Zbrusu novou pobídku dlouho nikam nerostoucímu lyžování zkouší metropole New York. Projekt začal připravovat jeho předchozí starosta Michael Bloomberg (v úřadu 2002-2013) a tuto sezónu se rozjede pod patronátem stávajícího starosty Billa de Blasia a senátora Andrew Cuoma.

V rámci nákladného programu „I Ski NY“ bude celou lyžařskou sezónu od nastávajícího svátku Díkůvzdání zprovozněno 13 autobusových linek, odvážejících za silně dotovanou cenu lyžaře do 13 zimních středisek státu New York. Navíc projekt financuje 6 autobusových linek vypravovaných z kanadského Toronta, ležícího na SZ břehu jezera Ontario na opačných hranicích státu, jezdících do středisek západní části státu New York.

Loňská sněhová sezóna byla v Americe, na rozdíl od té v centrální Evropě, poměrně slušná. Ne vynikající – natož rekordní, ale slušná. 56 milionů lyžařských návštěv, zhruba o 1,5% slabší součty, než v předešlé zimě. Zejména v Kalifornské High Sieře a na západním pobřeží obecně to vloni nebylo se sněhem kdovíjak dobré.

Fakticky jediným americkým státem, kterému návštěvy vyrostly a dokonce si stanovil historický rekord, bylo Colorado (12.6 mio návštěv, +8.4% nárůst oproti předešlému pětiletému průměru).

V opulentním coloradském středisku koncernu VR Beaver Creek, v němž (vedle Vailu) bude probíhat únorové MS ve sjezdovém lyžování, v těchto dnech testují ostrý provoz unikátní kombinace 6-sedačkové lanovky s 10-místnou kabinkou, aby si pasažéři podle chuti a počasí vybrali, jak se nechají vyvézt na kopec. Po každých 5 křeslech následuje jedna kabina.

Dodavatelé horské branže po celém světě jsou dlouhodobě znepokojeni klesajícími – v lepším případě nerostoucími – počty aktivních účastníků sněhových sportů. Ve Vail Resorts (VR) má tento centrální problém odvětví na tapetě své agendy většina marketérů.

Zkoušejíce najít budoucí odpovědi v minulosti, exhumujeme některá přezajímavá historická data.

Tuzemské skiareály začínají s připojováním kamer snímajících průchody turniketů, v nepřekvapivé snaze (krom dalšího) eliminovat podvádění se skipasy – sdílení, přeprodeje, atakdál. Trend spustil vcelku očekávanou vlnu veřejného žehrání na atakované právo na soukromí. Žehrání jak hrách házený na zeď zbytečného – skiareály snímají své provozy stejným právem a z podobných pohnutek, jako kterýkoli jiný veřejný subjekt. Pochybuju, že se kritici ohrazují totožnou logikou proti kamerám v bankách, obchoďácích, na křižovatkách i chodnících.

Sociální média, ač sexy a o zlomkrk se rozpínající, nedokážou plnohodnotně nahradit dobře promyšlenou, tradiční lyžařskou propagaci. Co rok bývají ty nejsilnější kampaně dál uplatňovány v tisku, televizi, rádiích a na staromódním internetu klasických webstránek a emailů. Každá zlá sezóna paradoxně význam tradičního posílí, jako by právě tudy odvětví hledalo tvrdé jádro nejvěrnějších.

Kančímu tuku, jelení srsti, jeřabinám a kdovíčemu ještě navzdory – máme za sebou zimu, jakou mladí nepoznali. Dřív narození pár podobných možná vzpomenou. A několik dalších takových nejspíš ještě zažijeme. Nezávisle kolik a kdy, už tahle loňská sezóna přinutila skiareály chladnokrevně revidovat náklady a pověsila do vzduchu zlověstnou, zatím nezodpovězenou otázku: Chápou tohle zákazníci, co se letos u kas neukázali, jen jako roční pauzu, anebo tu máme nějaký vážnější problém i do příštích let?