(Komodity)

Podle mého názoru absolutně nejlepší cesta, jak se naučit a získat důvěru k jakékoli obchodnické metodologii, vede přes zpětné historické testování a poté klasický papírový trénink. Nejdřív je praktické chtít si dané metody odtestovat na již uplynulé cenové aktivitě, jinými

Je hypotetické obchodování na papíře pro začátečníka nutností? Zcela jistě je. Tvrdím to přesto, že pro mě osobně (jak jsem si později ověřil) v zásadě papertrading nefungoval. Nicméně absolvoval jsem jej ve férové porci co do času i kvantity –

Jakmile je jednou obchodníkem vybraná či vybudovaná metodologie naučena, poctivě odtestována a aplikována v trzích za konzistentní disciplíny a dodržování zásad money-managementu, myšlenky a emoce by už neměly jeho trading paralyzovat. Disciplinovaný trader si časem vypěstuje zdravou dávku obchodnického nadhledu

Pokud prováděno svědomitě, papírové obchodování pomáhá rozvíjet řadu pozitivních obchodnických návyků a procvičit daný obchodní systém v prostředí reálné tržní situace POTÉ, co jste jej nejprve skrz naskrz prostudovali a aplikovali na historická data. Pokud prováděno ledabyle, častěji než ne

O víkendu mi poslal jeden ze studentů email s žádostí o názor na smysluplnost účasti nováčka v jakési soutěži v tradingu, pravděpodobně na nějakém demo programu. Jelikož jde o téma dosud nikde neadresované, slíbil jsem mu svůj komentář zde na

Nevyhne se jí nikdy nikdo, přesto naprostou většinu těch, kteří kdy přičichnou k burzovnímu tradingu, deptá a moří. Špatná trefa ústící ve ztrátový obchod. Či hůř, celou jejich sérii. Nejlapidárněji možná problém shrnul géniální režisér Stone ústy svého filmového Gordona

Nejde to nezakřenit se, vždycky když si připomenu vlastní obchodnické začátky v roce 93. Žádný internet jsem tehdy neměl a pochybuju, že byl tehdy nějaký v mé oblasti k mání. V tom čase jsem si pořídil svůj první mobilní telefon

Během kariéry jsem už uzavřel dozajista stovky ztrátových obchodů. Až na výjimky mívají všechny jedno společné – nebývají veliké. Snažím se, aby byly kontrolované, předem akceptované, mou hlavou i účtem komfortně zvládnutelné. Jsou nevyhnutelným partnerem ziskových obchodů – některých taky

Některým čtenářům to zjevně nepřestává vrtat hlavou, často tuhle otázku dostávám. Proč se apriori straním internetovým a sociálním diskuzím a komentářům, když jde o užitečnou interakci lidí společných zájmů? Jakkoli za výstižnou považuju svou strohou odpověď „Nenapadá mě, co užitečného

Ačkoli by mě to dávno nemělo překvapovat, ani po letech jsem si nezvykl na bizarně vysoký poměr nových lidí, přicházejících do burzovního tradingu, hledajíce v něm jistoty a garance.

„Mám jen prostředky na $3K, $5K nebo $10K účet. Dokážu s tím rozumně obchodovat? Je realistické, že mi to bude stačit? Že o ty peníze nepřijdu? Můžu se na to spolehnout? Na kolik % odhaduješ mé šance?“ Tyto a podobné, vpravdě nesmyslné otázky, na něž NELZE obecně férově odpovědět, nepřestávám dostávat.

Čas od času snad každý obchodník čelí cynickým názorům (typicky od lidí s nulovou praktickou zkušeností s tradingem), že burzovní obchodování je nahodilou loterií, v níž stejně jako kterýkoli systém může o obchodech rozhodovat do vzduchu hozená mince.

Burzovní trhy ale za žádných okolností nejsou náhodné. Existence technických trendových linií, S/R úrovní, SBBA obrazců a spousty dalších formací teorii nahodilosti v trzích absolutně popírají.

(Pokud by snad existovala 50:50 šance na uhodnutí správného směru cenové křivky a obchodníkův RRR by zněl 1:1, potom by se skutečně dalo hovořit o tom, že trhy jsou nahodilé a že o obchodníkově výsledku rozhoduje čiré štěstí.)

Jsou obchodníci s deštěm zpátky?

Málokomu z burzovní branže se tomu záludnému typu inzerce podaří uniknout, aby se nám někde nedostala k očím.

Zrovna nyní v týdnu: fond XY hlásí, že za poslední dva měsíce mu vyrostlo nakoupené zlato z 1250 na 1350 a za dalších pár měsíců čeká trh nad 1500. A inzeruje svůj web.

Má pravdu, zlato za dva měsíce vyrostlo.

Ve stejný týden (nepochybuju, že v reakci na zmíněnou inzerci) se chlubí konkurenční fond YX svým pět let starým portfoliem, v němž má prodáno zlato odkudsi z 1700 a povzbuzuje v současné korekci držet medvědí pozice dál. A inzerce jejich webu.

Mají pravdu.

Býci i medvědi, všichni mají pravdu.

V reakci na minulý článek, stavící proti sobě do (zřejmě nevyhnutelného) konfliktu fundamentální a technický přistup, jsem obdržel nečekané množství reakcí od stávajících anebo bývalých obchodníků. V řadě případů šlo o mé staré studenty, od nichž jsem už x let neslyšel a jejichž obchodnické kariéry se vyvíjely všelijak. Ač všichni vesměs rozliční, jakoby je spojovalo jisté nelichotivé stigma.

