Co myslíte, má?

Twitterová zpráva je z dobrých důvodů limitována 140 znaky, což samo o sobě není nijak moc. To ale neznamená, že nelze světu vyslat apelující vzkaz o dvaceti třiceti znacích – pětině toho, co Twitter umožňuje.

Čerstvé statistické výstupy VR marketingu napovídají, že sakra lze.

Anebo je to lyžařům – zákazníkům skiresotů jedno?

Tak popravdě, existuje specifický typ zákazníka, jemuž to jedno je – který briskně zareaguje na jakékoli střediskové avízo o brzkém lyžování – lhostejno jak dlouhé či krátké, lhostejno jak formulované.

Nebude to trvat kdovíjak dlouho (snad!) a první tuzemská střediska začnou spouštět sněžná děla.

Pohříchu málokterá jsou prozatím zvyklá používat zdokumentovaný proces zasněžovaní jako svou marketingovou zbraň – a to zdaleka ne marné ráže.

Jednoduché (ale klidně i důmyslné) video anebo série fotek z mobilu a účet na sociálních sítích je všechno, co k tomu střediska potřebují a co zároveň už mají.

Pro inspiraci těm z areálů, které přemýšlejí nad trochu méně obvyklým úhlem pohledu, než jen tupým záběrem na chrlící dělo s titulkem „Jo! Už stříkáme!“, vybírám několik čerstvých marketingových výstupů amerických resortů, majících kliku na vhlkost a mráz od sklonku října.

Jednoduchý, čerstvý poznatek, který všichni na dodavatelské straně horského byznysu mohou chtít aplikovat do svých emailingových kampaní.

Preferují lyžaři, dobrovolně přihlášení k odběru střediskových aktualit (ve smutných 90+ % případů eufemismus pro bezskurpulózní reklamní masírku), dlouhé anebo krátké nadpisy emailových zpráv? A záleží vůbec na počtu znaků v titulku, aby to někoho ovlivnilo v rozhodnutí otevřít email, či jej ignorovat?

VR marketing už několikátou sezónu v řadě tento fenomén zkoumá. V průběhu uplynulé 2014/2015 sněhové sezóny dokázal posbírat a zanalyzovat rekordních 400+ milionů vyžádaných emailových zpráv rozeslaných během června 2014 až května 2015 horskými středisky v severní Americe.

Uplynulou sezónu lyžování rostlo. Po předcházející nezimě žádný div. Otázka zní, zda a jak si branže dokáže stoupající momentum udržet.

Z profesní pozice mám možnost vidět do ekonomik jistých tuzemských středisek. Jsem vázán diskrétností, nicméně nemůžu si nevšímat určitých obecných trendů z nich vyplývajících. A nedá mi to nesrovnávat je s trendy z výstupů amerických, veřejně dostupných.

V některých specifických ohledech se tyto statistické směry rozchází, ve většině metrik souzní. V dalším textu subjektivně komentuju status quo česko/slovenské horské branže na základě informací, jež mám k dispozici a z nichž si troufám vyvozovat trendy a tendence. A zejména – co mohou naznačovat do budoucna.

Sociální média a mládí jdou k sobě jako osel a mrkev. Anebo – trochu romantičtěji – jako babiččina kuchyně a vonící napečený plech borůvkového koláče. Není roku, kdy by (socmédia, ne babiččina plotna!) nevyprodukovala své hvězdy s pověstnými iks minutami slávy.

Ještě 4 roky zpět byla Halley O’Brien PR manažerkou prťavého skiareálu Mountain Creek v New Jersey na východním pobřeží, necelou hodinku cesty z NYC. Ačkoli pro svůj domovský resortík dál zůstává k dispozici, během posledních let její charizma objevila řada firem z oboru i národní NSAA lyžařská asociace, pro něž moderuje/hraje v promo videoklipech. Včetně elitních jmen jako nadnárodní kanadský obr Intrawest nebo (Intrawestem v minulosti vlastněný) jiný kanadský obr, Whistler.

Když jsem tu na jaře analyzoval kampaň loňského Intrawest skipasu, pro Halley v marketingových videích Intrawest Passportu jsem měl vesměs jenom komplimenty a nic jiného. Koneckonců byl to jeden z jejích prvních velkých džobů; byla neokoukaná, čerstvá, voněla novotou.

Existuje. A jak vyšitá.

Ačkoli se branže cestovního ruchu snaží klasifikovat úroveň služeb – v tomto ohledu ubytovacích služeb – v různých formátech, počet hotelových hvězdiček je nejspíš jediným a rozhodně nejužívanějším globálně akceptovaným standardem v oboru. Spousta zejména smluvních agentur používá ve svém marketingu hvězdičkový žargon ve smyslu „4-hvězdičkový hotel za 2-hvězdičkovou cenu“ a podobné kejkle.

Obecně počet hvězdiček znamená toto: 1* turistická třída, 2** standard, 3*** komfort, 4**** první třída, 5***** luxus. S tím, že každá z kategorií musí splňovat jistá povinná kritéria vybavenosti a úrovně služeb, aby byl počet hvězd udělen. Udělené hvězdy platí 2 roky, poté je nutno podstoupit proces obnovení statusu. (V praxi se ještě udělují půlhvězdy za jistá vylepšení nad daný standard a 6-7 hvězd pro ustřelený luxus, obojí není součástí této analýzy.)

VR marketing zajímala souvztažnost mezi počtem hvězd hotelu a počtem facebookových lajků prezentace daného hotelu. Použil shromážděná data téměř 16 tisíc hotelových prezentací na Facebooku z USA.

Rozhodně ne nezajímavá strkanice o peníze, o něž jde už v první řadě, začíná být čím dál patrnější v branži cestovního ruchu.

Poměry v tomto oboru nebyly žádná selanka nikdy; ačkoli v kterém byly či jsou, že.

V kostce jde o toto: s vynálezem a rozmachem internetu se hotelům na konci devadesátých let narodil vítaný pomocník – internetové zprostředkovatelské agentury dohazující hotelům (a ostatním poskytovatelům) za provize zákazníky. Za nikoli zanedbatelné provize – hotel agentuře platí za zákazníka typicky 15 až 25 % z ceny jeho rezervace.

Minulý týden jsem tu (v souvislosti s letní videoprodukcí Blue Mountain) psal o trendu vyumělkovaně přehrávaných promo klipů resortů jako o odpovědi na otázku, kterou nikdo nikomu nepoložil.

Věřím, že soudné jádro lyžařské komunity takhle svůj sport vnímat (ani vidět propagován) nechce. Nepotřebuje.

Článek jsem doslova zakončil větou: V momentě, kdy střediskový marketing začne být dělán obdobnými prostředky a pro obdobnou úroveň publika, jako reklama na prací prášky, půjčky nebo politiky, nechci v takové branži mít co pohledávat.

Po dnešku vím o kampani, která obor směrem k takovému momentu zas o slepičí krok posunula.