Už přes dekádu sleduje vailský marketing výkonnost emailingových kampaní hlavních severoamerických horských středisek. Za tu dobu se v kyberprostoru odehrály krom řady menších i dvě zásadní revoluce: rozpuk sociálních sítí a masivní nástup mobilního internetu. Jak tedy lyžaři v poslední desetiletce otevírali a klikali na doručené zprávy?

Předně je dlužno zdůraznit, že zcela záměrně celých deset let používá marketing skupiny VR stejnou metodologii sledování a měření.

Plných deset analyzovaných roků zohledňuje výhradně kampaně rozeslané minimálně 10.000 příjemců za sezónu. Sezónou se v tomto ohledu míní období od 1. května do 30. dubna následujícího roku; údaje označené 2015 tak reprezentují komerční emailing horských středisek za poslední ukončenou sněhovou sezónu od 1. května 2014 do 30. dubna 2015.

Povážlivě dost lyžařů chápe stravování se ve skiareálech jako nutné zlo; vesměs pesimisticky očekávají předražené, mizerné jídlo. Takovou tu nevábně přepálenou klobásu za stovku a vodou ředěnou snad i kofolu.

Ale cynismus stranou – každou ekonomicky pohnutou dobu může středisko pojmout jako svou šanci, jak zaběhlé vnímání zákazníků zkusit změnit.

Nijak novým trendem, jež však v horských střediscích v zimě i v létě nepolevuje, jsou staromódní slevové kupóny.

Přilípnout ústřižek ke skipasu (či letnímu vstupu na lanovky) obvykle znamená nejen vyšší tržby v dané stravovně, ale současně i ovlivňuje zákazníkovo vnímání hodnoty celého pobytu ve středisku.

Nedávno jsem zde komentoval efekt délky titulků marketingových střediskových emailů a střediskových tweetů na reakce publika. Nedávalo by smysl nechtít sledovat totéž u střediskových facebookových statusů.

VR marketing za tímto účelem analyzoval přes 74 tisíc facebookových statusů severoamerických a nově i hlavních evropských horských středisek zveřejněných v průběhu minulé 2014/15 sněhové sezóny.

Délku facebookových zpráv rozdělil po 25, resp. 50 znacích a sledoval reakce publika na každou takovouto skupinu. Procento angažovanosti určuje poměr lajků daného statusu dělený počtem fanoušků facebookového profilu střediska.

Než ve Vailu skončí lyžařský den a návštěvníci sednou do aut opět ucpat podvečerní dálnici I-70 směrem Denver, středisko tenhle frustrovaný dav unavených řidičů ředí svými marketingovými experimenty.

Marketing vailských středisek pracuje s přehledem lidí, kteří jsou toho dne na svazích. Jejich jména a emailové adresy (spolu s precizním sociodemografickým profilem) zná díky jejich průchodům přes bezdotykovou RFID čtecí zónu na spodních terminálech lanovek (plus díky sofistikované databázi příslušící k těmto RFID skipasům).

Před polednem spoustě z pečlivě vybraných zákazníků přistává na mobilech email s akčními nabídkami na oběd. A odpoledne pak email s aktuálním last minute výpisem uvolněných ubytovacích kapacit, umožňujících spokojeným lyžníkům se slevou přespat ve středisku, nikam neodjíždět a další den jít na svahy zas.

Monitorovaný poměr otevření této adresně zacílené pošty se dlouhodobě pohybuje vysoko nad 50 %, víc než pětinásobku průměrné otevírací míry komerčního emailingu v branži.

Lyžařské videošoty umí oscilovat od geniálních po stupidní se širokou škálou mezi tím, ostatně jako většina dalšího, vyráběného lidmi.

Schválně, co společného spojuje tuhle bezpochyby vyzrálou dámu, na videu právě korunovanou titulem Miss Indiana 2014 s herci tohoto nejl-bajterového bijáku made in India?

(Slovní základ India se nepočítá.)

V obou ukázkách se nevěrohodně, absurdně, nadbytečně přehrává. Obě přihlouplosti bych nechal u ledu, kam patří – kdyby mi k rukám nepřicestoval tenhle čerstvý video report.

Ač je těžké tomu uvěřit, nejde o záznam ze slavnostního zahájení Olympijských her. Ani nějakého happenningu z letošní World Expo Show. Nýbrž jen o obyčejný lyžařský opening slovenského skiareálu Jasná z minulé soboty.

Supermoderní lanovky, nestále expandující zasněžování, flotily drahých roleb, nóbl restaurace a hotely a všechen další luxus, nikdy dřív v horách nevídaný. Nezasvěcené oči snadno nabydou dojmu, že lyžování musí prožívat pokud ne zlaté, pak sakra dobré časy.

Vážně ale ne.

Lyžařů plíživě ubývá, víc než polovina skirareálů v Americe, Alpách ale třeba i u nás je dlouhodobě ztrátových – opět v míře, jak nikdy dřív. Významná většina branže jede na minimálních mzdách.

Minimální mzda je aktuálně pálivým tématem v Americe, kde se v některých státech její úroveň zvedla, nejčastěji k hladině kolem $8.50 na hodinu. To přinutilo zvednout platy i fasfoodové řetězce, tradičního konkurenta skiareálů v přetahování si pracovní síly.

S ubývajícími lyžaři začíná být pro čím dál větší počet zjm. menších a středně velkých skiareálů (právě tenhle velikostní segment je v lyžování nejčastěji ztrátový) těžké až nemožné fastfoodovým řetězcům a podobným korporátním zaměstnavatelům v soutěži o nedostatkovou kvalifikovanou pracovní sílu konkurovat.

Co myslíte, má?

Twitterová zpráva je z dobrých důvodů limitována 140 znaky, což samo o sobě není nijak moc. To ale neznamená, že nelze světu vyslat apelující vzkaz o dvaceti třiceti znacích – pětině toho, co Twitter umožňuje.

Čerstvé statistické výstupy VR marketingu napovídají, že sakra lze.

Anebo je to lyžařům – zákazníkům skiresotů jedno?

Tak popravdě, existuje specifický typ zákazníka, jemuž to jedno je – který briskně zareaguje na jakékoli střediskové avízo o brzkém lyžování – lhostejno jak dlouhé či krátké, lhostejno jak formulované.

Nebude to trvat kdovíjak dlouho (snad!) a první tuzemská střediska začnou spouštět sněžná děla.

Pohříchu málokterá jsou prozatím zvyklá používat zdokumentovaný proces zasněžovaní jako svou marketingovou zbraň – a to zdaleka ne marné ráže.

Jednoduché (ale klidně i důmyslné) video anebo série fotek z mobilu a účet na sociálních sítích je všechno, co k tomu střediska potřebují a co zároveň už mají.

Pro inspiraci těm z areálů, které přemýšlejí nad trochu méně obvyklým úhlem pohledu, než jen tupým záběrem na chrlící dělo s titulkem „Jo! Už stříkáme!“, vybírám několik čerstvých marketingových výstupů amerických resortů, majících kliku na vhlkost a mráz od sklonku října.