Komodity česky

Pokud jde o opce, nejsou to grafy nebo fundamenty, ale peníze velkých hráčů, co hýbou opčními trhy. Open interest je tou dominantní veličinou, jež určuje dynamiku cenové aktivity a jež stojí za následování. Jak se vám zamlouvá takováto definice?

Vždycky, když se dostane nějaký trh na úroveň mnohaletých – či ještě líp historických – minim (častěji než dtto u maxim), spousta obchodníků i začínajících studentů začne opční verzi podkladového trhu studovat na denní bázi. Nic jiného je k tomu, zdá se, v podobné míře nedonutí.

V průběhu svého denního screeningu trhu obvykle dospějí k podobnému názoru – víc než technické formace nebo fundamenty ovlivňují opční cenovou volatilitu spekulativní nájezdy velkých zvířat typu George Sorose, bank nebo investičních fondů, otáčejících v mnohdy nijak extra likdvidních opčních kontraktech pozice po stovkách nebo tisících lotů, něco pro malého tradera podobně utopického, jako chvíle osobní pozornosti od Demi Moore.

Netvrdím, že to tak není – a chce se mi dodat, že – BOHUŽEL. (Míněno, jak s těmi opcemi, tak s tou utopickou romancí s D.M.)

Vzpomínám, je to už pár roků zpátky, kdy si odběratelé mých TDE „prosadili“ v nočních emailech vlastní studentskou sekci. V ní chtěli zveřejňovat (tak jako já, seanci dopředu) své vlastní praktické obchody.

Věc záhy nabrala pozoruhodnou popularitu a studenti se na svůj „týden slávy“ museli zapisovat na čekací list i měsíce dopředu. Často ale, jakmile nadešla jejich chvíle, lidi se ze své „veřejné povinnosti“ pod pestrou škálou záminek vymlouvali, pokud se vůbec namáhali ozvat se.

V řadě jiných případů svůj dobrovolný závazek splnili, ale třeba s předem avizovanou omluvnou „pojistkou“, že vypsané obchody se až tak úplně neshodují s frekvencí, velikostí pozic, obchodnickým stylem, používaným systémem atd., který oni sami ve svém běžném tradingu údajně používají.

Nechám teď stanou, jak moc byla tato nespolehlivost dobrovolných přispěvatelů pro ostatní čtenáře rušivá a iritující; koneckonců zmíněná sekce na morálku svých vlastních tvůrců do roka dvou pošla. K jejich vlastní škodě, jak jsem jim tehdy napsal. Nikdy mě však nepřestaly zajímat důvody, PROČ lidi, a zejména v TAKOVÉM množství, pod tlakem veřejného dohledu mění své zaběhlé obchodnické zvyky a názory. A v některých extra nešťastných případech, zdá se, i složky své civilní osobnosti.

Svou první burzovní pozici jsem otevřel v roce 1993; v časech bez internetu a s právě začínajícími kufříkovými mobily se to odehrálo staromódním telefaxem přímo do Ameriky. V žargonu galerky jedu v tradingu svoje třetí gumy.

Zažil jsem za tu dobu leccos.

Bezpočet zisků i ztrát, z nichž ty nejvýznamnější na obou stranách osy ani po dlouhých letech z paměti nemizí. Stejně jako na vlastní emoce i kapsu sledované zřícení burzy v přízemí jednoho z newyorských Dvojčat. Taky jeden gigantický podvod brokerského domu typu Enron. Nebo šéfa jiného brokerského domu nalezeného s prostřelenou hlavou v podzemních garážích firmy.

Koneckonců, jeden z nejslavnějších traderů všech dob, pan Jesse Livermore, si do té svojí střelil na záchodech v lobby jednoho manhattanského hotelu. Mělo-li jít o znamení hanby branže na následující dekády, mám za to, že stigma dodnes dobře funguje.

