Nakolik byste souhlasili s následujícím popisem?
„Lyžování to dřív mívalo těžké. V branži se netočilo moc peněz a tak bylo málo investic, málo vleků, fronty na ně se stály v poválečných letech nejdelší v historii. Sjezdovky se neupravovaly, byly prudké, plné kamení, vázání bylo primitivní a působilo mnoho zranění.
Jenže přestože je dnes všechno od výbavy přes vleky, úpravu tratí atd. nesrovnatelně dokonalejší, výuka lyžování je mnohem snazší a zábavnější, a fronty často ani nestojí za řeč, nedokážeme přivádět na svahy nové lidi. Lyžování neroste; spíš se zdá, že navzdory zvyšující se atraktivitě tohoto sportu lyžařů ubývá.“
Nic, s čím nesouhlasit, říkáte?
Taková je dnes zkrátka doba?
Půvabné na věci je, že takový text byl publikován před bezmála půlstoletím, v říjnovém SKI USA 1974.
A protože vím, že nejsem sám, kdo si libuje v těchto rychlonávštěvách strojem času, ze stejného čísla vybírám pár dobových inzerátů ilustrujících, jak branže v roce 1974 vypadala.
Pan Pepi Fischer si tehdy za svými výrobky stál, doslova. Lze přijít na ještě upřímnější verzi reklamy? Byl to kanón;
Vázání bylo sice hranatější, ale uvnitř stejné, jako dnes. Bezpochyby ale trvanlivější – tehdy;
Prakticky to samé lze napsat o dobových autech;
A lyžařská móda? Bezpochyby víc sexy, než dnes;
A ať je obrázek doby úplnější, dobový #1 Billboard hit od Diamantového kovboje Glena Campbella: Rhinestone Cowboy;
Oh well, sladké Déjà vu. Těžké nebýt staromilec.
Tom