Lyžařské obchody nenápadně mizí z ulic měst. To otevírá šance provozovatelům horských středisek. Prodej sportovního zboží není snadným byznysem za žádných okolností; provozovny v horách mají život o to těžší vinou sezónnosti a silné závislosti na počasí. Střediskové prodejny nicméně […]

V oboru dosud platilo za výsadu, dokázal-li skiareál (aspoň ten americký) otevřít už na listopadový svátek Díkůvzdání. Kdeže však staré sněhy jsou. Významný aljašský skiresort Alyeska letos vědomě neotevře na Díkůvzdání jako dosud tradičně, nýbrž svůj opening o tři týdny

Sociální média se během dekády stala mocným nástrojem zákaznického servisu. Jak s nimi zachází váš skiareál? Fenomén sociálního internetu odstartoval před deseti lety u běžných lidí. Lidí komunikujících, sdílejících, zvědavě sledujících ostatní. Lidí se zorničkami rozšířenými z představy kdykoli v

Horská střediska, jak by se vám líbilo dostat se k nějakým významným penězům – řekněme čtvrtmiliardě – ne však od netrpělivých bankéřů, nýbrž od lyžujících srdcařů, co milují váš kopec? A na nulový úrok? Přesně tohle dokázal Howard Katkov, majitel

Je váš zasněžovací systém připraven čelit jakýmkoli výzvám, které může zanedlouho nachystat nevyzpytatelné počasí? Posledních několik zimních sezón ukazuje horským střediskům napříč Evropou – velkým i nejmenším – důležitost výkonného a efektivního zasněžování. Jedním z nezbytných aspektů je, vcelku pochopitelně,

Kultovní americký magazín Skiing je po smrti. Odešel letos na jaře v 69 letech po dlouhé těžké nemoci a prožil pozoruhodný život. Časopis založil v roce 1948 válečný veterán z Desáté horské divize Merrill Hastings původně jako na zprávy zaměřený

Z kombinace mírně nadprůměrného sněhu, vyspělých technologií a slušné ekonomiky vzešla velmi dobrá sezóna. Co čeká branži dál? Celkový dojem akcentovaný největšími tuzemskými resorty může vyznívat impozantněji, než jaká je převládající realita uvnitř horského odvětví. Byznys hlavních hráčů (TMR, Špindl,

Skiresorty na celém světě sní svůj sen o postarších, movitých zákaznících, co mají čas a zdroje lyžovat, kolik jen ustojí. Realita je zatím taková, že zatímco nejstarší generace z lyžování odchází, mladí nedokážou jejich uvolněná místa na lanovkách zaplnit. Navíc

V Coloradu, nejdražším lyžařském státě Ameriky s vailskými a aspenskými skipasy s trojcifernou cenovkou, bude možné lyžovat za kýžený jeden dolar za den. Tamní noviny Steamboat Today předevčírem oznámily, že městská rada kovbojského Steamboat Springs vážně uvažuje, že v nadcházející sezóně

Dost možná NEJpopulárnější, NEJkontroverznější a skoro jistě NEJchytřejší, NEJodvážnější a NEJlevnější oborová reklama l.p. 2017. Dokázat otočit prudiče do fandů je mokrým snem kdejakého neortodoxně přemýšlejícího marketéra už od internetového jaktěživa. Majstrštyk, o němž se snadno sní, přetěžko však provádí.

Závěrečné, deváté pokračování komplexní série hodnotící logotypy tuzemských horských středisek. Dnes druhá polovina slovenské abecedy. ↑ Kdyby si oravští borci odpustili tu zbytečnou vločku, jejich znak by tím získal o řád vyšší glanc, nejspíš. Bylo by to své, pevně rozpoznatelné

Osmé pokračování komplexní série hodnotící logotypy tuzemských horských středisek, na Slovensku řažených pro „snazší přehled“ – v doslovném předkladu: pro autorovo geografické diletantství – abecedně. Dnes od Bé do eN. ↑ Znak mému už dost pamatujícímu oku nemůže neasociovat motiv kanadského

Zde jsem seskupil podobně koncipované beskydské nápady. Shora v případě Kyčerky není marný pohledně vyvedený emblém sněhové vločky v 3D efektu a s nádhernou barevnou volbou. Písmo logotypu však všechno kazí. Naddimenzovat, nejspíš i změnit font a definitivně i barvu. Černá, zlatá, tmavší modrá ze SV rohu vločky či jejich kombinace budou fungovat mnohem líp. Toto logo má na víc. Zvlášť, když za ním stojí tak likvidní investor.

