Archiv pro rubriku: Mezi ušima

Často pozoruju z křesel lanovek lyžařské instruktory a jejich počínání na svahu. Dost z nich jakoby si chtělo udržet své zákazníky věčně. Ještě poučnější je pro mě sledovat reakce studentů – a nejvíc těch, kteří vypadají, že budou docela marní.

Mezi ušima #19: Láska, vše co potřebujeme

Na co se přirozeně koncentrujeme, to obvykle milujeme; osoba s vášní pro lyžování nebude mít těžkosti se na něj plně koncentrovat, cvičit, zdokonalovat se. Nicméně ten, kdo je v horách zejména z nějakého jiného důvodu – třeba něco dokázat sobě či ostatním – bude možná víc milovat vlastní představu sebe coby lyžaře než vlastní aktivitu […]

Mezi ušima #18: Přirozená koncentrace

Vzpomínaje na svá dětská léta, zdá se mi, jako by ke mně ze všech stran doléhalo, abych dával pozor a netoulal se v mysli kdovíkde. Učitelé, vedoucí kroužků, trenéři, rodiče – od všech jsem to slýchával zejména, když mi něco nešlo podle nastavených standardů. Pamatuju, že jsem zkoušel udržet pozornost, ale tak nějak snění o […]

Mezi ušima #17: Objevování

V procesu učení se sportovní aktivity se pomyslné kyvadlo obvykle souvisle pohybuje mezi vzrušujícím žárem kreativity a formálností metodologické doktríny. Tak jako ve většině kreativních procesů, žár potřebuje nějakou formu a forma potřebuje nějaký žár. Jedno bez druhého bude podobně hodnotné, jako snažit se hrát tenis bez natažené sítě. Objevení lepší cesty provádění něčeho se […]

Mezi ušima #16: Proč cvičit?

Odstranění nějaké své mentální překážky nebo zvýšení povědomí může často vést k našim významným a bezprostředním zlepšením.  Cvičení mnohdy lidem zní jako odrazující otročina; zejména pak někomu, kdo vyrostl v kultuře věřící v okamžité uspokojování potřeb – od jídla přes peníze po dovednosti. Snad každý by rád dosáhl bezprostředních výsledků. Když slyšíme příměr, jak dlouho […]

Mezi ušima #15: Učení se novému

Jen málo lyžařů chce učením se něčemu novému trávit víc času, než je nezbytně nutné. Jelikož na svahu disponuje většina z nich pevně vyměřeným časem, nejednou se stávají netrpělivými, když v průběhu lekce uslyší o technikách povědomí. Obvykle mají dojem, že pokud nedostanou specifickou instrukci, co dělat a co opravovat, plýtvají svým drahocenným časem. Byli […]

Mezi ušima #14: Sebesabotáž

Tendence budovat si sebeomezující koncepty jsou tak běžné, že si většinou ani neuvědomujeme, že se jich dopouštíme. Proces může začít zdánlivě nevinně tím, že si zvykneme ztotožňovat se se svým výkonem. Představme si mírně pokročilého lyžaře před svou první jízdou dne. V minulosti zažíval dobré lyžařské dny i ty špatné; a protože si není sám […]

Mezi ušima #13: Touha po zlepšení

Z jakéhokoliv popudu lyžují – pro radost, zdraví, kvůli rodině či přátelům – většina lyžařů bývá zklamána, pokud se po týdnu na svahu jejich ježdění zřetelně nelepší. Jejich ambice lyžovat rychleji, technicky líp a s větší mírou kontroly na náročnějších svazích je přirozená stejně, jako bývá obvyklá. Všechna boží stvoření mají vrozenou tendenci rozvíjet svůj […]

Mezi ušima #12: Podoby vědomého strachu

Strach z pádu Je zřejmé, že lidské tělo, pohybuje-li se příliš rychle za hranicí vlastní kontroly nad svou koordinací, bude náchylné k poranění. V předešlém díle jsem už psal o žádoucím povědomí vlastního nebezpečí pocházejícího z terénu svahu a ostatních lyžařů na něm; nyní se zaměřme na stejnou schopnost reálně vnímat nebezpečí své fyzické újmy. […]

Mezi ušima #11: Iluze a realita

Všichni jsme nejednou viděli někoho, kdo sjížděl svah, aniž by měl své lyžování pod kontrolou. V očích zběsilý výraz, obličej i tělo ztuhlé, obvykle jel šusem bez nějaké snahy regulovat svou nezvládanou rychlost zatáčením. Většinu času byl nejspíš zcela z rovnováhy, jako kdyby měl každým okamžikem upadnout. Sjížděním nadměrnou rychlostí, v níž nemá své počínání […]

