Seriál Yellowstone bývá označován za moderní western. Jenže stejně dobře by mohl být pokračováním Dallasu, jen místo ropných vrtů stojí uprostřed děje ranč a místo texaských magnátů sedlají hrdinové koně. Přesto by bylo chybou odbýt ho jako televizní pohádku – pod slupkou přestřelek, rodinných intrik a přepjatého dramatu se nachází nečekaně věrný obraz světa, který dnes čelí možná většímu tlaku než kdykoli dřív.
Kdyby John Dutton hospodařil tak, jak jeho ranč funguje v seriálu, nejspíš by dřív či později narazil na protestující účetní, bankéře nebo daňový úřad. Kdyby řešil spory stejným způsobem jako na obrazovce, zaměstnal by několik federálních vyšetřovacích týmů. A přesto mnoho skutečných rančerů připouští, že Yellowstone vystihl jejich svět lépe než řada dokumentů.
To zní skoro jako rozpor.
Přestřelek je v seriálu víc než dost, slavná „Train Station“ by sama vydala na učebnici kriminalistiky a rodina Duttonových připomíná chvílemi mafiánský klan. Ale pod dramatickou vrstvou se ukrývá překvapivě nemálo pravdivých detailů. Jak poznamenala idažská rančerka Jessie Jarvisová, většina toho, co divák na obrazovce vidí, „vychází z nějaké reálné skutečnosti – minus to zabíjení“.
Yellowstone neusiluje o dokumentární přesnost. Mnohem lépe vystihuje prostředí, z něhož americké rančerství vyrostlo – a především svět, v němž dnes bojuje o své přežití. Právě tak o seriálu mluví i jeho autor Taylor Sheridan. Nejde mu o doslovnou věrnost jednotlivých příběhů, ale o to, aby lidé, kteří na rančích opravdu žijí, poznali svůj svět.
Jenže tenhle článek není vlastně o Yellowstone.
Je o neviditelné práci. O práci, kterou musí každá televize schovat mimo obraz; divák téměř vždy vidí výsledek a jen málokdy celý proces, který k němu vedl.
Dallas přesedlal na koně
Pro českého diváka existuje jednoduché přirovnání: Yellowstone není ani tak western jako Dallas na koních. Oba seriály stojí na stejném principu: mocná rodina brání své impérium, bojuje o dědictví, řeší zrady, loajalitu i obchodní války. V Dallasu byla symbolem moci ropa; u Duttonových představuje stejnou roli půda.
Kovbojské klobouky, koně a nekonečné horské pláně vytvářejí kulisy, ale motor příběhu zůstává stejný – rodinná sága, která by obstála i bez sedel a las. Jenže tady začíná být Yellowstone zajímavější než jeho televizní předchůdce: Dallas vyprávěl hlavně o bohatství, Yellowstone o tom, jak těžké je bohatství vůbec udržet.
Velkou zásluhu na tom měl Kevin Costner. Po filmech Tanec s vlky, Wyatt Earp nebo Open Range mu publikum bez váhání uvěřilo, že do sedla patří. Když později seriál opustil, povážlivá většina diváků měla pocit, že nezmizel jen hlavní hrdina, ale člověk, který celému příběhu propůjčoval důvěryhodnost.
Ranč není romantika
Hollywood desítky let prodával obraz kovboje jako symbolu svobody. Jenže realita je méně fotogenická: den nezačíná dramatickým soubojem, ale vstáváním před rozbřeskem a obhlídkou a opravou plotu. Následuje kontrola napajedel, práce s dobytkem, veterinář, účetnictví, banka, počasí a nekonečný seznam činností, které nejdou odložit na zítřek.
Pátá generace montanských rančerů Matt Pierson popisuje, že seriál dobře zachycuje pracovní morálku lidí, kteří si nemohou dovolit zůstat doma ani tehdy, když přijdou o koně nebo sami prožívají těžké období. Zároveň ale upozorňuje, že televizní obraz výrazně přikrášluje ekonomickou stránku života: namísto nekonečného papírování, jednání s bankami a řešení dluhů divák sleduje především nakašírované drama.