U prostředního loga Malenovic působí motiv vločky (jde-li tedy o vločku) kontraproduktivně, včetně fontu obou nápisů, včetně efektu sněžení. Vločka, na kterou sněží? Za stejně vadné považuju i spodní logo Palkovic. Zvolený znak na hranici zbytečnosti, diletantská práce s textem, záměr napasovat něco do volného SZ rohu místopisného názvu fakt nedopadl.

Toto naopak považuju za povedená beskydská loga. Horní Kempaland za vyloženě pohledné v symbolu i fontu, řemeslně skvěle odvedená práce. Ski Řeka solidní pikto, klopotnější typo, akcentovat „skiareál“ v logu je dnes nadbytečností. Všimněte si navolených barev u obou značek. Tohle je jeden z vhodných směrů pro skiresorty, zářivé světle modré a žluťoučké nechť lyžování nechá přímořským destinacím. Kempaland výborná práce, Řeka lepší tuzemský průměr.

Šesté pokračování komplexní série hodnotící logotypy tuzemských horských středisek, pohoří po pohoří. Dnes Jeseníky.

Dobrý nápad, chytré provedení, povedená simulace průhlednosti kopce a současně 3D efektu. Působí to dobře, srozumitelně, originálně. Velmi rozpoznatelné. Krásná barevnost. Škoda jen ignorovaného rozpalu hlavního názvu a nepřirozeného háčku nad poslední literou. Jinak by se mi to moc líbilo.

Když jsem výše zmínil absenci nápadu, ukážu na jeho přítomnost nikoli ve znaku loga (to je ta snazší část), nýbrž v typu.

Schválně – všimli jste si někdy během 4 let existence značky poslední zimní olympiády vtipného vyřešení kompozice písma v logu ZOH 2014? Lze této ruské typografii (provedené Śvýcarem Christophem Martim z nadnárodní agentury Interbrand) cokoli racionálně vytknout – od nápaditosti přes kerning či jemné detaily liter po barevnost? Všechno považuju za dokonalé. Historicky jedna z nejpovedenějších značek, jež měla koule odpustit si emblém a wordmark současně ve znaku použít jako webadresu. (Přičemž výsledná jednoduchost nevznikala snadno a byla redukována z mnohem složitějších skečí.)

Ve svých hodnoceních dodržuju zásadu nehanět malým lokálním kopcům jejich dobře míněnou snahu; aplikuju ji tedy i v případě šumavské Kvildy. Ačkoli v jejich logu není nic k pochvale: má podprůměrnou typografii, ohraný kýčovitý motiv a nevhodné odstíny přímořského letoviska. Chrání jej však imunita malého areálku.

Lipno si zaplatilo redesign značky u elitního tuzemského logo-ševce, studia Najbrt. Najbrt zřídkakdy vymyslí něco geniálního, ale téměř vždy dodá sebevědomý trendy-minimalismus, jenž dává smysl, bývá sterilně čistý a prostý chyb. Podobně na mě působí i lipenská najbrtovina – nejsem z ní unešen, natož dojat, ale nemám proti ní žádnou věcnou výhradu. (A tak by to nejspíš mělo být.)

Najbrt sám na svém webu připodobňuje svou lipenskou práci k symbolice turistického značení; to já z něj vnímám marínu a s trochou představivosti (a panákem do každý nohy) i celkový piktogram jezera. Ten Lipno používá i jako samostatný grafický znak spolu s červenou tečkou – tady už je to směrem k publiku hodně odvážné. Ale co – pokud Najbrti prodali Ostravě tři vykřičníky, proč by ne Lipnu tři kolečka. Celkově jde o moderní čistou značku hodnou přiměřeného respektu.

