Ve svěží éře časných devadesátek na byznys kurzech UCLA Anderson přednášela řada osobností svých oborů. Já měl štěstí na (mezi dalšími) Sira Johna Templetona. Nikdy nezapomenu jeho větu, která – nejen mně – dělala díru do hlavy: „Čím víc budete studovat spiritualitu, tím úspěšnější lidi z vás budou.“ Sir JT věděl, jak vzbudit a udržet […]
„Nikdo, kdo žije a dýchá pro hory a má v hlavě mozek, nebude jásat z levných skipasů a rostoucích lyžařských návštěv. Každý blb z ulice si teď koupí sezónku a odjede ředit a znehodnocovat všechno, kvůli čemu se horští srdcaři narodili.“ (Anton Krupicka, horal z coloradského Boulderu)
Včera jsem první díl uzavřel zmínkou o filmovém Gordovi a dnes se mi hodí do titulku použít jeho slavnou mantru Greed is good, tedy že o chamtivost tu běží. Bude to TOLIK příznačné po zbytek dnešního vyprávění;
Než navážu na krachujícího Basse prodávajícího Vail Associates tajemnému panu GG, je třeba představit si zmíněného kmotra v pozadí. Ten totiž nepřestává tahat za provázky dodnes.
Tím je jistý Michael Milken, dnes kašírovaný kalifornský filantrop, v osmdesátých letech jeden z nejbezohlednějších – ať tu na blogu používám ohleduplný jazyk – zloduchů Wall Streetu působících z druhého pobřeží z Beverly Hills, kde obchodoval s junk bonds, extrémně rizikovými obligacemi s nulovým ratingem. (Takový František Mrázek Kalifornie.) V roce 79 jej začali vyšetřovat, v roce 89 odsoudili mj. za podvody, zpronevěru, vydírání a samozřejmě taky za nelegální insider trading – za nějž byl v legendárním filmu Wall Street jen o dva roky dřív odsouzen fiktivní Gordon Gekko, paradoxně. Opravdový MM vyfasoval 10 let vězení, $miliardu(!) pokuty a doživotní zákaz ve finančním sektoru.
„Už od svých dvanácti let jsem snil, že jednou povedu lyžařské středisko. Po ničem jsem nikdy netoužil víc.“ (Pete Seibert, duchovní otec Vailu)
Řízením nevyzpytatelného osudu jsem se v letech 1996 až 2001 shledal být nachomýtnut do intenzivně eskalujících okolností US horského byznysu v Aspenu a Vailu. Až s výhodou zpětného pohledu chápu, že šlo o epicentrum zdaleka nejdivočejších událostí v moderní historii branže.
Vrcholil agresivní realitní boom v horách i pod nimi (v těch rocích se proměnila i významná část lasvegaského Stripu, například). Ve víru šílené investiční mánie horská střediska standardně fixlovala, nectila pravidla, uplácela, intrikařila, kradla aglomeracím z horských toků vodu, nechávala vzdorující městečka bankrotovat ve vleklých soudních kauzách a jejich starosty svým vlivem dlouhých prstů odvolávala z radnic. Zvěř byla expanzí resortů v masivních počtech vytlačována do míst, kde neměla šanci přežít. Vykořisťování ilegálních pracovníků za zlomky minimální mzdy frčelo tehdy, jako frčí dnes. (Ne, že by místní legálové na tom byli o moc líp.)
V roce 1998 Vailu těsně před sezónou shořela rukou žhářů horská restaurace a 4 budovy terminálů lanovek, případ 15 let vyšetřovala FBI. Ani zlopověstná aspenská epizoda, kdy si pan Viktor Kožený nakrátko pořídil Peak House, nejhonosnější rezidenci ve městě, aby v ní udělal rychlý dojem na zazobané kavky a připravil je o stamiliony, se těmto poměrům obdobím, místopisem ani stylem provedení nijak nevymyká.
Krátce po přelomu milénia pak praskla akciová bublina a nedlouho nato spadla newyorská Dvojčata, což škaredou symbolikou zavřelo jednu epochu novodobých dějin. Nic potom už nebylo – a nikdy nebude – tak svobodné a nadějíplné, jako tehdejší nezkrocené devadesátky.
Snad odjakživa se přou dva názorové tábory, že buď nedovolit nic moc svým ztrátám, nebo dovolit hodně svým ziskům. Jako kdyby nemohlo a nemělo platit obojí.
Pro většinu obchodních přístupů a většinu traderů bezpochyby platí mantra nechat své zisky v trhu růst.
Ovšem než do takového stádia dospějí, budou muset být ochotni riskovat víc peněz, než by chtěli. A taky se naučit kdykoli vzít ztrátu a udělat to s úsměvem.
Už bezmála pětadvacet let přicházím do kontaktu s lidmi, kteří ode mě chtějí něco z tradingu pochytit. To mě staví do unikátní pozice, v níž se je snažím učit, ale současně se mnoho od nich (či skrz) ně učím sám.
