O české Americe mnoho z nás slyšelo. Jak si ale představit americké Česko?
Začalo se rozednívat, nový den klepe na dveře. Přes noc opět nasněžilo téměř dvacet čísel nového. Kolikátý už prašanový den v řadě? Desátý, dvanáctý? Těžko říct. Na rozlehlém parkovišti zůstalo stát překvapivě mnoho aut a karavanů, zasypaných čerstvou vrstvou bílé nadílky. Ta auta tu evidentně stojí přinejmenším od včerejška. Z prvních zanedlouho začnou vylézat ještě ospalí pasažéři; skrz zasněžená čelní skla dotírající ostré ranní slunce zakrátko vytáhne ven většinu osádek. Rychlým prvním pohledem přejedou prudké stráně přilehlého kopce, než se jejich zraky setkají v nevyřčeném, avšak přesto naprosto srozumitelném souhlasu: Ano, dnes to bude dobré. Zatraceně dobré. Další den v řadě.