Horský byznys

Čím dál dominantnější lídr amerického horského byznysu, skupina Vail Resorts (VR), neváhá využít momentum pohybu svého rozmachu (podpořeného historicky bezprecedentním růstem NYSE:MTN akcií) a velkoryse investuje do svých provozů.

Investice zejména do technologické infrastruktury svých dvou kmenových areálů, Vailu a Beaver Creeku, jež budou za čtvrt roku hostit mistrovství světa v alpském lyžování, mohou být snadno námětem na samostatnou ódu. VR ale nezanedbává ani své ostatní provozy. Toto pondělí skupina zveřejnila plán jen v příštím roce investovat $50 mio (přes miliardu korun) do propojení dvou sousedících areálů – posledních akvizic VR – utažských středisek Canyons a Park City.

Snad každý dodavatel zainteresovaný v lyžařské branži souhlasí, že sport potřebuje rozšířit svou základnu a přitáhnout nové spotřebitele. Pokud to má znamenat víc, než si jen krást stávající zákazníky mezi sebou, odvětví musí najít a přesvědčivě oslovit lidi, již vyhovují profilům lyžařů (a ostatních návštěvníků středisek), ale prozatím se z nějakých příčin neúčastní.

V posledních přinejmenším třech dekádách se většina dodavatelů odvětví snažila upoutat a obsluhovat relativně úzký segment zákazníků, kteří by se dali definovat – k čertu s politickou korektností – jako běloši, co jsou na tom dobře. Nejeden současný trend však činí tuto strategii problematickou a těžko udržitelnou; mezi možnými jinými zejména stagnace či pokles příjmů střední třídy, rostoucí rasová rozmanitost populace, konstantní přesun produktivního obyvatelstva do městských aglomerací a dlouhodobě klesající porodnost bílé rasy.

V coloradském středisku Beaver Creek, jež bude spolu se sousedícím Vailem pořádat únorové mistrovství světa v alpském lyžování, finišují přípravy na próbu MS, víkendové závody Světového poháru. Už dnes tu začíná první oficiální tréninkový den, od pátku do neděle se závodí.

V galerii níže fotodokumentace z finálních příprav, pořadatelská videa z tři roky trvajících prací na propojení legendární sjezdovky Birds of Prey s novým Raptorem a video vzniku unikátní kombinované „Chondoly“ Express 6.

Nejspíš každý, kdo v zimě rád hory, tuhle zábavu když ne vyzkoušel, aspoň už viděl: klouzání na nafouklé velké duši sněhovým korytem.

Typicky si upravují střediska jednu nebo dvě, jen výjimečně víc snowtubingových drah – nijak snadných na údržbu zaručující rozumně bezpečný provoz (zejména v Americe s rezorty právně odpovědnými za kdejakou újmu na zdraví svých zákazníků).

Vail dnes v pátek (11/21/2014) otevřel svou 52. sezónu. Tak jako pokaždé, opening je tu spíš komorní, nijak okázalou slavností spřízněných duší – pokřtí se nové lanovky, ukážou se s místem spjaté celebrity, potkají se štamgasti z celých Států. Rozdávají se drinky, filmuje se ostošest. Pár snímků z dnešního otevření v galerii dole.

Nejde o lehkou ani kdovíjak fascinující misi. Přesto, bez aktivního vytváření nových zákazníků se lyžování neuzdraví.

Už nepěkně dlouho branži znepokojují součty aktivně sjíždějících. V lepším případě (za hojných zim) čísla nerostou, v horším (během ostatních zim) klesají. Nad tímto centrálním problémem lyžování si lámou hlavy oboroví marketéři po celém světě. Řešení je dávno známé; není nové nebo překvapivé, snadno se vysloví, ale přetěžko provádí. Sport potřebuje stabilní příliv nováčků.

Zbrusu novou pobídku dlouho nikam nerostoucímu lyžování zkouší metropole New York. Projekt začal připravovat jeho předchozí starosta Michael Bloomberg (v úřadu 2002-2013) a tuto sezónu se rozjede pod patronátem stávajícího starosty Billa de Blasia a senátora Andrew Cuoma.

V rámci nákladného programu „I Ski NY“ bude celou lyžařskou sezónu od nastávajícího svátku Díkůvzdání zprovozněno 13 autobusových linek, odvážejících za silně dotovanou cenu lyžaře do 13 zimních středisek státu New York. Navíc projekt financuje 6 autobusových linek vypravovaných z kanadského Toronta, ležícího na SZ břehu jezera Ontario na opačných hranicích státu, jezdících do středisek západní části státu New York.

Loňská sněhová sezóna byla v Americe, na rozdíl od té v centrální Evropě, poměrně slušná. Ne vynikající – natož rekordní, ale slušná. 56 milionů lyžařských návštěv, zhruba o 1,5% slabší součty, než v předešlé zimě. Zejména v Kalifornské High Sieře a na západním pobřeží obecně to vloni nebylo se sněhem kdovíjak dobré.

Fakticky jediným americkým státem, kterému návštěvy vyrostly a dokonce si stanovil historický rekord, bylo Colorado (12.6 mio návštěv, +8.4% nárůst oproti předešlému pětiletému průměru).

V opulentním coloradském středisku koncernu VR Beaver Creek, v němž (vedle Vailu) bude probíhat únorové MS ve sjezdovém lyžování, v těchto dnech testují ostrý provoz unikátní kombinace 6-sedačkové lanovky s 10-místnou kabinkou, aby si pasažéři podle chuti a počasí vybrali, jak se nechají vyvézt na kopec. Po každých 5 křeslech následuje jedna kabina.