Všichni se zdáli být ortodoxními zastánci svého vlastního přístupu (potud nic špatného!) – a současně někdy až hostilními odmítači metodologií jiných, těch opačných. Nezřídka taky jejich vysmívači.

Mluvím tu o pestrobarevném vzorku praktických obchodníků. Ponejvíc složeném z technických traderů – dýchajících za přístup, jenž v komoditách (ne tak v akciích!) sám razím a vyučuju. Ale psali mi i přesvědčení fundamentální stoupenci. Nijak nepřeháním – až na výjimky se vyjadřovali s despektem vůči systémům ostatním.

Jednou z takových výjimek byl farmařící (ex)fundamentalista, jeden z mých prvních studentů z devadesátých let. Napsal mi po snad patnácti letech od našeho posledního vzájemného kontaktu a dovolil stručně tu převyprávět jeho příběh.

Pokud jde o opce, nejsou to grafy nebo fundamenty, ale peníze velkých hráčů, co hýbou opčními trhy. Open interest je tou dominantní veličinou, jež určuje dynamiku cenové aktivity a jež stojí za následování. Jak se vám zamlouvá takováto definice?

Vždycky, když se dostane nějaký trh na úroveň mnohaletých – či ještě líp historických – minim (častěji než dtto u maxim), spousta obchodníků i začínajících studentů začne opční verzi podkladového trhu studovat na denní bázi. Nic jiného je k tomu, zdá se, v podobné míře nedonutí.

V průběhu svého denního screeningu trhu obvykle dospějí k podobnému názoru – víc než technické formace nebo fundamenty ovlivňují opční cenovou volatilitu spekulativní nájezdy velkých zvířat typu George Sorose, bank nebo investičních fondů, otáčejících v mnohdy nijak extra likdvidních opčních kontraktech pozice po stovkách nebo tisících lotů, něco pro malého tradera podobně utopického, jako chvíle osobní pozornosti od Demi Moore.

Netvrdím, že to tak není – a chce se mi dodat, že – BOHUŽEL. (Míněno, jak s těmi opcemi, tak s tou utopickou romancí s D.M.)

Vzpomínám, je to už pár roků zpátky, kdy si odběratelé mých TDE „prosadili“ v nočních emailech vlastní studentskou sekci. V ní chtěli zveřejňovat (tak jako já, seanci dopředu) své vlastní praktické obchody.

Věc záhy nabrala pozoruhodnou popularitu a studenti se na svůj „týden slávy“ museli zapisovat na čekací list i měsíce dopředu. Často ale, jakmile nadešla jejich chvíle, lidi se ze své „veřejné povinnosti“ pod pestrou škálou záminek vymlouvali, pokud se vůbec namáhali ozvat se.

V řadě jiných případů svůj dobrovolný závazek splnili, ale třeba s předem avizovanou omluvnou „pojistkou“, že vypsané obchody se až tak úplně neshodují s frekvencí, velikostí pozic, obchodnickým stylem, používaným systémem atd., který oni sami ve svém běžném tradingu údajně používají.

Nechám teď stanou, jak moc byla tato nespolehlivost dobrovolných přispěvatelů pro ostatní čtenáře rušivá a iritující; koneckonců zmíněná sekce na morálku svých vlastních tvůrců do roka dvou pošla. K jejich vlastní škodě, jak jsem jim tehdy napsal. Nikdy mě však nepřestaly zajímat důvody, PROČ lidi, a zejména v TAKOVÉM množství, pod tlakem veřejného dohledu mění své zaběhlé obchodnické zvyky a názory. A v některých extra nešťastných případech, zdá se, i složky své civilní osobnosti.

Svou první burzovní pozici jsem otevřel v roce 1993; v časech bez internetu a s právě začínajícími kufříkovými mobily se to odehrálo staromódním telefaxem přímo do Ameriky. V žargonu galerky jedu v tradingu svoje třetí gumy.

Zažil jsem za tu dobu leccos.

Bezpočet zisků i ztrát, z nichž ty nejvýznamnější na obou stranách osy ani po dlouhých letech z paměti nemizí. Stejně jako na vlastní emoce i kapsu sledované zřícení burzy v přízemí jednoho z newyorských Dvojčat. Taky jeden gigantický podvod brokerského domu typu Enron. Nebo šéfa jiného brokerského domu nalezeného s prostřelenou hlavou v podzemních garážích firmy.

Koneckonců, jeden z nejslavnějších traderů všech dob, pan Jesse Livermore, si do té svojí střelil na záchodech v lobby jednoho manhattanského hotelu. Mělo-li jít o znamení hanby branže na následující dekády, mám za to, že stigma dodnes dobře funguje.

Nemám nic proti obchodování s trendem ani nenamítám nic proti tomu znát, kterým směrem smýšlí obchodnický dav. Přesto…

Přesto ti, kteří četli mé manuály o tradingu vědí, jak konfrontační přístup mívám vůči většinovému davu – ať už obchodnickénu nebo civilnímu. Sám se považuju za kontrariána a je mi sympatický každý, kdo smýšlí podobně. Zkusím vysvětlit, proč.

Nejedna studie na téma davové psychologie potvrdila tušené: pokud většina lidí přemýšlí stejně, s velkou pravděpodobností budou všichni vedle. Dav lidí totiž mívá tendenci častěji než ne podlehnout instinktivním reakcím, jež by jednotlivec, samostatně uvažující a jednající, dokázal potlačit. Dav ale nikdy nepřemýšlí, nýbrž následuje své (početní většinou vyjádřené) emoce a bez jakéhokoli hlubšího zamyšlení či důkazu má tendenci akceptovat za svůj názor to, co je vyjadřováno zmíněnou většinou.