Vývoj skluzných vosků: Rychlá máza rychle

Písmo: A ++ A --

Matně osvětlené sklepní prostory, rozložené pracovní stoly s kopyty. Ostrý zvuk seškrabávaných skluznic, rytmické tahy kartáčem, štíhlý chomáček dýmu stoupající od horké žehličky. Podobně víc či míň idylické scény bývají rutinní noční realitou mnoha technických místností horských hotelů a chat od podzimu do jara. Možná už ne nadlouho.

V materiálové sekci předchozího vydání NORDICu jsem bazíroval na důležitosti výběru těch správných – rychlých – lyží pro každého aspirujícího závodníka. Zdůrazním stejnou věc znovu – pokud nebudete vlastnit dostatečně rychlý pár už z továrny, správným voskováním z něj můžete udělat rychlé lyže, jen těžko však nejrychlejší na trati závodu. Abyste docílili potenciálně rychlé mázy, v každém závodě budete potřebovat na lyže aplikovat minimálně tři vrstvy rozdílných skluzných vosků (nezřídka víc).

Soudobý trh nabízí laickému uživateli nijak dvakrát přehledné kvantum nejrůznějších vosků, kterými lze do závodu namazat. Zůstaneme-li u skluzných parafínů, v sortimentu většiny značek jsou hydrokarbonové (CH nebo NF), fluorokarbonové s nízkým obsahem fluoru (LF), fluorokarbonové s vysokým obsahem fluoru (HF) a různé verze fluorokarbonových urychlovačů ve formě prášků, gelů a nejnověji i tekuté.

Úkolem všech skluzných vosků je odpuzovat tenkou vrstvu vody vznikající třením skluznice o sněhový povrch. Tyto vosky toho docilují primárně rozbitím souvislého vodního filmu na miniaturní kulaté kapičky, po nichž lyže doslova „roluje“. Fluorokarbon takového efektu dosahuje významně líp než hydrokarbonový parafín, proto jej používají všichni seriózní závodníci, kteří si to mohou dovolit.

Závodní vrstvení
Hydrokarbonový bezfluorový parafín je vhodné použít do první – základní – vrstvy, sloužící jako vhodný nosník dalších vrstev rychlejších. Dost lyžařů používá do základu modrý CH, jiní preferují parafíny pro špinavé sněhy s příměsí grafitu. Bez ohledu na teplotu a kvalitu sněhu totiž při pohybu skluznice vzniká statické tření, které grafit pomáhá redukovat a napomáhá tím hladšímu skluzu.

Další vrstvou do závodu by měl být tuhý fluorokarbonový parafín specifického druhu podle aktuálních podmínek. Hlavním účelem této vrstvy je dostat do skluznice nějaký fluorokarbon coby nosník nejrychlejší vrchní fluorové vrstvy. Fluorokarbon se nijak dobře nepojí s polyetylenem skluznice nebo hydrokarbonovými vosky, takže fluorokarbonová mezivrstva je nezbytná tam, kde je v plánu aplikace finálních fluorových urychlovačů. Mezivrstva z HF pochopitelně udrží urychlovače lépe a déle než LF.

Pokud má závodník omezené zdroje, jeho mazání může skončit předchozí LF/HF vrstvou. Nicméně bez finální urychlovací vrstvy nebudou lyže ve většině podmínek tak rychlé jako s ní. Ta se skládá z čistého fluorokarbonu a v zásadě je jedno, zda zvolíte formu prášku, tuhou, gelovou nebo tekutou; rozdíl je jen v jejich aplikaci na lyži. Nahřátý tuhý urychlovač může být nanesen natřením na skluznici, zahřát, zakorkován či zažehlen. Pokud jen zakorkován, nevydrží na skluznici tak dlouho jako zažehlený (nejspíš do 10–15 km podle sněhových podmínek). Práškové urychlovače potřebují zažehlit na poměrně vysokou teplotu, musíte však vědět, co děláte, abyste si nespálili skluznici. Prášky byste měli zažehlovat v ochranné masce. Gely se nanesou a zakorkují, kapalné HF se rozstřikují nebo nanáší aplikační houbičkou.

