakopávanou soupaží, přičemž do všech stoupání pomalu chodil, nejednou sklízeje na svou adresu uštěpačné poznámky. Thomas však dobře věděl, co a proč dělá: hned následující zimu na MS v Oberstdorfu mu věšeli na krk dvě zlata (z třicítky a štafety) a dvě stříbra (15 a 50 km). Možná mohl dosáhnout na další zlato, ale rozhodl se neexperimentovat s tehdy zbrusu novým vynálezem, urychlovacím práškem Swix Cera-F.
Noviny Calgary Herald zas popsaly výjev z tamní olympiády 1988, kdy kanadský žurnalista uviděl během závodu na 30km trati Wassberga, jak jede velmi ležérně; Thomas na něj dokonce, když se míjeli, zamával a usmál se. V šoku, že někdo může takovou věc udělat během olympijské soutěže, žurnalista se jej po závodě na situaci zeptal. Wassberg odpověděl, že zcela promazal a rozhodl se pojmout závod tréninkově. „Budeme mít medaili ze štafety,“ asertivně dodal nevěřícímu novináři. A měli – Švédové vyhráli zlato před Sověty a Čechoslováky.
Jiná historka se týká jeho startu na Světovém poháru na Štrbském Plese v březnu 1982. Při závodě na 15 km minul svého švédského občerstvovače, proto před koncem zóny požádal o pití americký servis. Nápoj dostal – Wassberg na pár vteřin zvolnil, napil se, kalíšek opatrně položil vedle stopy do sněhu a mávnul vzad na poděkování. Typický Thomas – žádný okázalý spěch, žádné odhazování kelímků do lesa, a ještě si udělal čas na to poděkovat. V závodě skončil druhý.
Král
Odjakživa byl samorostem těsně spjatým s přírodou. Vlastní les, který si sám obhospodařuje; jeho oblíbeným způsobem posilování byly vícehodinové vyjížďky soupaží, podobně dlouhé seance štípání dříví, kopání struh nebo běhání v divokém severském terénu.
Vždy závodil víc než většina lyžařů; v roce 1987 magazín Svensk Skidsport sečetl, že Wassberg absolvoval 56 startů v sezóně, přičemž třeba týmový kolega Jan Ottoson startoval na 41 závodech. Pochopitelně, ne všechny Wassbergovy starty byly velké závody; Thomas nicméně po celou kariéru rád využíval méně důležité starty jako podnětný způsob tvrdého tréninku. Věděl taky, jak si načasovat formu – v průběhu celé kariéry vyhrál jen dva závody konané před Vánoci. Dokázal být dobrý až v čase, kdy o něco šlo.
Podobně efektivně uměl nakládat s rozložením si tempa v průběhu závodu. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let publikoval švýcarský biomechanik Jacob Wasser studii, v níž konstatoval, že „Thomas Wassberg má vždycky zadrženě pomalé starty. Velmi dobře zná své schopnosti i momentální výkonnost a téměř nikdy se nepoškozuje iracionálně ostrými začátky závodů.“
Podle tehdejšího šéfa severských disciplín FIS Erika Bengtssona byl Thomas Wassberg prvním z lyžařů, který navrhl v roce 1984 rozdělit běžecké styly na volný a klasiku. FIS takový návrh oficiálně implementovala v roce 1986.
Nepochybuju, že pro nezanedbatelné množství lidí se těžko najde někdo další, kdo by líp reprezentoval to, čím běh na lyžích a sport obecně můžou být – tedy obohacující součástí celého civilního života, než pan Thomas Wassberg, lyžař-král, jehož si veřejnost i dlouho po skončení kariéry spojuje s atributy jako respekt, obdiv a srdcařství.
Tímhle je Thomas Wassberg v kostce pro mě: jeho lyžování je nezbytnou součástí základního kontextu jeho bytí. Čestnost, rovný život, žádné okázalosti. Dost možná si vedl tak skvěle proto, že byl – a dál je – tak komplexním, vyrovnaným člověkem.
##
Kdy jste přestal závodit a proč?
Po zimě 1988 jsem přestal profesionálně trénovat. Stačilo.
Jak se během vaší kariéry změnilo závodní lyžování?
Přibyl sprint jako samostatná disciplína. Voskování a příprava lyží se staly a dál stávají pořád náročnějšími. Za mých časů jsme si lyže v podstatě připravovali sami. Dnes se jezdí příliš moc soupaže a málo klasického stříďáku. Sprinty jsou bezpochyby divácky atraktivní, ale já jsem nikdy neměl rád hromadné starty – nadměrně se tam taktizuje. Hromadné starty by měly být vyhrazeny jen veřejným dálkovým běhům.
Co vy a legendární Vasův běh?
Vasáku jsem se zúčastnil jen čtyřikrát v kariéře – a nikdy neuspěl. Jde o hodně specifický závod. Jednou se mi dokonce povedlo zlomit si vlastní hůl. Zbývalo mi 9 kilometrů do cíle – bylo zas jasné, že nemám šanci na dobrý výsledek.
Co děláte po konci aktivní závodnické kariéry?
Podílel jsem se na přípravě běžkařských tratí v domovské Asarně, pracoval jsem v organizačním výboru MS 2015 ve Falunu. Soukromě pracuju ve svém lese, to mi zabírá většinu času.
Co považujete za nejdůležitější momenty ve svém životě, profesním a civilním?
V soukromém životě jde o narození mého syna Björna, potom když jsem se stal dědečkem. V profesním nápad, že si koupím vlastní les. Naplňuje mi to život.
Zdroj: Fischer Sports
##
Lars Thomas Wassberg
*27. 3. 1956
4x olympijské zlato (15 km 1980, 50 km 1984, štafeta 1984 a 1988)
3x zlato na MS (50 km 1982, 30 km 1987, štafeta 1987)
3x stříbro na MS (15 km 1985 a 1987, 50 km 1987)
Celkový vítěz SP 1977