Nemám nic proti obchodování s trendem ani nenamítám nic proti tomu znát, kterým směrem smýšlí obchodnický dav. Přesto…

Přesto ti, kteří četli mé manuály o tradingu vědí, jak konfrontační přístup mívám vůči většinovému davu – ať už obchodnickénu nebo civilnímu. Sám se považuju za kontrariána a je mi sympatický každý, kdo smýšlí podobně. Zkusím vysvětlit, proč.

Nejedna studie na téma davové psychologie potvrdila tušené: pokud většina lidí přemýšlí stejně, s velkou pravděpodobností budou všichni vedle. Dav lidí totiž mívá tendenci častěji než ne podlehnout instinktivním reakcím, jež by jednotlivec, samostatně uvažující a jednající, dokázal potlačit. Dav ale nikdy nepřemýšlí, nýbrž následuje své (početní většinou vyjádřené) emoce a bez jakéhokoli hlubšího zamyšlení či důkazu má tendenci akceptovat za svůj názor to, co je vyjadřováno zmíněnou většinou.

Za bezmála čtvrtstoletí kariéry v tradingu jsem si, myslím, zvykl slyšet/číst o poměrech v branži leccos. Nezřídka jde o pořádný bizár. Máloco už mě překvapí, natož zaskočí. Občas možná prudí, to jo.

Jedním z bez přestání dokola se vracejících témat – už věru otravných – je tohle: někdo mi popíše po diskuzích webů a socmédií se pohybujícího člověka, jenž se vyjadřuje o několika trzích, jejichž cena „co nevidět exploduje“ (aniž by vůbec zmínil, o jaké konkrétní trhy „co nevidět“ půjde). S typickým dovětkem, že „nikdo jiný u nás nedokáže trhy předpovídat líp, než on“. Všechno zabalené do alobalu otázky, co si o něm osobně myslím.

Ačkoli na podobné dotazy řešící někoho třetího individuálně nereaguju, řízením nějaké náhody jsem tu u sebe narazil na rukopis svého možná 15 let starého textu pro nějaký tehdejší emailový zpravodaj nebo noviny, v němž jsem adresoval právě tohle téma (poplatné okolnostem zdivočelých dob kolem přelomu století, kdy se u nás vyrojila řada přes noc narozených, své okolí vyučovat odhodlaných samozvaných hvězd, jimž jsem na svět pomohl já – svým kurzem, jímž jsem de facto nechtěně založil domácí trh tohoto odvětví).

Začetl jsem se a moc mě ani nepřekvapilo, že s minimálními úpravami bude úvaha platná dál, jako by byla napsána včera. Holt, že se věci i lidi kolem nás mění, bývá do velké míry jen naší iluzí.

Těžko v tradingu hledat – natož najít – ještě základnější a jednodušší princip, než svézt se s hlavním trendem, pěkně po proudu.

Patříte-li k typu obchodníků, kteří nechtějí anebo nemůžou sledovat hodinu po hodině každý jemný pohyb trhu a proto zakotvili u dlouhodobého pozičního tradingu s hlavním trendem, platí tak pro vás víc než pro kohokoli jiného: snažte se vždy nechat své zisky v pozici růst, přičemž své ztráty zadusit hned v zárodku.

Zavání to teoretickou floskulí, jež se snáz napíše než zrealizuje? Podívejme se na věc podrobněji.

Hodně obchodníků – ne nutně jen začínajících – se podle mého názoru neprakticky nadměrně zabývá definicí trendu.

Bývají zmatení, když nějaký konvenční indikátor definuje v trhu býčí trend, kdežto jiný konkurenční indikátor ještě vyčkává a deklaruje trend neutrální. Mívají těžkosti rozpoznat, kdy už jde o nový trend a kdy ještě o korekci původního. Váhají, zda ještě mají zkoušet nakupovat v nově rozběhlém býčím trendu či prodávat ve starém medvědím, anebo si už raději zůstat sedět na rukou.

