Horský byznys

S obdobím od jara do podzimu si skiresorty dlouho nevěděly příliš rady. Sníh uplaval, příjmy vyschly, zaměstnanci odešli, zařízení a budovy se zamkly, areál napohled osiřel.

Ještě před 20 lety se zahraniční zimní střediska přes léto spoléhala nejvýš na tradiční tenis a golf. Jenže postavit golfové hřiště v horách představuje významnou investici v řádu 5 až 10 milionů dolarů; k tomu další $1 milion nákladů na každoroční údržbu. Při nemalé konkurenci stávajících hřišť učinit z golfu výdělečný provoz není a nikdy nebylo pro lyžařská střediska snadné. Žádnou továrnou na bankovky se v horských resortech nestaly ani tenisové kurty nebo haly – ačkoli ski & tennis bývalo silným a harmonickým spojením přinejmenším od 70. let.

Zatímco zimní klientela se zdá být ve většině lyžařských středisek do mrtě vytěžena a skiareály si v posledních dekádách lyžaře navzájem přetahují, vhodně zvolené letní aktivity mohou oslovit nesrovnatelně početnější a různorodější populaci.

Takzvané letní aktivity samozřejmě netřeba chápat coby provozované výlučně přes kalendářní léto. Prozíravé středisko bude vyhledávat takovou skladbu nesněhových činností, jež mohou fungovat celoročně, v každém počasí – i jako alternativa při nevhodných sněhových podmínkách na svazích. Chytré středisko taky bude hledět využít už existující rekreační návštěvnosti v regionu: nedaleké jezero, lázně nebo festivalové letovisko „bezpracně“ láká davy lidí do svůdné blízkosti skiareálu. Výzvou je dostat tyto nepůvodní návštěvníky od jezera na den dva do hor. Spíš než kradení zákazníků funguje otevřeně deklarovaná partnerská spolupráce.

Žebříček nejúspěšnějších twitterových statusů severoamerických horských středisek v době od 1. listopadu 2015 do 30. dubna 2016. Seřazeno v pořadí podle nejvyššího počtu lajků.

Nejvíc lajků (547) posbíral tweet Stevens Passu z 1. listopadu 2015 doprovozený nehoupou slovní hříčkou, jež za úspěch beze sporu může: „Snovember 1st!“

Všechny snímky © Twitter 2015-2016.

Žebříček nejúspěšnějších Instagramů severoamerických horských středisek v době od 1. listopadu 2015 do 30. dubna 2016. Seřazeno v pořadí podle nejvyššího počtu uživatelských komentářů pod statusem.

Nejdiskutovanějším (2716 komentářů) se v uplynulé sněhové sezóně stal Instagram Mammothu z 9/11/2015 se psem Dukem topícím se po čenich v peří.

„DUMP ALERT! We’ve picked up a foot of snow in the past 24 hours and our avalanche rescue dog Duke is absolutely loving it. It’s still snowing at Main Lodge and doesn’t look like it’s slowing down anytime soon. #mammothsopen @gopro @petermorning“

Všechny snímky © Instagram 2015-2016.

Žebříček nejúspěšnějších Instagramů severoamerických horských středisek v době od 1. listopadu 2015 do 30. dubna 2016. Seřazeno v pořadí podle nejvyššího počtu lajků.

Nejvíc lajků (12726) poprávu obdržela tahle nádhera z Jackson Hole z 6/2/2016. Přesně tomuhle se říká učebnicový snow management, na veřejném svahu s víc než jedinou partou lyžařů v dnešní době nedosažitelný, bohužel.

„No this photo is not from the 90s. This happened today in #jacksonhole for the @gopro Grand National Powder 8’s Championship.“

Všechny snímky © Instagram 2015-2016.

Žebříček nejúspěšnějších facebookových statusů severoamerických horských středisek v době od 1. listopadu 2015 do 30. dubna 2016. Seřazeno v pořadí podle nejvyššího počtu uživatelských komentářů pod statusem.

Vítězem je facebookové video Revelstoke z 5/4/2016 představující novou střediskovou horskou dráhu s 8800+ komentáři; status na desáté příčce vykazuje zhruba 1000 komentářů.

Všechny snímky © Facebook 2015-2016.

Žebříček nejúspěšnějších facebookových statusů severoamerických horských středisek v době od 1. listopadu 2015 do 30. dubna 2016. Seřazeno v pořadí podle nejvyššího počtu přesdílení.

Nepřekvapivě 7 z první desítky nejsdílenějších obsahů jsou – videa.

Vítězem je facebookové video Revelstoke z 5/4/2016 představující novou střediskovou horskou dráhu s bezmála 44 tisíci přesdílení; fotka zasněženého březnového parkoviště kalifornského Mammothu na 10. místě byla sdílena 4315 krát.

Všechny snímky © Facebook 2015-2016.

Žebříček nejúspěšnějších facebookových statusů severoamerických horských středisek v době od 1. listopadu 2015 do 30. dubna 2016. Seřazeno v pořadí podle nejvyššího počtu lajků.

Vítězem je facebookový post střediska Whistler Blackcomb z 13/12/2015 s 23+ tis. lajky, desátá příčka posbírala stále bezmála 10 tis. lajků.

Všechny snímky © Facebook 2015-2016.

Obvykle jste napsaly formální „Díky a nashle“ na svých sociálních internetech, nejčastěji při příležitosti oznámení o zastavení vleků. Až se může chtít vkrádat cimrmanovské: A není to málo, Antone Pavloviči?