Kdekdo mě považuje za marketéra s pro-vailskýma očima. Sám se tak nevidím.
Snažím se věci v životě vnímat vybalancovanou, nezávislou optikou. Ty v horské branži nevyjímaje. Calling a spade a spade; kdekoli vidím něco hodnotného, hledím to vyzdvihnout a v souvislostech popsat. A opačně – kde najdu nedostatky a slabá místa, konstruktivně na ně ukážu, Vail neVail.
Právě končící srpen byl v oblasti amerických sezónek volatilní, jak možná ještě nikdy. Vail Resorts překvapili lyžařský svět akvizicí svého dosavadního největšího konkurenta, megaresortu Whistler-Blackcomb. Jako kdyby Coke spolkla Pepsi.
WB ve spreji vancouverských dešťů bude fungovat dál stejně precizně, jako dosud. Na co však bude mít akvizice gigantický dopad, je hodnota a marketingový potenciál koncernové Epic sezónky. Nejspíš padne magická cifra. Kdo by se kdy nadál, že nějaký skiareál vně UCCP prodá milion sezónních skipasů?
Bez tohoto updatu by nedávná výchozí analýza Epicu už nevypovídala o realitě poměrů v koncernu. Vail Resorts na podzim akvíruje největší severoamerické středisko Whistler Blackcomb.
Ač obě zúčastněné strany zatím oficiálně mlčí, na Wall Streetu, kde se transakce na podzim dokončí, se to už ví. Vail Resorts za víc než miliardu dolarů kupuje 100 % akcií kanadského obra Whistler Blackcomb a zakomponuje megastředisko do svého holdingu – a pochopitelně i pod svůj Epic Pass (avšak až od sezóny 2017-18).
Meta milionu prodaných Epic sezónek tak zřejmě padne dřív, než by se kdokoli nadál.
Je veřejným tajemstvím, že skupině VR do akvizic – včetné této budoucí – finančně topí její pevný spojenec z Wall Streetu a de facto zakladatel VR, Apollo Global Management. Souvislosti viz Vailská historie II.
O monopolu v horském byznysu ještě technicky mluvit nelze, přesto takto silný hráč ještě nikdy v dějinách branže neexistoval.
Ne, že by to bylo pro mě nové, překvapivé nebo příjemné. Trhy si po čase opět pořádně škytly a já mám v emailu plno.
Obvykle mi tedy taky hodně emailů pravidelně posílají nějací neznámí, hodní lidi, kteří mají zájem, abych si nechal prodloužit penis. Stačí však týden jako byl ten uplynulý a hned se mnou kdekdo chce řešit buďto svou chamtivost – to v případě, že se ocitli v pozici na správné straně trhu a teď neví, co s ní. Anebo se chtějí podělit o svou (jejich slovy) mizérii, že jim trh, který se jim nijak extra nezdál a nic nenaznačil, že jim sprostě utekl – a oni teď vidí kam až, a dost je to sžírá, že si nenaskočili na vagón, protože – považte! – moc dobře by si věděli rady, co v takové pozici dělat. Jen v ní, při psu, být.
No není ten svět nespravedlivý?
Ačkoli tu ze známých důvodů často referuju do vailského videomarketingu, neznamená to, že pro koncernové stromy nevnímám či nerespektuju les kvalitní filmařiny ostatních resortů. Naopak: za dlouhodobého krále produkce lyžařského porna považuju kanadský Whistler.
Největší skiresort severní Ameriky, o jehož vyhrocených zákulisních poměrech jsem psal ve SNOW 40/2008 (v době, kdy okolnosti stále vřely), byl 3 týdny před zapálením ohně domovské Olympiády 2010 soudně odebrán krachujícímu Intrawestu (resp. jeho formálnímu kupci Fortress IG, který za středisko přestal splácet úvěr). Po skončení her byl zformován nový vlastnický holding, upsaný na podzim 2010 na akciové burze v Torontu (TMX:WB). Titul si vede velmi dobře.
Díky masivním prostředkům na Olympiádu si středisko v letech 2008-10 najalo nejlepší dostupné profesionály na prakticky každou oblast svého provozu, od marketingu po technologie. Množství z nich zůstává ve službách úspěšného megaresortu dodnes. Platí to i pro filmařskou skupinu – Whistlerem produkované klipy patří od časů OH mezi všestranně nejlepší na světě.
V reakci na pár dní starý článek zmiňující (mezi dalšími) Jima Cramera mi přišlo několik víc-či-míň protestujících reakcí, co že na ikoně JC vidím tak závadného – obzvlášť, když ho ve svých dřívějších US akciových textech zmiňuju či cituju.
