Nostalgie zašlých zim

Dějiny lyžování jsou protkány bezpočtem výukových metod, které se spontánní praxí zrodily – a většinou v čase zas zanikly. První veřejně známou lyžařskou školu, jež systematicky organizovala žáky do výukových skupin, založil po první světové válce Hannes Schneider v západorakouském

Koncem padesátých let se v tehdy stále mladistvém lyžování začal odehrávat zajímavý sociogeografický experiment: snaha dostat lyžování co nejblíž k čím dál víc solventnější městské populaci. V párhodinové dojezdové vzdálenosti z Manhattanu začala vznikat nová lyžařská střediska, velkoryse vybavená tehdy

Mnoho amerických skiresortů bylo založeno na pozemcích starých hornických a dřevorubeckých osad. Cestovní ruch tam nahradil zaniklou těžbu zdrojů. Alpská lyžařská střediska naproti tomu vyrostla ve fungujícím pasteveckém prostředí, na nějž byl cestovní ruch naroubován. Nad rakouským Lechem nebo švýcarským

S tím, jak rekreační lyžování začalo přitahovat mainstreamové publikum, dostalo se až na nejproslulejších jeviště i tištěné tituly své éry. V 60. letech minulého století bylo lyžování nejrychleji rostoucím nejen americkým sportem, jehož popularitu hojně podporovala tehdejší média. Lyžaři se

Jedna z nejslavnějších lyžařských škol Ameriky přilákala v průběhu let na svahy svého domovského střediska Hunter Mountain tucty těch nejtřpytivějších celebrit světa showbyznysu, sportu i politiky. Za vším stojí pozoruhodný osud rakouského lyžujícího rytíře Karla Plattnera. Původně z Innsbrucku pocházející

Na přelomu sedmdesátek, kdy si Československo utáhlo své normalizační šrouby, za oceánem kulminovala zlatá doba lyžařská. K rozvíjejícímu se zasněžování, rolbování, stále dokonalejším sedačkovým lanovkám a nově budovaným ski in/out apartmánům se přidaly i nové dopravní možnosti. V té době

Lyžování v krytých halách je tradičně dobře zavedeným byznysem v západní Evropě, v Británii a v Dubaji, nověji i v Číně. Zato Amerika se dočkala prvního a dosud jediného sněhového domu teprve před pár lety. Málo se ví, že zcela

Lyžařské šedesátky západního světa poznamenal rapidní vývoj všeho, co dělalo bílý sport nedostatečně pohodlným. Staré háčkové vleky a kotvy ustupovaly sedačkovým lanovkám, lyžařské chaty dostávaly útulnější interiéry a nabízely pestřejší jídelníček než jen párek a čaj z plotny. Šusťákovou větrovku

Každý sport najde ve vlastní historii své nezapomenutelné, nezkrotné, radikální rebely. Lyžování bylo odjakživa na tento lidský druh nonkonformních osobností oplývajících excesivními výstřelky nadmíru produktivní. Jejich skutečná nátura se vedle bezpochyby fůry pozitivních vlastností skládala i ze sloních dávek nezodpovědnosti,

Když napadne dobrý sníh, lyžaři odjakživa jezdili a dál chtějí jezdit lyžovat, nezávisle na strastiplnosti časů. Současná koronakrize i tento historický úzus, zdá se, začíná měnit. Lyžaři i horský obor už ve své historii čelili plejádě různých katastrofických situací –

Mezi hlavními důvody, proč lidi rekreačně lyžují, bezpochyby figuruje touha užít si pobyt v nezničené přírodě a kochat se panoramaty. Většinovým ideálem pak nejspíš bude dechberoucí výhled z okna horské chaty na zasněžené stráně skrz přítmí hvězdami prozářené noci, nekontaminované

V předchozích dílech Nostalgie vzpomínané trable horské branže sedmdesátých let de facto vyústily v počátek konce zlatých lyžařských časů. Nicméně zřídkakdy bývá dost zle, aby nemohlo být hůř. Už tak decimovaný obor čekala zanedlouho nová zákeřná rána do zad. Z

Že ekonomické zdraví horských středisek nezřídka nejvíc podkopává nerealistický optimismus vlastních provozovatelů, se v Americe stalo historickým koloritem. Oboroví skeptici si pro to dokonce vymysleli trpký vtip: „Když chcete vydělat jmění v lyžařské branži, začněte radši s mnohem větším.“ Bankéři

Zatímco americká střediska už od sedmdesátých let předváděla světu, jak pragmaticky, disciplinovaně a v plném počtu umí táhnout za jeden provaz, když jsou ve hře jejich společné zájmy stran pojištění proti odpovědnosti, v mnoha jiných ohledech stejný typ spolupráce jakoby