Překvapivě právě ekonomické potíže Duttonových mezi televizní výmysly nepatří. John Dutton opakovaně přiznává, že ranč už řadu let nevydělává a největší hrozbou se stávají rostoucí hodnota půdy a daně z nemovitostí. Na tomto konfliktu stojí podstatná část seriálu napříč jeho sezónami.
To otevírá plejádu dalších otázek. Jak může vůbec existovat ranč o stovkách tisíc akrů? Kolik lidí musí zaměstnávat? Kolik stojí stovky kilometrů plotů, údržba cest, technika, veterinární péče nebo daně z pozemků? Kolik krav musí každoročně prodat, aby se celý podnik uživil?
Velké americké cattle ranches nebývají příslovečnými zlatými doly; jejich skutečná hodnota spočívá především v půdě a většina hospodaří s překvapivě nízkými maržemi. Mnohé si pomáhají agroturistikou, pronájmy, lovem nebo příjmy z nerostných práv. Samotný chov dobytka by podobně rozsáhlé impérium sotvakdy uživil.
Ještě jedna věc zůstává diváckému oku téměř neviditelná: kamera sleduje konflikty, nikoli každodenní provoz. Ploty se opravují jakoby samy, tráva kolem domu je stále posekaná, večeře čeká na stole a po budíčku ve čtyři ráno zbývá honákům dost sil na noční poker. Skuteční rančeři naopak říkají, že většinu času zabere údržba – plotů, napajedel, techniky, cest nebo nemocných zvířat. Televize dokáže smrsknout týden rutiny do jediného záběru obrazu, v němž je všechno opravené, posekané, uklizené, připravené a navoněné – navlas jak pár minut před ranní otevíračkou Disneylandu.
Historicky zažitý mýtus říká, že kovboj všechno zvládne sám. Jenže soudobý ranč připomíná spíš dobře fungující moderní firmu; vedle jezdců potřebuje mechaniky, veterináře, účetní, řidiče, sezonní pracovníky i lidi, kteří rozumějí moderní technice. A taky kuchaře, údržbáře, zásobování, servis techniky a další profese, které kamera nikdy neukáže.
Ošidnou televizní zkratku dobře prozrazují právě malé drobnosti; honáci bývají každý den stejně oholení, ostříhaní a chodí stále v čistém, jako by se mezi jednotlivými epizodami zastavil čas. Skutečný týden v sedle bývá na lidech vidět podstatně jinak.
Největší televizní iluzí Yellowstonu tak nejsou nerealistické přestřelky. Je jí čas.
Mýtus vypáleného Y
Jedním z nejsilnějších obrazů Yellowstone je vypálené písmeno Y na hrudi vybraných členů ranče. Scéna působí tak přesvědčivě, že mnoho laických diváků automaticky předpokládá, že může jít o starou rančerskou tradici.
Nejde.
Historie zná vypalování znaků do lidí velmi dobře, ale téměř vždy mělo úplně jiný význam. Označovali se tak otroci, zločinci, dezertéři nebo lidé vystavení veřejnému postihu. Šlo o cejch podřízenosti nebo trestu, nikoli dobrovolné příslušnosti k ranči.
Autor a režisér seriálu Taylor Sheridan si z těchto historických motivů vypůjčil silný symbol a přenesl jej do úplně jiného prostředí. Výsledkem je cosi, co připomíná spíš mafiánskou přísahu věrnosti než tradici amerických kovbojů. Od chvíle, kdy někdo dostane značku Duttonových, už nepatří jen sám sobě. Patří rodině.
Sheridan nevymyslel nový rančerský zvyk; vymyslel nový symbol loajality.
Černá helikoptéra
Stejně rozporuplně může působit Duttonova helikoptéra; kdykoli nad údolím zakrouží černý vrtulník se zlatavým logem ranče, co do okázalosti si nezadá s legendárním tryskáčem Hustler Larryho Flynta. V televizním světě představuje honosný symbol moci. Jenže tady seriál diváka překvapivě neklame.