Moje stručná odpověď může znít následně; na JC vnímám závadného zhruba asi tak – všecko. A je pravdou, že jsem jej v začátcích jeho nové mediální kariéry okolo milénia zmiňoval/citoval – vždy však v kontextu někoho, kdo si udělal ze své oportunistické připrasenosti k Wall Streetu vlastní showbyznys věrohodný asi jako humor nebo hubnoucí programy Petra Novotného či Haliny Pawlowské v mikropoměrech naší kotliny.
(Q) Jestli budu průměrným studentem a obchodníkem, jak často budu dělat chyby? Budu celkově spíš vydělávat anebo ztrácet? Budu si vůbec moct při obchodování dovolit dělat chyby? (A) Faktem zůstává, že ať budeš dělat co budeš dělat, všechny Tvé nakoupené akcie nepůjdou jen nahoru. Neznám jediného investora na světě, který by takovou věc dokázal. Jsem […]
(Q) Chápu, že v komoditách se pohybuje cena frekventovaně nahoru i dolů – jde o ceny surovin, úrody a pod. a cena se řídí poptávkou a nabídkou. V čem se ale tomuto zákonu o pohybu cen vymyká akciový trh, který prakticky pořád (z historického pohledu) roste? (A) Zajímavá otázka. Jsem si vědom toho, že nemálo […]
(Q) Na řadě amerických investičních serverů narážím na pojem 401(k) a nikde nemohu najít vysvětlení, o co jde. Pomůžeš? (A) 401K Plan je určen výhradně pro americké/kanadské rezidenty, kteří mají též tamního zaměstnavatele. Jelikož jej nelze nijak aplikovat na nás “ostatní”, není příliš praktické zabředávat při osvětlení, oč běží, do jakýchkoli hlubších detailů. Tudíž povrchně: […]
(Q) Můžeš mi prosím pomoci s termíny “corporate earnings” a “whisper numbers”, na které pořád narážím? Jejich prostým překladem se dá odtušit, o co jde, šlo by však tyto termíny trochu více přiblížit? Mimochodem – znamenají oba tu samou věc anebo ne? (A) Oba výrazy znamenají rozdílnou věc, byť se jedna druhé týkají. Corporate earnings, […]
(Q) Zdravím Tě Tome! Jsem nadšenec do akciových trhů, a moc se mi líbí na Tvých stránkách – trávím zde rád spoustu času, vždy si odnesu hodně nových poznatků. Jedna z věcí, které se nesou celým Tvým webem a která je mi obzvlášť sympatická, je myšlenka, že investování do akcií není zdaleka tak složité, jak […]
(Q) Tome jak dlouho je z hlediska dlouhodobeho investora rozumne sledovat klesajici trh, nez se rozhodne akcie opustit, nez pozna ze to byla asi spatna investice? Je to sice jen hypoteticka situace ale zajimalo by me zda na ni existuje nejake, byt treba “mechanicke” reseni. (A) Tahle otazka se mi nelibi – neni pro mne. […]
(Q) Tome jak dulezite je pri akciovych (dlouhodobych) nakupech spravne nacasovat nakup. Jsem tvuj student z komodit a tam pri obchodech na zaklade technickych metod z manualu lze spravne obchod nacasovat relativne snadno. Ale v akciich kdy zkoumas fundamentalni situaci – to dost dobre nejde. Diky za odpoved. (A) Uh, v podstatě sis sám zodpověděl […]
(Q) Tome, od až nečekaně velkého množství lidí, na kterých mi záleží a se kterými mluvím o akciové burze, slyším, že jde vpodstatě o zlegalizovanou formu hazardní hry. Máš na tento názor nějaký svůj komentář? Je burza vpodstatě kasinem? (A) Nebudu se pouštět do spekulací, zda mají autoři těchto názorů nějakou vlastní zkušenost z obchodování, […]
(Q) Tome stalo se Ti už někdy, že jsi našel dvoje anebo vícery akcie podle Tvého názoru stejně kvalitní, a nemohl jsi se rozhodnout které z nich si koupíš? Mně se to stalo už několikrát a pokaždé se trápím, které si vzít a jestli jsem se rozhodl správně. Jak takovou situaci řešíš Ty? Díky za […]
(Q) Co je přesně tzv. “stock index” a k čemu konkrétně slouží? (A) Každý obchodní den budeš od televizních komentátorů slyšet, že “trh dnes roste/klesá” (v angličtině “The market is up/down today”). Pokud ti kdy bude vrtat hlavou, o jakém *trhu* to mluví, pak věz, že právě o akciových indexech (anglicky “stock indexes”). Akciový index […]
(Q) Tome které jsou nejběžnější typy příkazů, když se nakupují akcie? Které preferuješ Ty? (A) Naprostá většina brokerů ti nabídne sortiment trojice nejuniverzálnějších: market, limit a stop. “Market” je v akciovém obchodování velmi rozšířeným typem příkazu. V podstatě ukládá brokerovi nakoupit akcie za cenu, která se právě v daný moment obchoduje. Tento příkaz je naprosto […]