Použití tekutých parafínů ve vrcholových soutěžích bývalo zpočátku vývojové éry vhodné spíše na krátké distance a sprinty, vzhledem k omezené schopnosti vosku vydržet v této formě na skluznici. Ale zjevně už takové omezení pozbývá platnosti, což mi potvrzuje i jedna ze soudobých laufařek Šárka Vyštejnová: „Dnes už se tekuté parafíny bezproblémově používají i na dlouhé tratě. Sama jsem tekutý ke své spokojenosti vyzkoušela před pár lety při 200km Nordenskioldsloppetu. Technologický vývoj tekutých parafínů zdárně směřuje k tomu, aby vydržely to samé, co jejich tuhá verze. Znám dost profi servisních týmů používajících téměř výhradně liquidy už několik let. Obecně životnost tekutých vosků na skluznicích výrazně stoupá – za historickou univerzální řadu tekutých parafínů F4 bych ruku do ohně po deseti kilometrech nedala, ale novým voskům už věřím a bývají běžně používané i na dlouhých závodech.“

Tekuté parafíny
V oblasti rekreačního i závodního mazání běžeckých lyží se stále víc prosazuje kapalná forma vosků. Poměrně dlouho a dobře ji mohou znát hobby běžkaři využívající nowaxových lyží se šupinami, nanoskluznicemi nebo mohérovými vložkami – veškeré typy skluzných vosků i antimrznoucích přípravků se dodávají v tekuté formě s aplikátorem ve spreji nebo houbičce. Ještě předtím přišli výrobci s kapalnými verzemi klistrů ve sprejích; rekreačními běžkaři byly přijaty s vděkem zejména kvůli snadnosti aplikace a její relativní čistotě, stejně jako nepotřebě tuto formu klistru zažehlovat. Závodníkům vadila omezená trvanlivost mazání na skluznici, nezanedbatelně kratší než při tradiční aplikaci se zažehlením, a asi i komplikovaná možnost klistry míchat do nejednou až alchymistických kombinací.

Nově přicházejí do světa závodního mazání kapalné vysokofluorové vosky – nákladná záležitost, která se skluznicím přiděluje po přísně odměřovaných kapkách. A pochopitelně stále výrazněji se prosazují kapalné formy parafínů i nižších tříd. Jejich výhody jsou nasnadě – nasprejujete skluznici či ji přetřete aplikační houbičkou za několik vteřin, necháte zaschnout a buď vykorkujete a vykartáčujete, nebo případnou počáteční tupost skluzu ojedete na sněhu během prvních stovek metrů. Skluznice lyže vypadá na mikroskopické úrovni jako houba – a jak na ní nanesený tekutý vosk schne a odpařuje se jeho vodní složka, na pórovitém materiálu skluznice zanechává vlastní vosk.

Jakmile byl jednou technologický proces tekutých forem vosků vývojově ustálen, pro jednotlivé výrobce je poměrně snadné vydat shodnou produktovou řadu parafínů v tuhé i kapalné verzi – většina značek je už má v nabídce v plné škále od nefluorových (pod obvyklými kódy NF nebo CH) přes nízkofluorové (LF) po vysokofluorové (HF).

Při používání tekutých vosků se nesmí podcenit výchozí stav skluznice – na dokonalost jejího vyčištění a vykartáčování platí shodné nároky jako při tradičním zažehlování. Po aplikaci tekuté vrstvy ji nechte zaschnout na asi 15 až 20 minut; nejlepším prostředím pro to je suchá, vyhřátá místnost. Rekreační běžci, spěchající na lyže v podvečer hned po práci, by si měli tekutý vosk na lyže nanést ráno. Schůdnou alternativou je aplikovat tekutý vosk před odjezdem na sníh a lyže nechat uschnout v teple auta při jízdě. Trvanlivost vosku nebude ohromující, jak však praví lidová zkušenost – pořád lepší než vůbec nemazané lyže. Kde jste při aplikaci odkázáni na studené venkovní prostředí, počítejte s tím, že tekutý vosk může na skluznici zasychat až k hodině času.

