Nad následujícím videem by se mohli zamyslet provozovatelé horských středisek, snažící se o vyšší a/nebo kvalitnější návštěvnost. A položit si otázku: Jakou podobně mazanou maličkostí můžeme ve svém areálu docílit toho, aby se úvodní návštěva stala pro nováčky nezapomenutelnou zábavou, kterou si budou toužit zopakovat?
(Změřená konverze tohoto nápadu: 66%.)
Psychologie motivace Celý text »
V návaznosti na dva měsíce starou fotoreportáž z příprav sjezdařského mistrovství světa ve Vailu (Beaver Creeku) přináším pár dnešních zákulisních obrázků, rovný týden před zahájením monstrakce.
Od minulého víkendu má svět novou ski-královnu. Nejúspěšnější lyžařkou všech dob se stala americká ikona a současně ambasadorka Vailu Lindsey Vonn. V italské Cortině vyhrála sjezd i Super-G a na kontě už má 63 vítězství ve SP, nejvíc v historii sportu.
Že se dlouhodobě s depresemi bojující GF Tigera Woodse po strašidelném zranění kolene z roku 2013 plnohodnotně vrátí a bude schopná znovu vítězit, čekal asi málokdo. Já osobně ne. Rázem je Lindsey největší favoritkou pro sjezd i SG únorového MS v jejím domovském Vailu.
Nejbohatší skiresort světa svou slavnou rezidentku zbožňuje. V noci tam její rekord připomínají neony, na tento týden středisko vyhlásilo soutěž o 63 sezónních Epic skipasů – nejžádanějšího lyžařského produktu planety – které na její počest rozdá.
Vail miluje Lindsey Celý text »
Marketéři se poměrně často zaobírají detailními ohledy, jež zůstávají mimo spontánní vjem laického konzumenta. Mám použít tohle slovo, anebo tohle druhé? Mělo by tohle být modré, nebo spíš do zelena? Je tahle věta nezbytná, anebo ji raději vyhodím? Má to logo být takhle velké, či spíš menší?
Posledně zmíněnou zdánlivou zbytečností se nedávno zabýval kolega z VR webmarketingu. Své pečlivě vybrané testovací publikum požádal, aby si zvolilo, která velikost loga resortu v promo videoklipu jim připadá nejlepší.
Své logo ukáže resort v každém typu svého promo videa; buďto na začátku (tzv. intro), či – povětšinou – na jeho konci (tzv. outro), na pár vteřin času. Přirozeně, středisko může mít své logo ve videu umístěno ve formě jakéhosi vodoznaku v jednom z rohů obrazovky po celou dobu stopáže, to však nebylo předmětem testu.
Ačkoli tu ze známých důvodů často referuju do vailského videomarketingu, neznamená to, že pro koncernové stromy nevnímám či nerespektuju les kvalitní filmařiny ostatních resortů. Naopak: za dlouhodobého krále produkce lyžařského porna považuju kanadský Whistler.
Největší skiresort severní Ameriky, o jehož vyhrocených zákulisních poměrech jsem psal ve SNOW 40/2008 (v době, kdy okolnosti stále vřely), byl 3 týdny před zapálením ohně domovské Olympiády 2010 soudně odebrán krachujícímu Intrawestu (resp. jeho formálnímu kupci Fortress IG, který za středisko přestal splácet úvěr). Po skončení her byl zformován nový vlastnický holding, upsaný na podzim 2010 na akciové burze v Torontu (TMX:WB). Titul si vede velmi dobře.
Díky masivním prostředkům na Olympiádu si středisko v letech 2008-10 najalo nejlepší dostupné profesionály na prakticky každou oblast svého provozu, od marketingu po technologie. Množství z nich zůstává ve službách úspěšného megaresortu dodnes. Platí to i pro filmařskou skupinu – Whistlerem produkované klipy patří od časů OH mezi všestranně nejlepší na světě.