Typická tuzemská děkovačka proběhla na střediskovém facebooku nanejvýš nějak takhle;

Nic, co by urazilo, souhlasím. Ale ani nadchlo. (Ne tedy, že konec sezóny má být důvodem k extra nadšení. Ačkoli, kdo ví?)

Mně coby textaři se zamlouvá sémantická péče, kterou svým díkůvzdáním pravidelně věnují copywriteři utažského Deer Valley. Zde je několik Thank Yous posledních sezón z jejich střediskového emailingu, sociálních sítí a printové reklamy.

Jak zdánlivě málo stačí, aby poděkování vyznělo o mnoho osobněji a upřímněji, ne?

Proč si věci nepřiznat, jak jsou. Konzervativní babyboomery horský byznys vysál do mrtě, následující generace X se už taky marketingovým trikům středisek naučila vzdorovat. Nezbývá, než zacílit na nový lidský druh.

Jaký že?

Přeci ten, o nějž se uchází mainstreamové televize, socdemokratičtí bratři/ sestry a bezelstní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů.

A nově i fikaní marketéři horských středisek, jak se zdá.

Vážně si nedělám legraci a obávám se, že se tu díváme na proces nevyhnutelné generační výměny.

V jistém ohledu, všechny tyhlencty kamery byl skiareálům čert dlužnej.

Nežertuju. Lyžař ví, že je filmován – a rázem už není, kým byl. Jak srdce krev jej žene touha ukázat se, jet nad své možnosti. Zajet nejlepší jízdu, skočit nejlepší drop sezóny, pokud ne života.

Dát rekord.

Nebývají ale náhodou všechny lyžařské rekordy buďto hloupé anebo riskantní? Případně obojí?

Namátkou…

Tihle skijeři věděli, že jsou filmováni. Posouzení poměru NErozumnosti a NEbezpečí toho, do čeho se pustili, nechám soudnému čtenáři.

V posledním jarním SNOW 95 jsem se o sobě dočetl, že vailské marketingové principy, jež v magazínu dlouhodobě analyzuju, jsou, cituju: „v evropském prostředí nepoužitelné. Kupříkladu nákupy skipasů rok předem. Proč? Protože Američané a americký trh jsou naprosto jiní než Evropané. Počínaje prostředím a konče myšlením.“

Deklarovaná odlišnost kultur je v článku demonstrována bizarní scénkou, kdy do jednoho všichni Amíci na povel zdrhají od svých rozjedených talířů k zadara rozdávaným sušenkám.

Cit.: „Celá restaurace, plná doktorů, profesorů a kormidelníků vrcholného horského byznysu zabodla nůž rukou nerozdílnou spolu s nýmandy zapadlých vlíčků do skvělého šťavnatého steaku, zvedla se a šla ochutnávat sušenky! V ohromné, celičké nejluxusnější restauraci horského resortu zůstal nevzrušeně sedět u večeře jediný stůl – ten s evropskými účastníky.“

Tedy, říkám si – nějakou absurdní jednotlivost vydávat za makro obecnost? To je slušnej kalibr. Kam se hrabou Hrabalovy Perličky na dně!

Ačkoli… maně mě napadá, zda ten jediný evropský stůl vlastní lingvistickou vinou nepropásl ohlášku příjezdu místní skupiny stiptérek zvaných Hot Cookies? To by totiž celou epizodu vysvětlovalo.

Dlouhou sérii řešící tematickou náplň videomarketingových klipů utnu dnešním článkem plným různorodého obsahu, jenž se z různých důvodů nehodil do předchozích zaškatulkovaných dílů. Obsahu však o nic míň pozoruhodného.

Začnu v mém oblíbeném kovbojském Steamboatu, představeném už v článku o focení momentek. Ambasadorem střediska je známý olympionik Billy Kidd, gigantická místní ikona lyžující ve stetsonu. Ve Steamboatu provozuje vlastní lyžařskou školu a jeho videa bývají rovným dílem slušným píárem jeho živnosti stejně jako resortu, jehož lyžařské sekci šéfuje;

Když Billy do střediskového videošotu přimíchá dávku vzpomínek na svou slavnou závoďáckou dominanci ze šedesátých let, vznikne pozoruhodný filmový koktejl, třebaže jen minutku krátký;

Šoumen Billy Kidd je celebritou všude, kam se ve Steamboatu vrtne – třeba i v místní kafetérii. A nemine jedinou příležitost zapropagovat svůj resort, klidně i od stolu a rozjedeného talíře;

Nějakou dobu se náměty zdejších posledních článků vozí v pomyslné kabince, případně křeslech sedačkových lanovek horských areálů. Už se v nich muzicírovalo, dávaly se rozhovory, nabádalo k bezpečnosti. Dnes lanovkovou sérii uzavřu – a vlastně ničím výjimečným. Přesně naopak: v dnešním článku chci ukázat, že středisko nepotřebuje přijít prakticky s ničím. Protože běžná jízda nahoru v lanovce umí být inspirující sama o sobě.

Zvlášť těch několik prvních na začátku dne, kdy se přes chuchvalce ranní mlhy klube na svět slunce a pohrává si se světlem. Jako třeba v případě nedávného videa utažského Snowbirdu;

Na co v podobných případech opakovaně poukazuju, je jednoduchost a nenákladnost konceptu. Jak náročná byla asi editace tototo půlminutového klipu?

Abych nemusel hádat a domnívat se, zjistil jsem si to přímo od kováře – od Davida Amiraulta, nového marketingového šéfa Snowbirdu. On sám video natočil na svůj iPhone 6+ při své první jízdě na kopec v osm hodin ráno a následně vyeditoval přes aplikaci 4G. Celkový čas? Prý 5 minut.