Závodění na tekutých
Dominantnější používání kapalných verzí mazání může přinést nemalé změny do podob mazacích prostor, provozních poměrů v nich i standardů v očekáváních jednotlivých závodníků nebo týmů. Korektně aplikovat tekuté vosky lze de facto okamžitě s minimální učící se křivkou, žádnými výpary od žehliček a minimalizovaným uklízením odpadu z pod servisních stolů. Největším benefitem je však úspora času – v servisních boxech nejednou ta z nejcennějších komodit.

Žehličky ale servismani vozit nepřestanou – skluznice lyží potřebují čas od času dostat hojně napít od klasicky zažehlovaného tuhého parafinu. Stejné platí i pro rekreační lyžaře – pokud budete mazat výhradně kapalnými vosky, po každých 100 až 150 km je vhodné napustit skluznice tuhým parafínem a držet tak jejich strukturu dostatečně mastnou. Závodníkům je třeba jejich skluznici po soutěži důkladně vymýt od nečistot i zbytků posledních vosků stoupacích i skluzných a zažehlit do ní tradiční krycí vrstvu tuhého parafínu, pod níž lyže přečkávají cestování a uskladnění do dalšího použití.

Pro závodníky nově prozkoumávající efektivitu používání tekutých parafínů může fungovat následující jednoduchá metoda: zažehlit skluznice do bezfluorového nebo nízkofluorového parafínu, který bude relativně tvrdý a studený na dané klimatické podmínky, tuto základní vrstvu stáhnout a vykartáčovat a použít jako nosnou pro testování tekutých parafínů, na nichž budou závodit. Víc zde není líp – nanášejte tekutý vosk po skluznici v souvislé vrstvě, její tloušťku však nepřehánějte, nemá to praktický význam.

Marketing a realita
Někteří obchodníci doporučují používat tuhý urychlovač, přes něj práškový a navrch gel nebo kapalný. Argumentují, že rychlá fluorová vrstva na lyži tak vydrží déle. Osobně mám za to, že v takové situaci bude poměr ceny a výkonu natolik nepříznivě vychýlen, že se to málokdy vyplatí – s nepravděpodobnou výjimkou, že sportovec či tým disponuje neomezenými zdroji. Pamatuju si, že v době příchodu prvních fluorokarbonových vosků někteří jejich výrobci deklarovali, že vydrží mnohem déle než hydrokarbonové parafíny – běžně udávali nájezd přes 100 km. Z čehož brzy sešlo. Nyní jako by se historie chtěla opakovat – marketing nových verzí kapalných HF vosků naznačuje jejich relativně dlouhou výdrž kolem 30 km – bez zažehlování! Čas brzy ukáže.

Při závodech mohou nastat některé specifické sněhové a teplotní podmínky, v nichž si uspokojivě vystačíte s levnými CH parafíny, případně LF. Třeba ve velkém mrazu a suchu, kdy se pod skluznicí netvoří tolik vlhkosti, nepotřebujete vodoodpudivou schopnost vosků. Obecně při nízké vlhkosti vzduchu – řádově pod 50 procent – se bez HF parafínů obejdete.

Na trhu je dnes přehršel parafínů od řady různých výrobců; každý z nich bude ve svých katalozích proklamovat, že jejich značka je nejlepší, používaná ve Světovém poháru a tak dál. Jak já soudobou tržní nabídku vnímám – všechny hlavní značky mají dobré produkty. Pokud váháte, rozhodněte se podle libovolného – klidně iracionálního – kritéria pro jednu značku, dobře poznejte její kompletní produktovou řadu a naučte se ji používat. Tímto způsobem uděláte mnohem míň chyb, než pokud budete nahodile impulsivně reagovat na marketing jednotlivých výrobců a migrovat od jedné značky k druhé ve snaze mít vždy to (rádoby) nejlepší a nejrychlejší.