(Q)
Mám k Vám jeden dotaz,na který jste asi ještě neodpovídal.Na svých staránkách i v manuálu se zmiňujete o tom,že nejste materialista,mluvíte o Bohu.Já věřím v Boží existenci.Začal jsem studovat Váš manuál,asi dva měsíce pap.trénuji a možná do měsíce,dvou,bych chtěl začít ostré obchody.Ale teď k věci.Najednou jsem zjistil,že na mě jaksi špatně působí slovo „spekulant“.Najednou mi jaksi víra v Boha nesedí se „spekulováním“na trhu.Možná proto,že počěštěně je to“špekulant“.A rozumí se pod tím člověk,který neustále „špekuluje“,jak převézt někoho druhého.Nejsou trhy vlastně také o tom,jak převézt toho “ chlápka na druhé straně“,jak píšete a získat jeho peníze ? Já vím,každý do trhů vstupuje svobodně a dobrovolně a každý dává dobrovolně všanc své peníze.Z tohoto pohledu je to obchod určitě čestný a spravedlivý.Ale přece jen mi na tom „něco“ nesedí a já přesně nevím,co.
Vím,nejste psycholog a očekáváte asi dotazy spíše technického charakteru,ale vaše články na mě působí dojmem,že o všem dost přemýšlíte a vedete bohatý vnitřní život.A tak mě napadlo,jestli jste i tomhle někdy nepřemýšlel a neřešil to sám v sobě.Pokud ano,budu rád,když mi něco odepíšete,pokud ne a můj dotaz Vám bude připadat jako nesmysl,kterým se někdo může zabývat,berte ho jako bezpředmětný,odepisovat nemusíte.Mě je jasné,že pokud si tohle nevyřeším a nebudu mít jistotu,že obchodování na burze není v rozporu s Božími zákony,nikdy nemohu být úspěšným komoditním spekulantem.A to se prosím nepovažuji za žádného fanatika.Jsem jen člověk,který také o všem asi až moc přemýšlí.
(A)
Jardo,
nesmyslný váš dotaz ani v nejmenším není a vy to víte. Mít všechno, co dělám, vyřešené v souladu s vlastním svědomím není předpoklad pouze pro to stát se úspěšným v dané činnosti, ale už „jen“ pro schopnost vést v klidu svůj život, v noci spát a těšit se na nový den.
Odpověď vám však nemůže dát nikdo jiný než vy sám – od kohokoli druhého nebude NIKDY dostatečně autentická a nastavená na váš vlastní hodnotový systém. Co je pro jednoho košer, jiný kvůli tomu neusne.
Je burzovní obchodování legální? Vedené podle každému jasných, férových pravidel? Pouštějí se do něj účastníci dobrovolně? A za rozumně srovnatelných podmínek jako ostatní? Je na čistotu hry dohlíženo profesionálními regulátory? Platí se z výnosů daně státu? Odpovědi znáte.
Samozřejmě, půjdete-li zadarmo učit malé děti, jak zvládnout slabikář do nějaké země třetího světa, vysloužíte si tím učitě karmu – věříte-li v ní – o velikosti, na níž většina burzovních spekulantů ani nepomyslí, natož aby dosáhla. To však není férový příklad, jelikož my zde máme na mysli aktivní vydělávání peněz. A v jeho světle podle mého názoru alespoň 90% jakéhokoli klasického, tradičního byznysu, který vás napadne, podléhá dokonce ještě krutějším a nesmlouvavějším nepsaným zákonům a okolnostem, než obchodování na burze. A nemusíme zrovna mluvit o pěstování makovic v Pákistánu – stačí se zaměřit na rutinní běh věcí a poměry v kterékoli místní nemocnici, škole či obchodě.