Mezi ušima #10: Vliv strachu na lyžování

Tělo a mysl nejsou dva rozdílné a nezávisle pracující systémy; jeden ovlivňuje druhý. Vědomý strach se rodí v hlavě, nicméně je okamžitě přenášen do těla a přebírá vládu nad tělesnými procesy a úkony. Asi nejzřetelněji jsou následky vědomého strachu v lyžování vidět na začátečnících. Jejich častou charakteristikou bývá ztuhlost postoje i pohybů. Stojí na lyžích […]

Mezi ušima #9: Strach

Během posledního půlstoletí moderní éry rekreačního lyžování byl proveden bezpočet průzkumů snažících se identifikovat největší vnitřní překážky bránící lidem užívat si lyžování a zlepšovat se v něm. Mezi frekventovanými nesnázemi byly uváděny nízké sebevědomí, negativní myšlení, nedostatečná schopnost koncentrace, přehnaná snaha a přemíra instruktáže. Zdaleka nejčastěji však byl jmenován strach. Průzkumy obvykle odhalily, že pouze […]

Mezi ušima #8: Zpětná vazba z výsledků

Přirozené učení se lyžovat závisí nejen na pocitové zpětné vazbě od vlastního těla, ale i na tom, co pro daného člověka funguje. Ne všechny lyžařské pohyby budou zpočátku vnímány jako přirozené, protože pro lidské tělo je přirozené chodit či běhat, ne klouzat po sněhu za nepřirozeně vysokých rychlostí. V předchozím díle série vzpomínaný starý lyžařský […]

Mezi ušima #7: Vědomí těla

Když děti čelí nějaké neznámé dovednosti, typicky chvíli sledují, co se děje. Plně koncentrovaní doslova zírají na situaci a absorbují kompletní obrázek bez jeho dělení. Dítě pozorovanou zkušenost nesegmentuje, obvykle ji chce celou napodobit. Naproti tomu běžný dospělý vnímá neznámou pohybovou akci coby sérii dílčích fází (jako zahranění lyže, zapíchnutí hole, přenesení váhy atd.), jež […]

Mezi ušima #6: Učit se lyžovat zkušeností

Před časem jsem ve skiareálu potkal svou známou, jež se po letech opět postavila na lyže, aby naučila sjíždět svého šestiletého syna Jakuba. Sama profesí učitelka, zeptala se mě: „Jak bys takhle malé dítě učil?“ „Nezkoušej ho instruovat nadměrně,“ řekl jsem jí. „Pořád nejdůležitější je, aby mu nebyla zima, nic ho netlačilo, aby byl v […]

Mezi ušima #5: Tišit mysl

Jakkoli není snadné konceptualizovat rozlišení mezi „já“ v hlavě a přirozeným „já“, není těžké zaznamenat rozdíl v lyžování prováděném pod těmito dvěma vlivy. Zamysleme se nad veškerými specifickými pohyby nezbytnými k provádění oblouků a sjetí kopce – každý vyžaduje stovky okamžitých instrukcí posílaných z nervového systému různým svalovým skupinám v těle. Kdo je vysílá? Ať […]

Mezi ušima #4: Bezhlavé lyžování

Každý z nás zažil památné sjezdy, v nichž všechno fungovalo, jak mělo, a my jsme lyžovali líp než obvykle. Věci, s nimiž jsme se dřív prali, šly naráz samy. Jakákoli frustrace byla pryč. Náš obvyklý mentální zápas – snaha dělat všechno správně, obavy, jak vypadáme, že budeme chybovat, že spadneme – je v takových momentech […]

Mezi ušima #3: Výhrou je prožitek

Vidět výborného lyžaře sjíždět svah je podobně harmonické jako pozorovat horskou bystřinu. Uvolněně, bez námahy přenáší váhu a krouží si oblouky, vše provádí jednoduše, lehce a přirozeně; v těžkém kontrastu s upracovanými pohyby ztuhlého začátečníka. Lyžování je v principu podobné jako sjíždění kopce na kole: potřebujeme k tomu míň úsilí, než se může zdát. Stačí […]

Mezi ušima #2: Krok do nejistoty

Lyžování nabízí mnohými opomíjenou příležitost naučit se věcem v životě o mnoho univerzálněji použitelným než jak vykroužit oblouk. Slušně zatočit na lyžích není obtížné, jakmile v sobě znovu objevíme, jak se učit. Nejeden čtenář si možná vzpomene na to, jak nezvykle a nemotorně se cítil, když se prvně obul do lyžáků a stoupl do vázání […]

Mezi ušima #1: Znovu elévem

Často pozoruju z křesel lanovek lyžařské instruktory a jejich počínání na svahu. Dost z nich jakoby si chtělo udržet své zákazníky věčně. Ještě poučnější je pro mě sledovat reakce studentů – a nejvíc těch, kteří vypadají, že budou docela marní. Jeden z mýtů, který ve sportovní instruktáži (zdaleka nejen lyžařské) přežívá, zní, že úspěšný žák […]