Glosy & historky

Na jaře 1969 sehrála československá hokejová reprezentace zápasy, které měly mnohem větší význam než tabulka mistrovství světa. V zemi obsazené sovětskými tanky se dvě vítězství nad sbornou změnila v cosi mezi spontánní oslavou a tichou vzpourou. Ulice zaplnily statisíce lidí, […]

Byl menší než jeho ambice a hlučnější než jeho pochybnosti. Začínal jako kluk od nástrojů, vyšplhal se na vrchol popu, oblékl si kožešinu slávy a pak kravatu veřejné moci. Když mu bylo padesát, sjížděl hory s lehkovážností někoho, kdo se

Existují skandály, které vzniknou z přehnané reakce médií. A pak existují případy, kdy se veřejnost dívá na stejnou věc jako autor, a přesto vidí něco úplně jiného. Příběh Sinéad O’Connor je plný takových paradoxů. Rozhovor, který se zredukoval na jednu

Tohle vyznání je víc než vzpomínkou na jednoho skladatele. Je to portrét způsobu vidění světa, který odmítá snadnou krásu a dává přednost tiché. Michal Horáček tu skládá hold Petru Hapkovi nejen osobně, ale i mravně: připomíná, že skutečné dobrodružství nezačíná

Environmentální smutek se v posledních letech stal slovem, které se objevuje v psychologii, sociologii i v běžné řeči. Popisuje tiché, vytrvalé zarmoucení nad proměnou světa, v němž jsme vyrůstali. Nad krajinou, která ztrácí rytmus, barvy a paměť. Jde o emoci,

V návaznosti na nedávné zamyšlení o Epsteinově síti mi nedá nepokračovat v tématu zmínkou o ženě, kterou jsem záměrně v předchozím textu nechal čekat, a která onu síť splétala i držela pohromadě. Ghislaine Maxwellová nebyla jen prostřednicí a organizátorkou v

Nejsem nepřítelem techniky. Nejsem ani paranoid. Jen mám rád pocit, že některé věci patří mně a nikomu jinému. Pohled do zrcadla. Ticho v domě. Cestu z letištní haly ven. Věřím, že nejsem zdaleka sám. Jenže tenhle pocit se poslední dobou

Americká literatura má jen málo příběhů, které by se tak pevně usadily v představivosti čtenářů i diváků. Velký Gatsby je jedním z nich. Vypráví o lásce, která se nikdy nenaplní, o bohatství, které nedokáže zaplnit prázdno, a o snech, jež

Své -náctileté mládí jsem v druhé půli osmdesátých let vedle sportu z velké části trávil před obrazovkou tehdy čerstvě vzniklé MTV Europe. Ze satelitního vysílání jsem si skládal základy praktické angličtiny, jinde v tehdejších socialistických poměrech sotva dostupné. A právě

Hic sunt leones – zde jsou lvi. Věta, která se tváří jako geografická poznámka, ale chová se spíš jako psychologická značka. Objevuje se na starých mapách, v literatuře i v názvech výstav. Vždy na hraně: mezi tím, co je zakreslené,

Kauza Jeffrey Epstein není jen příběhem zločinu a selhání institucí. Je to i nepříjemné zrcadlo pro svět, který tak rád naslouchá sebevědomým hlasům slibujícím morálku na klíč. Mnozí z těch, kdo kázali zdrženlivost, odpovědnost a „lepší řád“, se objevují v

Že Londýn znamená červené dvoupatrové autobusy, čaj v podvečer a mlhu, která zvlhčuje i duši? Ano, možná, snad. Ale pokud jste někdy stáli na nástupišti tamního metra, jistě jste zaznamenali tři malá slova, která se stala stejně ikonickými jako světelné

Taky míváte vánoční čas filmově propojen – pochopitelně krom nezbytného Mrazíka – s Láskou nebeskou? Myslel jsem si to. Já osobně si z filmu nelovím na první dobrou ten přihlouplý tanec Hugh Granta (který mimochodem on z duše nesnášel a

Coby doživotní ctitel tvorby Roberta Redforda dobře vím, že jeho hrdinové nejsou muži pro jednoduché konce. Přesto mě Vzpomínky na Afriku vždy znovu zasáhnou s nečekanou silou. Možná proto, že nejde jen o milostný příběh, ale o vyznání svobodě, krajině

Dobře víte, že u mě na blogu žádné nenajdete – a není v tom póza ani generační truc. Má to své dobré důvody. Emotikony vznikly jako berlička pro digitální řeč těla, měly naznačit tón, úsměv a nadsázku tam, kde chybí