Videotrendy 2015: příběhy místních a GoPro selfies Celý text »
V reakci na pár dní starý článek zmiňující (mezi dalšími) Jima Cramera mi přišlo několik víc-či-míň protestujících reakcí, co že na ikoně JC vidím tak závadného – obzvlášť, když ho ve svých dřívějších US akciových textech zmiňuju či cituju.
Moje stručná odpověď může znít následně; na JC vnímám závadného zhruba asi tak – všecko. A je pravdou, že jsem jej v začátcích jeho nové mediální kariéry okolo milénia zmiňoval/citoval – vždy však v kontextu někoho, kdo si udělal ze své oportunistické připrasenosti k Wall Streetu vlastní showbyznys věrohodný asi jako humor nebo hubnoucí programy Petra Novotného či Haliny Pawlowské v mikropoměrech naší kotliny.
Šťastný Džim (Krejmr) Celý text »
Málokdy se tak rád pletu ve svých úsudcích, jako nedávno, když jsem psal o Petterovi vyklízejícím královské pozice. Jenže se zdá, že norský prase chytlo saze v nejpříhodnějším čase a v aktuální Tour de Ski vodí všechny soupeře za frňáky, včetně největšího rivala, krajana Sundbyho, s nímž si vzájemně nevymění ani pohled, natož aby podali ruku. V dnešní 25km stíhačce se asi 24.75 km vezl za kvartetem, jež tahal právě buldog Sundby, aby ve finiši král ukázal, komu že dál patří patent na největší charisma a mediální pozornost soudobého xc lyžování.
Nebyl by to Petter Northug, aby se na lajně okázale nechytil za startovní číslo s reklamou jeho domovské laufařské stáje Coop.
To prase norský II. Celý text »
Připadá mi, že spousta z vás obchodníků zbytečně přeceňuje rozdíly mezi tzv. krátkodobým a déledobějším – pozičním obchodováním. Jakobyste se stůj co stůj snažili násilně oddělit své obchodnické přístupy do těchto dvou separátních kategorií a nahlíželi na ně jako na dvě rozdílné věci.
Pokud jsem popsal i vás, podle mého názoru nechápete korektně elementární uspořádání trhů. V burzovním tradingu neexistuje ČAS coby nějaká fixní konstanta. Tržní cena komodity a/nebo akcie či derivátu může být, a samozřejmě JE, měřena v perspektivě různých časových jednotek; minut, hodin, dní, týdnů, atakdál.
Stále však jde o jeden jediný, dál stejný trh – jakkoli nakrájený do různých „vrstev“ v podobě různých časových typů dat a grafů. A častěji než ne, vykazující stejné či podobné opakující se obrazce chování v každé z těchto úrovní.
Rozvrstvené vnímání trhů Celý text »
Máloco v poslední době zarezonovalo s mým vnitřním kompasem tolik, jako tenhle nedávný rozhovor Petra Placáka se spisovatelkou Radkou Denemarkovou. Šmrncovní ženská!
Cit. Radka Denemarková: „Já s postestébáckou povahou kapitalismu nesouhlasím, nevěřím v tento kapitalismus, v tuto konzumní společnost, v obohacování lidí, kteří nemají právo se na nás obohacovat. To je přece směšné si myslet, že kdo má nejvíc peněz, má všechno včetně pravdy. Kam se poděla nezávislost a kritické myšlení? Kam se poděla demokracie pro všechny? Autocenzura už zase bují, v médiích, v úřadech, ve firmách, všude. Sotva se lidi osvobodili z prostředí, kde po desetiletí museli držet hubu, už ji drží zase a dobrovolně. A to jim nehrozí kriminál. Dopracovali jsme se k bodu, že lidi jsou překvapený, když mohou říct, co si myslí a co cítí! Chápeš to? Kde to jsme!“
Bacil nejsnazší cesty Celý text »
V jednom dnešním lyžařském křesle se se mnou dala do řeči paní, která, jak přiznala, mě čte ve Snow i na tomhle blogu. Zeptala se, co považuju za největší rozdíl mezi zdejším a US lyžováním z hlediska přístupu k zákazníkům. Jelikož se blížil horní terminál, navrhl jsem, že férovou odpověď, jež by zabrala svůj čas, pověsím během víkendu sem na blog.