Dodavatelé horské branže po celém světě jsou dlouhodobě znepokojeni klesajícími – v lepším případě nerostoucími – počty aktivních účastníků sněhových sportů. Ve Vail Resorts (VR) má tento centrální problém odvětví na tapetě své agendy většina marketérů.

Zkoušejíce najít budoucí odpovědi v minulosti, exhumujeme některá přezajímavá historická data.

Tuzemské skiareály začínají s připojováním kamer snímajících průchody turniketů, v nepřekvapivé snaze (krom dalšího) eliminovat podvádění se skipasy – sdílení, přeprodeje, atakdál. Trend spustil vcelku očekávanou vlnu veřejného žehrání na atakované právo na soukromí. Žehrání jak hrách házený na zeď zbytečného – skiareály snímají své provozy stejným právem a z podobných pohnutek, jako kterýkoli jiný veřejný subjekt. Pochybuju, že se kritici ohrazují totožnou logikou proti kamerám v bankách, obchoďácích, na křižovatkách i chodnících.

Sociální média, ač sexy a o zlomkrk se rozpínající, nedokážou plnohodnotně nahradit dobře promyšlenou, tradiční lyžařskou propagaci. Co rok bývají ty nejsilnější kampaně dál uplatňovány v tisku, televizi, rádiích a na staromódním internetu klasických webstránek a emailů. Každá zlá sezóna paradoxně význam tradičního posílí, jako by právě tudy odvětví hledalo tvrdé jádro nejvěrnějších.

Kančímu tuku, jelení srsti, jeřabinám a kdovíčemu ještě navzdory – máme za sebou zimu, jakou mladí nepoznali. Dřív narození pár podobných možná vzpomenou. A několik dalších takových nejspíš ještě zažijeme. Nezávisle kolik a kdy, už tahle loňská sezóna přinutila skiareály chladnokrevně revidovat náklady a pověsila do vzduchu zlověstnou, zatím nezodpovězenou otázku: Chápou tohle zákazníci, co se letos u kas neukázali, jen jako roční pauzu, anebo tu máme nějaký vážnější problém i do příštích let?

Nepřeháním, nenadsazuji. Právě jsme svědky největší změny, přelomu, poboření starých pravd v historii marketingu: prodávající nadobro ztratili kontrolu. Jednostranná komunikace mezi dodavateli a jejich zákazníky je provždy minulostí stejně, jako dvacáté století. Spotřebitelé (lyžaři) nyní mohou mezi sebou veřejně diskutovat o dodavatelích (skiresortech či obchodnících), ať se to těm druhým líbí anebo ne. Oboustranná marketingová komunikace je, pokud ne budoucností moderního byznysu, pak rozhodně jeho přítomností.

Digitální kamery a softwarové nástroje k editaci videonahrávek jsou dnes extrémně sofistikované a cenově dostupné. YouTube se stal dávno všeobecně známým pojmem pro drtivou většinu internetově gramotných lidí. Žádný div, že digitální video je současným marketingovým králem snad ve všech odvětvích byznysu, ten lyžařský nevyjímaje.

Toto je příležitost pro každý tuzemský skiareál, zrevidovat kritickým okem svou dosavadní marketingovou strategii. Produkuje vám návratnost, jakou jste od ní očekávali? Pokud celý váš marketing spočívá v každoročním natištění letáčků se skimapami a občasné reklamě v rádiu, možná byste měli posoudit nějaký inovativnější přístup. Co třeba založit frekventovanou, řízenou konverzaci a dlouhodobý, oboustranně uspokojující vztah se svými budoucími zákazníky? A neutratit za to prakticky nic? Zní vám to zajímavě?

Témata lyžařských článků mohou vznikat různými bizarními cestami. To dnešní mé se narodilo uprostřed srpnových hiců na zahradním lehátku. Ve vedrech se mi myšlenky kolem lyžování toulají často, což o to. Tehdy mi však začalo vrtat hlavou něco trochu jiného. Co ski web opravdu potřebuje na svých stránkách? Co je to, co na ně jeho návštěvníky přivádí a nutí je se vracet, v atmosféře věku „webu 2.0“? Otázky dost provokující, abych lehátko složil a běžel prosmýčit naši internetovou lyžařskou scénu. Bylo to poučné.

Těžko si představit lyžařský resort, jehož obchodní strategie by nešla naprosto ideálně realizovat a rozvíjet na internetu. Zimní střediska na celém světě stěhují na web maximum svých marketingových i prodejních aktivit.

Většina hlavních světových skiresortů používá internet jako svůj hlavní a největší dorozumívací prostředek s hosty a zákazníky už řadu let. Existují dokonce areály, které dnes realizují svůj naprosto veškerý marketing přes internet. Takovou věc si však mohou dovolit skiareály spíše menší či ty úplně nejmenší; velká střediska nabízejí relativně velmi komplikovaný turistický produkt, jehož exkluzivní prezentace pouze na webu by byla extrémně riskantním počinem.

Taky se jako většina lidí domníváte, že současná ekonomická krize „nějak“ odezní a všechno se vrátí zas tam, kde to bývalo? Neodezní. Nevrátí.

K neuvěření. Lyžařským byznysem v průběhu let neotřásla ani drahá ropa, ani teroristické ataky a jimi způsobený strach z létání, ani obávané globální oteplování. Téměř přes noc se to však povedlo pár chamtivým kariéristům z Wall Streetu.

Neúprosná korporátní realita soudobého lyžařského průmyslu nutí střediska soutěžit o přízeň masového trhu. Ta se snaží přilákat do hor co největší množství lidí (lhostejno zda lyžujících, či ne) a prodat jim v podstatě standardizovanou, uniformní a očekávanou zkušenost – narozdíl od unikátních a neopakovatelných prožitků, jež dříve činily lyžování a pobyt v horách tolik atraktivními. Lyžování zmekdonaldizovatělo.