O víkendu mi poslal jeden ze studentů email s žádostí o názor na smysluplnost účasti nováčka v jakési soutěži v tradingu, pravděpodobně na nějakém demo programu. Jelikož jde o téma dosud nikde neadresované, slíbil jsem mu svůj komentář zde na blogu.
Předně, obchodnické soutěže nejsou ničím novým – byly v různých formách populární už před víc jak dvaceti lety, když jsem sám zkraje devadesátých let trading začal objevovat.
Populární natolik, že jsem se v té době několika – výhradně z důvodů zvědavosti poznat dosud neznámé – sám zúčastnil. Moje zkušenosti a názory na toto téma tak pramení převážně z toho období.
Tehdy účast v soutěži vyžadovala předem určenou částkou nabitý ostrý účet, hypotetické soutěžení na papíře nebral nikdo vážně, simulované demo systémy v té době ještě neexistovaly. Některé soutěže trvaly striktně měsíc, ale vím i o jedné na dva roky. Někde obdržel vítěz nějaký certifikát, většinou se ale hrálo o sumu peněz, jak se v každé správné hře hrát má.
Jak nejspíš tušíte, zcela stejný fundamentální rozdíl, jenž je nutno uvažovat v běžném civilním tradingu, považuju za nezbytné vnímat i v jakémkoli soutěžení: soutěž s opravdovými penězi na stole a hypotetická demo soutěž jsou nesrovnatelné jak noc a den.
Každý, kdo není v branži zazelena utržený, vám řekne stejnou, nepřekvapivou věc: obchodovat/ soutěžit s čímkoli jiným než opravdovými penězi v reálných podmínkách, je pustou ztrátou času. Žádná simulace ani sebesofistikovanější demo systém nedokážou nahradit reálnou situaci.
Přesto je nováčkům prodavači kurzů, seminářů nebo dodavateli softwarových systémů pořád dokola tvrzeno: „Pojďte k nám, otevřte si u nás demo účet, soutěžte s ostatními, soutěžní stres vás připraví na podobný, jaký vás čeká v opravdovém tradingu.“
Nepřipraví, nečeká.
Pokud se chcete připravit na stresy reálného tradingu, měli byste to dělat v prostředí vlastního světa, svého osobního rytmu, vlastních časových a všech ostatních nároků a výchozích poměrů. Klidně trénujte na demo systému, který vám vyhovuje, ale ve svém tempu, svými nástroji, podle svých pravidel money managementu.
Zkrátka v typu zázemí, z něhož budete obchodovat naostro, až (a pokud vůbec) do takové fáze dospějete.
Simulované soutěže (což bylo výchozí otázkou citovanou nahoře v perexu) fungují na zcela odlišné bázi. Primárním cílem takové soutěže není zvětšit účet, nýbrž v soutěži VYHRÁT… lhostejno, zda nějakou cenu nebo jen právo se tím chlubit.
Vzpomínám si, jak jsem jednou byl v jakési právě simulované soutěži, jíž se účastnilo nějakých snad 4 tisíce účastníků. Bylo to v relativních začátcích internetu, tuším v roce 97, kdy palladium začínalo svůj historický býčí trend – podle toho si tu dobu pamatuju. Chci ale poukázat na něco jiného;
V takovém typu soutěže jsem si velice rychle uvědomil, že mezi tou masou účastníků se VŽDYCKY najde několik kamikadze maniaků, kteří budou vsázet VŠECHNO při KAŽDÉM svém pokusu, v každém tradu, v bezhlavém hop nebo trop pokusu zmnohonásobit účet nebo jej zrušit.
Uvědomil jsem si, že každý, kdo nepřijme tuhle jejich sebevraždnou taktiku, nemá šanci držet krok s tím stále štíhlícím zbytkem těch, jimž zatím karta padala a náboj v komoře ruské rulety je zatím míjel.
Akceptoval jsem ta pravidla a stal se z toho jiný druh zábavy, zcela odlišná hra. Vydržel jsem pár obchodů, v asi třetím či čtvrtém poslal všechno oknem ven. Patrona v bubínku revolveru.
Toto ale není nic, co chcete a potřebujete aplikovat v zájmu dlouhodobého přežití v opravdovém tradingu v opravdových trzích.
Toto byla hra, gambling. Toto nebyl reálný trading. A ani – ať odpovím na otázku nahoře – žádná příprava na reálný trading.
Vraťme se ale k soutěži za reálné dolary. Ta, ačkoli zní jako OPRAVDOVÁ soutěž, vás na civilní obchodování nepřipraví rovněž, z důvodů už naznačených.
Trading a soutěžení prostě nejdou dohromady. Podobně, jako vám (aspoň myslím) nezáleží na tom, zda váš zubař umí hezky zpívat, třeba.
Rád do kdečeho pašuju paralely z lyžování, tak proč ne jednu i sem.
Vybavte si typický dálkový lyžařský běh, třeba Jizerskou pasesátku nebo švédský Vasaloppet. Regulérní dálkový závod, v němž ti vpředu vážně závodí, ale ti uprostřed a vzadu trpí v tlačenících, rozmatlaných stopách, šlapou si po lyžích, nemůžou často ani dopředu, do strany, nikam.
Přitom to jsou lidi, co lyžování milují. Všude na okolních trasách mimo trať závodu je v daný termín prázdno, nejspíš luxusně upravené stopy, v nichž nikdo celý víkend nejezdí a v kterých by ochutnali jedno z nejlepších lyžování sezóny, pokud ne svého života. Všichni ale zaplatí drahé startovné a drahý servis lyží, vstávají ještě za tmy, aby se nacpali jak sardinky do závodních tratí a možná celých 50 jizerských nebo švédských 90 kilometrů neutekli všudypřítomným davům sobě podobných.
Iracionální touha soutěžit jen pro soutěž samu jim mrzačí vlastní lyžařský zážitek, který je k mání hned o pár cest vedle a zadarmo. (Pro férovost dodávám, že jsem se sám v mládí těchto masových nesmyslů účastnil, z předních vln v ambici zajet nějaký sportovní výsledek.)
A když píšu „iracionální“, nepřeháním. Tihle milovníci lyžování se takhle rakví na švédském Vasáku při nenáročném klesání z Risbergu rok co rok. Ne kvůli nesjízdnosti mírného sklonu – kdyby jej sjížděli sami a v klidu, nespadne nejspíš žádný z nich. Vinou soutěžení svého a všech okolo tu ale provádí to, co vidíte níže. Přitom jde o lidi s čísly 11 nebo 16 tisíc, tedy „soutěžící“ o podobné pěticiferné umistění.
Pokud máte představivost, uvidíte v paralele, jak si počínají soutěžící v tradingovém kontestu.
Zpět k tradingu.
Jediným cílem, proč obchodovat, by MĚLO BÝT zkusit z trhů dostat peníze, ne soutěžit s ostatními.
Soutěžení přináší do tradingu typ stresu, jenž není žádoucí, příjemný a není ani nutný.
Pod takovým extra tlakem se soutěžící bezpochyby mohou a budou dopouštět řady chyb, jichž by se v civlním, nesoutěžním režimu vyvarovali. Jak ti lyžaři sjíždějící rutinní sklon Vasáku.
Soutěžit nechme mezi sebou živé market makery tam, kde je ještě neživé mašiny soutěžit nechávají.
To je jediný typ soutěžení, co mi v tradingu dává jakž-takž smysl.
Tom