Svých slibů se snažím držet, a tak jsem tu s odpovědí. Spíš než vlastními slovy, což dělám běžně, se mi zalíbil nápad odpovědět ústy cizími; při zachování – věřím – férovosti kontextu.
Přijde mi vzrušující zkoušet v reálném čase hádat budoucnost a vsázet si na ni. Znám to dobře z tradingu; pokud ale chci, dokážu podobné výzvy najít i v lyžařském marketingu. Chytrákem s výhodou zpětného pohledu dokáže být kdekdo. Zveřejnit však svůj názor ohledně budoucího a zůstat si za ním stát? Jakoby se naráz všichni někam vytratili.
Vermontský Killington v Nové Anglii je zapsaný do historie branže už přinejmenším jednou: v roce 1963 tu spustili první sněhová děla na světě, před víc než půlstoletím. Nyní počátkem prosince přišli killingtonští opět na cosi průkopnického, o čem se domnívám, že má potenciál stát se novým standardem lyžařského marketingu.
Nový trend webkamer? Celý text »
Když v létě začínal staronový magazín Reportér, skrz lidi stojící za projektem jsem tušil, že by mohlo jít o žurnalistický závan čerstvého vzduchu. Zatím z něj nejsem zklamaný. V prosincovém čísle jsem v něm našel reportáž o člověku, kterého mám mimořádně rád. Úplně mi to rozsvítilo den.
Mořeplavec Rudolf Krautschneider, na svůj věk (72) extrémně vitální člověk, teď v prosinci vyrazil ve vlastnoručně postaveném voru na 7měsíční plavbu k Americe a zpátky. Oceán přeplul už 15x, vždy na vlastních lodích.
Tak já nevím. Při tom množství různých a přitom stále stejných vtípků na příchod k nebeské bráně – lze se někdy ve slabé chvíli vyhnout představě, jak to bude na naší vlastní cestě tam? Mě takové myšlenky dostihly včera, když jsem v novinách zas našel ten už stokrát omletý komiksový námět.
Zalíbil se mi nápad, že se svým představám protentokrát nebudu bránit; ba naopak že jim pomůžu. Nalil jsem si a šel se posadit ven do zahrady pod smrk, do divně nezimního tepla předvánoční noci. A navodil si ten obraz.
Mám rád frajery. Přesněji chytré frajery se lvím srdcem a příslovečnými koulemi, co si za svou frajeřinou zůstanou pevně stát, kdykoli s ní budou konfrontovaní. Klidně ať jsou arogantní, tvrdohlaví, s gigantickým egem – o to budou podnětnější. A dlužno dodat, že nejspíš taky extrémně nenávidění jedněmi a současně milovaní – či přinejmenším respektovaní – ostatními.
Jedním z přesně takových novodobých psanců je Petter Northug, 29letý Nor, mnohonásobný světový a olympijský šampion v běhu na lyžích. Je nabíledni, že jeho hvězda už dohořívá a své nejlepší sportovní časy má za sebou, k mojí lítosti. Klasické lyžování nezažilo ve své historii výraznějšího rebela a pochybuju, že někdy brzy znovu zažije.
Z videoprodukcí vailské marketingové skupiny se učí celý vyspělý lyžařský svět, z dobrých důvodů. Série čerstvých koncernových promo klipů výstižně demonstruje aktuálně platné trendy v segmentu propagačních videošotů horských středisek.
Smutná spousta videí lyžařských resortů dál nepřestává honit primitivní ambici udělat dojem bombastickým vizuálním efektem (ze skalních převisů či z U-ramp létající akrobati a podobně) doprovázeným agresivní, typicky přetaženě hlučnou muzikou. Něco jako postrevoluční podnikatelské začátky bílých ponožek a fialových sak s ohrnovacími rukávy, nebo první vlna webovek s fosforeskujícím písmem na černém pozadí se spoustou hýbajícího se a hýkajícího kdečeho.