Tudíž, sám si najděte odpověď. Při cestě za ní se střežte extrémů na obou koncích – které dělají z lidí tvory bez duše kráčející přes mrtvoly i citlivky, které se hroutí zoufalstvím nad každodenními pravdivými obrazy ze života. Ve všem v životě je třeba hledat rovnováhu. Všechno v životě nám patří v umírněných dávkách, nedostatek či exces nedělají život dobrým, zdravým, všetranně příjemným a v dlouhodobém horizontu ani v takové formě udržitelným. Jde o to (neustále) hledat tu nejlepší možnou cestu mezi hlavou a srdcem. Tedy to, co právě děláte. Nejste žádný fanatik ani neobtěžujete nesmyslnými otázkami. Jste okay.
A protože se obvykle nebráním ukazovat na paralely kolem sebe, dopřeju si jednu takovou, která je v dnešní době u nás v malém Česku na očích; třeba vám při vašem hledání maličko pomůže, možná však naopak vaši cestu jestě více zamotá.
Chci ukázat na pana Michala Horáčka, čerstvého rentiéra, textaře a exspolumajitele Fortuny. Nikoli proto, že bych proti němu měl cokoli osobního. Naopak – nemálo jeho chytrých textů, i přes jejich mnohdy zjevně upracovanou syntetiku, se mi líbí. Avšak proto, že pro (zdá se) až neuvěřitelné zástupy českých lidí, včetně většiny médií, je osoba MH synonymem morální autority, o které se dokonce otevřeně spekuluje coby žhavém budoucím kandidátu hlavy českého státu.
Nepopírám a ani nechci, že jde zcela jistě o inteligentního, vzdělaného, kultivovaného muže, charitativního (i když ti pravověrní filantropové o své štědrosti do médií tak otevřeně nemluví, mám za to). Očím, které vidí hloub než jen na pouhý povrch a nejsou totálně lhostejné, však tato bez velké nadsázky nekritická adorace novodobého mecenáše nemůže nevadit.
A nemůže jim nevadit, aby morální autoritou mou a mých dětí měl být majitel sázkové kaceláře, bývalý hazardní hráč, černý bookmaker z Chuchle a valchař z „tety“. Který pochopil, že vychová-li si a bude udržovat bandu „kořenů“ a ostatních typů gamblerů (jejich přesné slangové názvosloví dokonce vydal MH ve svých pamětech knižně), hlady neumře. A to nejenom před, ale i poté, co začaly pukat ledy, při použití jeho vlastní hantýrky.
Samozřejmě, i gambleři chodili a chodí na valchu a do sázkových sběren dobrovolně. Myslet si však o gamblerovi, že toho může nechat a jít dělat něco jiného je stejně realistické, jako tvrdit o bláznovi, že se na své šílenství může vykašlat a začít žít jako ostatní lidé. Gamblerství je nemoc a vydělávat na nemocných není zrovna dvakrát košer. A připadá mi fuk, zda si sami budou říkat hráči – negambleři, či jakkoli. MH myslím zbohatl způsobem, který je rozhodně bližší zbohatnutí Pablo Escóbara než Billa Gatese – nikoli že tento by snad měl platit za nějaký univerzální vzor vysoké etiky.
Pokud zde pominu gamblery vyloženě nemocné, utrácející sociální dávky své rodiny po automatech, a budu uvažovat hlavní proud sázkařů, kteří „jen“ sní o rychlém zbohatnutí, ve vší vážnosti prohlašuju, že sen pana Horáčka se naplnil z tisíců, ne-li milionů nenaplněných snů jiných. V horším případě tedy dealer legální drogy, v lepším noblesně maskovaný zloděj lidských snů, to je v mých očích MH. A v tomto světle mi jeho dnešní lidumilství dává jiný, byť pořád dobrý, smysl.
Zřejmě jsem vám s vaší odpovědí vůbec nepomohl, ale popravdě, ani jsem nechtěl. Vy si ji najdete, nic jiného vám stejně nezbyde. Každý, kdo není úplným tupcem, ví, že SKUTEČNĚ ÚSPĚŠNOU osobu v kterékoli lidské činnosti netvoří jen její odvaha, dobrý nápad, píle a inteligence; je zapotřebí ještě něco, co bych z neschopnosti okamžitě najít lepší výraz nazval „sociálním kapitálem“. Mám pocit, že vám nechybí – a to je jediný můj dojem, který vám dávám.
Tom