Na žádost jistého oborového subjektu se v této sérii zabývám logo-designem tuzemských horských středisek. Dříve krušnohorskými areály, lužickými a jizerskohorskými, krkonošskými, dnes orlími a králíčími.

U tohoto člověka napadá, zda to vůbec autor myslel vážně. Bezdůvodné, bezradné, zbytečné. A tak ikonický kostel v Čenkovicích mají.

Další, kolikáté už nelogo na tuzemských horách. Není co hodnotit. Sportareál České Petrovice nemá značku.

Zimní areál Gangsberg aspoň své logo má. Jednoduchý, nepřeumělkovaný motiv, solidněji zpracovaný než typo, ale ani to není tragické. Pro potřeby lokálního kopce dostačující, rozpoznatelné, své. Profi typografové v panelu Fontu by se tomuto vysmáli, já na tristní poměry tuzemské horské branže dávám 2 hvězdy z nikomu nedostižných pěti.

Na žádost jistého oborového subjektu se v této sérii zabývám logo-designem tuzemských horských středisek. Dříve krušnohorskými areály, lužickými a jizerskohorskými, dnes krakonošskými.

Skupina SNOWHILL sdružuje momentálně čtyři střediska, vedle vyobrazených tří krkonošských ještě areál v Mariánských Lázních. Každý alianční člen obdržel svou vlastní pastelovou barvu (nic dvakrát šťastného) a co hůř, namísto slušného loga totožný generický piktogram vločky. Značka výstižná jako obrázek mičudy pro libovolný fotbalový klub.

Jenže zákazníkům (to je ta strana, která má vždycky pravdu – alespoň tu příslovečnou) je dočista fuk, do jaké vlastnické struktury ten který skiareál formálně patří. Má-li značka střediska plnit svou funkci, vážně to nemůže být razítko sněhové vločky, sluníčka nebo sněhuláčku. To dostávají děti v šatně v mateřince.

Přitom interní logo herlíkovického Bubákova si stojí (na nenáročné poměry lokálního kopce) víc než slušně. Takto tahem ruky stejného grafika mít každý z aliančních skiareálů charakterově příbuzný, přesto rozdílný logotyp – tleskal bych takovému řešení. Takhle si nechám ruce v trenýrkách.

Nedávno TMR na liberecké radnici svůj projekt představovala ve stylu devadesátkových heyday časů Viktora Koženého a jeho desetinásobku. Když jsem se šéfů Hlavatého a Rattaje ptal, odkud plánují získávat pro jejich projekt mnohonásobně vyšší návštěvnosti té stávající, kloudnou odpověď jsem – žádné překvapení – nedostal. Jistě, budou lyžaře krást okolním střediskům, jak to dělali doteď. Případně – opět, jako to dělali doteď – budou lákat a svážet citidioty s nulovým vztahem k horám, a zamoří tak další kopec v řadě měšťáckými manýry, prznícími přírodu i podobu lyžování, jak jsme ji znali a milovali.

To všechno za situace, kdy všechny skiareály kolem křičí: „Máme málo lyžařů, potřebujeme jich víc.“ Ani jediný neprohlásí, že má dost těch stávajících. Všichni chtějí víc.

A všichni budou dál křečovitě spotřebitelům vnucovat spotřebu, kterou nepotřebují – až do soudného dne.

Kdy už si branže ze sebe přestane dělat legraci a vezme na vědomí, že lyžování jako masová rekreační aktivita je z dodavatelského hlediska zřetelně za hranicí saturovanosti? Stejně jako celá naše zdegenerovaná konzumní společnost.

Na žádost jistého oborového subjektu se v této sérii zabývám logo-designem tuzemských horských středisek. Dnes krušnohorskými areály.

Pořadí níže prohlížených logotypů není určeno ani abecedou, ani hodnotícím skóre, ani náhodou. Nýbrž geografií – postupovat budu preferovaným směrem slavného amerického emigranta, pana Deana Reeda: od západu na východ.