Osobně mívám ke všemu výše naznačenému jediný postoj; i pokud by snad od nějaké autority, jíž věří, obdrželi jednoznačné potvrzení, že „nyní jde už o trend, nikoli o korekci“ – k čemu jim taková informace bude prakticky dobrá? Samotný fakt, že budou na palubě (v parametrech nějaké metodologie) oficiálního trendu, jim ještě v žádném případě negarantuje dobrý výsledek obchodu – obzvlášť v případě, kdy mají malý účet a jednoduše MUSÍ mít svou pozici ošetřenu nějakou formou víc či míň blízkého stopu, existenci/podobu proklamovaného trendu svým umístěním ignorujícího.

Jak všeobecně známo, (ko)existují dva základní přístupy k obchodování komodit – ale i ostatních burzovních produktů – fundamentální a technický.

Fundamentalista věří ve svou schopnost odhadovat budoucí vývoj cen skrz jím posbírané informace o existujícím stavu poptávky a nabídky po dané komoditě. Technik se zaměřuje především na vlastní cenovou aktivitu a sleduje nejrůznější technické indikátory, kterých je přehršel.

Fundamentalista bude tvrdit, že klíčovým faktorem k úspěšnému předpovězení vývoje cen je pochopení funkce a vztahu poptávky/nabídky na trhu. Aby dostal pokud možno co nejpravdivější představu o tomto poměru, hledá, shromažďuje a studuje reporty a zprávy o osevech, výkrmu, předpokládané úrodě, sklizni, těžbě, exportech, počasí a velké spoustě dalších faktorů, jež mohou potenciálně ovlivnit misky vah poptávky a nabídky.

Na druhé straně, technický obchodník aplikuje de facto opačný přístup, snažíc se výše naznačené fundamenty víc či míň ignorovat a zaměřit svou pozornost exkluzivně k cenové akci daného trhu, která se odehrála v historii. A z ní vydedukovat, jak se cena bude chovat v nejbližším budoucnu. Zastává silný názor, že cokoli (fundamentálního) se okolo příslušného trhu děje, bývá už obvykle zakomponováno do jeho aktuální ceny, svítící na jeho monitoru.

Dřív či později, každý trader, kterého trhy nechají i po roce aktivity finančně naživu, skončí u starého, dobrého, nudného i vysmívaného, elementárního obchodování s hlavním trendem.

Možná bude používat i pár dalších, „svých“ odlišných strategií, nicméně dlouhodobé poziční obchody s trendem budou hlavní zbraní v jeho arsenálu. Přesně v souladu s provařenou frází „buy low, sell high“ a další „go with the flow“ – každý zkušený trader ví, odkud v tomto byznysu pochází konstantní peníze.

Každý, kdo není v branži zazelena utržený, bude chtít být long, když ceny dlouhodobě rostou, a trh shortovat, když klesají. Bude chtít dokázat včas nastoupit do rodícího se hlavního trendu a potvrdí-li se jeho směr, vydržet v pozici – a jen si, dovolí-li to stav jeho účtu, přidávat a množit své kontrakty.

Jenže jak obchodník pozná, že nastal ten rozhodný okamžik rodícího se trendu?

Jak by se vám zamlouval vlastní tryskáč, celoživotně loajální spolupracovníci, mnohamilionová volná hotovost a kompletní kontrola nad veškerým svým časem? Zbytečná, nerealisticky provokativní otázka, říkáte?

Jenže až tak nerealistickou představou tohle všechno nemusí být – pro nikoho. Během uplynulého století dokázala prakticky z nuly k multimilionům vybudovat svá jmění spousta obchodníků. Nikde nestojí napsáno, že zrovna VY nemůžete být dalšími v řadě.

Čas od času mi někdo vždycky nadhodí téma vlastních obchodnických vzorů. Popravdě, bývám v rozpacích. Snažím se žádná jména nahlas nedeklarovat. Přesto v hloubi nitra vím, že nějaká velmi specifická mám. Každý má – lhostejno, co navenek tvrdí.

