Na konci února jsem publikoval text s provokativním titulkem Když lyžař zabije: Odpovědnost na svahu není hra. Téma vyvolalo živou debatu. Někteří čtenáři v něm viděli potřebnou připomínku reality, jiní spíš filozofickou úvahu, možná až přehnanou. V té chvíli šlo

Mnozí z nás i z vlastní zkušenosti ví, že ve vysoké nadmořské výšce se zhoršují kognitivní funkce. Dosud však není zcela jasné proč. V roce 1925 přišel významný fyziolog Joseph Barcroft, který se právě vrátil z průkopnické výzkumné výpravy do

Na silnici víme, kdo nese vinu. Na sjezdovce se často ptáme, zda vůbec nějaká vina existuje. Příběhy těžkých nehod a jedna vášnivá zahraniční debata otevírají otázku, kterou si české hory zatím kladou jen šeptem: má mít lyžař stejnou odpovědnost jako

Dnes už nejde o to, kolik stojí den na svahu. Skutečná otázka zní jinak: kdy a proč se z lyžování stal finanční nástroj, který trestá náhodné návštěvníky skiareálů a zvýhodňuje zasvěcené? Americká cenová spirála není excesem, ale logickým vyústěním modelu,

Že jízda na sportovní koloběžce představuje ideální – a nadto zábavné – propojení síly, vytrvalosti a techniky, věděli už legendární běžkaři skandinávských týmů, když na ní najížděli stovky kilometrů ještě v minulém století. A ví to čím dál víc sportovců

Proniknout do SP bez podpory národního týmu bylo v minulosti téměř nemožné nejen finančně, ale i logisticky. Nyní se tento model mění a úspěch ve SP sklízí i sportovci z nezávislých, nadnárodních soukromých týmů. Od vzniku Světového poháru v roce

Na horách se říká, že zima omlouvá leccos. Hrubší slovo, pomalejší reakci, panáka „na zahřátí“. V horách se pracuje rukama, v mrazu, v poruchách, v improvizaci. A tak se tu traduje, že některá pravidla měknou stejně jako sníh v oblevě.