Na opravdu velkých amerických rančích se vrtulníky skutečně používají; vůbec ne kvůli efektu, ale protože dokážou během několika minut zkontrolovat stáda rozptýlená na desítkách kilometrů, najít zatoulaný dobytek nebo rychle přehlédnout rozlehlé pastviny. Tam, kde by jezdec nebo terénní vůz strávili celý den, zvládne pilot práci během krátkého letu. V některých oblastech dnes část těchto úkolů přebírají drony, princip ale zůstává totožný.
Stejnou techniku využívají i některé z nejslavnějších amerických rančů – třeba i zde nedávno popsaný texaský Four Sixes Ranch či legendární King Ranch pracují s leteckou technikou desítky let. Na územích o stovkách tisíc akrů totiž vrtulník není luxusní hračka, ale efektivní pracovní nástroj.
Zajímavé je, že samotná helikoptéra po první sérii ze záběrů zmizí. Filmoví tvůrci to nikdy jednoznačně nevysvětlili a mezi lidmi dodnes kolují různé teorie – od vysokých provozních nákladů až po snahu ubrat Duttonovým na okázalosti.
Největší bitva se nevede o dobytek
Tam, kde seriál nejvíc přehání násilí, bývá nejméně věrohodný. Tam, kde ukazuje tlak developerů, miliardářů a investorů do půdy, se naopak nebezpečně přibližuje realitě.
Montana během posledních let zažila dramatický příliv nových obyvatel i kapitálu. Ceny pozemků vystřelily vzhůru, tradiční ranče se dostávají pod tlak a mnozí místní upozorňují, že krajina se mění rychleji než kdykoli předtím. Spor o půdu už dávno není televizní fikcí; jen se neřeší pomocí přestřelek, ale smluv, právníků a miliardových investic.
Sheridan přitom občas nechá zaznít jedinou nenápadnou repliku, která pro zasvěceného diváka řekne víc než sáhodlouhý dialog. Třeba když jedna z postav (jmenovitě Roarke Morris z Market Equities, jenž bezohledně prosazuje vybudování nového skiresortu s letištěm na duttonových pozemcích) poznamená, že montanský „Big Sky nikdy v lyžařském byznysu naplno neprorazil, protože leží daleko od letiště a dnešní klientela je líná dlouze dojíždět“, jde o polemiku blízkou reáliím ekonomiky horských středisek o dost víc než jen scénář hladovějící po dalším krvelačném konfliktu v řadě.
V tom spočívá praktická síla seriálu Yellowstone; tvůrci bezpochyby přehánějí jednotlivé události, ale konflikty, z nichž vycházejí, jsou vesměs skutečné.
Sen, který se dobře prodává
Seriál dokázal ještě jednu věc: proměnil rančerství v životní styl.
Dutton Ranch sice existuje jen ve scénáři, většina exteriérů ale vznikala na historickém Chief Joseph Ranch u montanského Darby. Ten dodnes funguje jako skutečný pracovní ranč a po uvedení seriálu se stal cílem tisíců návštěvníků.
Po úspěchu Yellowstonu vzrostl zájem o návštěvu Montany, o pobyty na rančích, westernové oblečení i práci spojenou s venkovem. Mnozí snílci začali hledat svět, který do té doby znali jen z filmů. Turistické organizace i majitelé rančů potvrzují, že seriál přivedl do jejich kraje návštěvníky, kteří by jinak nikdy nepřijeli.
Seriál plný televizních přeháněk připomněl milionům diváků svět, který by bez něj možná vůbec nevnímali. Svět lidí, pro něž ranč není kulisa ani romantická rekvizita, ale práce, každodenní závazek a způsob života.
Dutton Ranch existuje jen na obrazovce. O krajinu, půdu i způsob života, který představuje, se spor vede vpravdě skutečný.