Jedno z mých nejzvučnějších jsem tu zmínil docela nedávno, Sir John Templeton. Spolu s ním mě napadají ještě dvě další. A opět velmi nadčasová.

Mají něco nápadně společného.

Tuhle neuvěřitelnou otázku se mě nově příchozí do tradingu ptají už roky. „Proč ztrácet čas a úsilí učením se systému, testováním, mořit se papírovým tréninkem a pak ještě namáhavě vymýšlet vlastní nejisté obchody, když v branži inzeruje tolik poskytovatelů mechanických programů, vykazujících úspěšnost a sypajících jeden obchod za druhým?“

V mnoha zdejších textech na tohle implicitně odpovídám, možná však ne dostatečně výstižně.

Zkusím blbuvzdorněji. Pro KAŽDÉHO nového obchodníka s limitovanými zkušenostmi a limitovaným kapitálem je nápad na přeskočení papírového tréninku samotného takřka jistou finanční sebevraždou už v krátkodobém horizontu, v řádu týdnů či měsíců. Takový rádoby trader nevydrží profesně naživu půlrok a déle AKTIVNÍ expozice v trzích. Garantuju.

Žádné zkratky v tomhle ohledu neexistují.

Při ledabylém pohledu na denní graf jakési komodity – v tomhle případě aktuální bavlny – asi málokdo exploduje vzrušením. Křivka si tak nějak cik-cakuje odnikud nikam, trh pořádně neví, kam by. Cena na levém začátku grafu je plusmínus shodná s cenou o půlrok dál na jeho konci. Nuda. Odejít si přeskládat ponožky do šuplíku se zdá být napínavějším dobrodružstvím.

Zdánlivá odbočka.

Ze zvířecí říše mi nejvíc ze všeho imponuje oportunistický ptačí dravec typu jestřába. Je mi na něm sympatická hromada věcí: žije prakticky nezpozorovatelně v lesích, bravurně létá mezi – i hustými – stromy, obdivuhodný styl ataku po kořisti ani nezmiňuju.

Předně ale těmhle tvorům závidím jednu dimenzi vnímání, jež lidem schází: schopnost kroužit si ve výšce a pozorovat rozsáhlou krajinu ze své ptačí perspektivy, aby v mžiku přepli zrak a mikroskopicky zaostřili na labužnický detail u myší díry.

Něco jako vidět nejen stávající cenovou akci na grafu nahoře, ale současně i velký obrázek desetileté bavlněné historie k tomu. A ten okamžitě začne vyprávět úplně jiný příběh.

Jakkoli jsme to každý slyšeli stokrát a nemáme problém uvěřit, že jde o roky prověřenou pravdu – tedy že se vyplácí obchodovat S TRENDEM – zas a znovu kdekdo z nás pokouší štěstí a snaží se vystihnout čisté dno nebo vršek nějakého trhu.

Hoďte si kamenem každý, koho jsem nepopsal.

Máme snad touhu věštit obtížně předvídatelné zakódovánu v DNA své obchodnické nátury? Co nás nutí dokola se o tuhle riskantní, utopickou věc pokoušet?

V souvislosti s vývojem ceny ICE cukru #11 začínám všude okolo pozorovat čím dál víc dobrodružných vymetačů podlah. Lidí, snažících se dopředu uhodnout, kde si dlouhodobě medvědí trh škrtne břichem o kýžené dno a odrazí se zpátky nahoru.

Že naprosto nikdo živý netuší, kde přesně taková pomyslná podlaha leží, je zbytečné psát.

A proč dobrodružných? Protože nemálo z nich, když se rozhodnou nakupovat z jejich domnělého dna – ale to se nekoná a cena pokračuje ve své cestě na jih, den za dnem – namísto aby překousli hořkou piluli omylu a ze ztrátového obchodu vypadli ven, uchýlí se k něčemu jinému.