Vědět, ke komu mluvím Celý text »
Prakticky všechna evropská neledovcová lyžařská střediska zůstávají beze sněhu a kdekdo v branži se s postupujícím časem čím dál víc, byť zatím skrytě, obává loňského Deja-vu. Jako by si nikdo nechtěl připustit, že historicky ty nejbídnější zimy (a že ta loňská taková byla) častěji než ne přichází v tandemu, než sólo.
Druhá zlá sezóna v řadě za sebou už v oboru začíná oddělovat zrno od plev, třetí bývá smrtonosnou pro mnohé, nejen ty nejslabší.
Terénní snowparky jsou vymezenými oblastmi skiareálů, v nichž si lyžaři a snowboardisti trénují své triky, podobné těm z letních skateparků. Jejich počátek spadá do 90. let, kdy s prudkým rozvojem snowboardingu rapidně přibývalo riderů zkoušejících skoky a další triky a míň se zajímajících o poslušné sjíždění tak, jak jej praktikovali ostatní tradiční lyžaři.
Mnoha resortům tito rebelové začali vadit a skákání a podobné manévry na svých sjezdovkách nechtěly vidět. Z tohoto období se datuje i vlna zákazu snowboardingu, v některých resortech Ameriky přetrvávající dosud.
Nové nápady snowparků Celý text »
Nijak extrémní námraza v polovině tohoto týdne na zdejším Klínovci připomněla, jak málo stačí k potenciálně vážné nehodě lanovky.
Jinovatkou obalený strom z porostové stěny okraje sjezdovky Přemostěná spadl na lanovku Suzuki a shodil lano vratné větve z kladek asi dvou sloupů (neověřeno). Lanovka v té době nebyla v provozu, sjezdovka ještě není otevřená.
Strom spadl na lanovku Celý text »
Čím dál dominantnější lídr amerického horského byznysu, skupina Vail Resorts (VR), neváhá využít momentum pohybu svého rozmachu (podpořeného historicky bezprecedentním růstem NYSE:MTN akcií) a velkoryse investuje do svých provozů.
Investice zejména do technologické infrastruktury svých dvou kmenových areálů, Vailu a Beaver Creeku, jež budou za čtvrt roku hostit mistrovství světa v alpském lyžování, mohou být snadno námětem na samostatnou ódu. VR ale nezanedbává ani své ostatní provozy. Toto pondělí skupina zveřejnila plán jen v příštím roce investovat $50 mio (přes miliardu korun) do propojení dvou sousedících areálů – posledních akvizic VR – utažských středisek Canyons a Park City.
Vznikne největší skiareál v USA Celý text »
Snad každý dodavatel zainteresovaný v lyžařské branži souhlasí, že sport potřebuje rozšířit svou základnu a přitáhnout nové spotřebitele. Pokud to má znamenat víc, než si jen krást stávající zákazníky mezi sebou, odvětví musí najít a přesvědčivě oslovit lidi, již vyhovují profilům lyžařů (a ostatních návštěvníků středisek), ale prozatím se z nějakých příčin neúčastní.
V posledních přinejmenším třech dekádách se většina dodavatelů odvětví snažila upoutat a obsluhovat relativně úzký segment zákazníků, kteří by se dali definovat – k čertu s politickou korektností – jako běloši, co jsou na tom dobře. Nejeden současný trend však činí tuto strategii problematickou a těžko udržitelnou; mezi možnými jinými zejména stagnace či pokles příjmů střední třídy, rostoucí rasová rozmanitost populace, konstantní přesun produktivního obyvatelstva do městských aglomerací a dlouhodobě klesající porodnost bílé rasy.
Jakou barvu má budoucnost lyžování? Celý text »
Na blogu probíhá rekonstrukce. Hotovou verzi čekejte zanedlouho.
Zavře se za 10 seconds