Připadá mi, že spousta z vás obchodníků zbytečně přeceňuje rozdíly mezi tzv. krátkodobým a déledobějším – pozičním obchodováním. Jakobyste se stůj co stůj snažili násilně oddělit své obchodnické přístupy do těchto dvou separátních kategorií a nahlíželi na ně jako na dvě rozdílné věci.

Pokud jsem popsal i vás, podle mého názoru nechápete korektně elementární uspořádání trhů. V burzovním tradingu neexistuje ČAS coby nějaká fixní konstanta. Tržní cena komodity a/nebo akcie či derivátu může být, a samozřejmě JE, měřena v perspektivě různých časových jednotek; minut, hodin, dní, týdnů, atakdál.

Stále však jde o jeden jediný, dál stejný trh – jakkoli nakrájený do různých „vrstev“ v podobě různých časových typů dat a grafů. A častěji než ne, vykazující stejné či podobné opakující se obrazce chování v každé z těchto úrovní.

Sami si musíte vyhrnout rukávy. Nikdo druhý to za vás nemůže udělat. Pokud se domníváte, že vám v tradingu vystačí spoléhat se na tipy, rady, obchodní doporučení a analýzy někoho druhého, příliš dlouho jako aktivní obchodníci trvat nebudete.

Dokonce oficiální „kompetentní“, placený (ne, že každý placený musí nezbytně znamenat kompetentní) poradenský servis, který nabízí řada dodavatelů obchodnické branže, i ten mívá své pevné limity – jelikož jste to zase pouze VY, kdo bude muset ultimativně na základě obdrženého poradenství jednat.

Většina nových obchodníků – totálních začátečníků (tj. těch naostro obchodujících svůj první rok) vykazuje, podle mého pozorování, některé stejné tendence chování.

Jednou takovou bývá nutkání držet nějakou otevřenou pozici každý den, aby jejich obchodnický výpis nezel prázdnotou. V Manuálu to nazývám obchodní horečkou, a ten výraz (doufám) trefně vyjadřuje, oč běží. Každý z nás si můžeme sáhnout do svědomí a zeptat se sami sebe, zda jsme si podobným obdobím neprošli taky. Já rozhodně prošel.

Když se cena zlata v roce 2011 vyšplhala na historický rekord nad $1,700 za trojskou unci, záhadně se odevšad jak ze škvír vylíhlí mravenci vyrojili sebevědomí experti na drahé kovy. Na potkání každého verbovali do nákupu fyzické komodity – zlatých mincí a cihel – věštíce globální kolaps akciových trhů a přesun investičního zájmu do zlata.

Jenže akcie nepřestávaly zběsile růst, dosahovaly svých historických maxim, zatímco zlato stagnovalo – trhu logicky došli lidi dost hloupí na to, aby si zlato za $1,700+ dál kupovali a zhoršovali si tak svou průměrnou pořizovací cenu.

Mluvíme-li o SL, vždycky to znamená a znamenat bude, že je zde řeč o potenciální ztrátě, kterou se rozhodujeme v obchodě riskovat. Ať se nám to líbí nebo ne. Pokud vám tohle „téma“ nezní dvakrát příjemně, raději byste si měli co nejdřív zvyknout. Protože posuzovat své potenciální ztráty nepřestanete po celou dobu, dokud budete v tomto byznysu prodávat a nakupovat své kontrakty zlata, kakaa, ropy a čehokoli jiného.

Klíčovou charakteristikou těchto lidí bývá jakási přirozená, instinktivní znalost sebe samých, a jejich – jakkoli vzletně to může znít – životního poslání. Nejednou navenek pro nezasvěcené oko působí, že si střeží jakési své „tajemství“, jež za nic na světě nehodlají prozradit. Vylovte si z paměti nějakou vám známou, SKUTEČNOU osobnost a přemýšlejte o ní ve smyslu právě napsaného.