Přijde mi vzrušující zkoušet v reálném čase hádat budoucnost a vsázet si na ni. Znám to dobře z tradingu; pokud ale chci, dokážu podobné výzvy najít i v lyžařském marketingu. Chytrákem s výhodou zpětného pohledu dokáže být kdekdo. Zveřejnit však svůj názor ohledně budoucího a zůstat si za ním stát? Jakoby se naráz všichni někam vytratili.

Vermontský Killington v Nové Anglii je zapsaný do historie branže už přinejmenším jednou: v roce 1963 tu spustili první sněhová děla na světě, před víc než půlstoletím. Nyní počátkem prosince přišli killingtonští opět na cosi průkopnického, o čem se domnívám, že má potenciál stát se novým standardem lyžařského marketingu.

Z videoprodukcí vailské marketingové skupiny se učí celý vyspělý lyžařský svět, z dobrých důvodů. Série čerstvých koncernových promo klipů výstižně demonstruje aktuálně platné trendy v segmentu propagačních videošotů horských středisek.

Smutná spousta videí lyžařských resortů dál nepřestává honit primitivní ambici udělat dojem bombastickým vizuálním efektem (ze skalních převisů či z U-ramp létající akrobati a podobně) doprovázeným agresivní, typicky přetaženě hlučnou muzikou. Něco jako postrevoluční podnikatelské začátky bílých ponožek a fialových sak s ohrnovacími rukávy, nebo první vlna webovek s fosforeskujícím písmem na černém pozadí se spoustou hýbajícího se a hýkajícího kdečeho.

Terénní snowparky jsou vymezenými oblastmi skiareálů, v nichž si lyžaři a snowboardisti trénují své triky, podobné těm z letních skateparků. Jejich počátek spadá do 90. let, kdy s prudkým rozvojem snowboardingu rapidně přibývalo riderů zkoušejících skoky a další triky a míň se zajímajících o poslušné sjíždění tak, jak jej praktikovali ostatní tradiční lyžaři.

Mnoha resortům tito rebelové začali vadit a skákání a podobné manévry na svých sjezdovkách nechtěly vidět. Z tohoto období se datuje i vlna zákazu snowboardingu, v některých resortech Ameriky přetrvávající dosud.

Nijak extrémní námraza v polovině tohoto týdne na zdejším Klínovci připomněla, jak málo stačí k potenciálně vážné nehodě lanovky.

Jinovatkou obalený strom z porostové stěny okraje sjezdovky Přemostěná spadl na lanovku Suzuki a shodil lano vratné větve z kladek asi dvou sloupů (neověřeno). Lanovka v té době nebyla v provozu, sjezdovka ještě není otevřená.

Čím dál dominantnější lídr amerického horského byznysu, skupina Vail Resorts (VR), neváhá využít momentum pohybu svého rozmachu (podpořeného historicky bezprecedentním růstem NYSE:MTN akcií) a velkoryse investuje do svých provozů.

Investice zejména do technologické infrastruktury svých dvou kmenových areálů, Vailu a Beaver Creeku, jež budou za čtvrt roku hostit mistrovství světa v alpském lyžování, mohou být snadno námětem na samostatnou ódu. VR ale nezanedbává ani své ostatní provozy. Toto pondělí skupina zveřejnila plán jen v příštím roce investovat $50 mio (přes miliardu korun) do propojení dvou sousedících areálů – posledních akvizic VR – utažských středisek Canyons a Park City.

Snad každý dodavatel zainteresovaný v lyžařské branži souhlasí, že sport potřebuje rozšířit svou základnu a přitáhnout nové spotřebitele. Pokud to má znamenat víc, než si jen krást stávající zákazníky mezi sebou, odvětví musí najít a přesvědčivě oslovit lidi, již vyhovují profilům lyžařů (a ostatních návštěvníků středisek), ale prozatím se z nějakých příčin neúčastní.

V posledních přinejmenším třech dekádách se většina dodavatelů odvětví snažila upoutat a obsluhovat relativně úzký segment zákazníků, kteří by se dali definovat – k čertu s politickou korektností – jako běloši, co jsou na tom dobře. Nejeden současný trend však činí tuto strategii problematickou a těžko udržitelnou; mezi možnými jinými zejména stagnace či pokles příjmů střední třídy, rostoucí rasová rozmanitost populace, konstantní přesun produktivního obyvatelstva do městských aglomerací a dlouhodobě klesající porodnost bílé rasy.

V coloradském středisku Beaver Creek, jež bude spolu se sousedícím Vailem pořádat únorové mistrovství světa v alpském lyžování, finišují přípravy na próbu MS, víkendové závody Světového poháru. Už dnes tu začíná první oficiální tréninkový den, od pátku do neděle se závodí.

V galerii níže fotodokumentace z finálních příprav, pořadatelská videa z tři roky trvajících prací na propojení legendární sjezdovky Birds of Prey s novým Raptorem a video vzniku unikátní kombinované „Chondoly“ Express 6.

Nejspíš každý, kdo v zimě rád hory, tuhle zábavu když ne vyzkoušel, aspoň už viděl: klouzání na nafouklé velké duši sněhovým korytem.

Typicky si upravují střediska jednu nebo dvě, jen výjimečně víc snowtubingových drah – nijak snadných na údržbu zaručující rozumně bezpečný provoz (zejména v Americe s rezorty právně odpovědnými za kdejakou újmu na zdraví svých zákazníků).

Vail dnes v pátek (11/21/2014) otevřel svou 52. sezónu. Tak jako pokaždé, opening je tu spíš komorní, nijak okázalou slavností spřízněných duší – pokřtí se nové lanovky, ukážou se s místem spjaté celebrity, potkají se štamgasti z celých Států. Rozdávají se drinky, filmuje se ostošest. Pár snímků z dnešního otevření v galerii dole.

Nejde o lehkou ani kdovíjak fascinující misi. Přesto, bez aktivního vytváření nových zákazníků se lyžování neuzdraví.

Už nepěkně dlouho branži znepokojují součty aktivně sjíždějících. V lepším případě (za hojných zim) čísla nerostou, v horším (během ostatních zim) klesají. Nad tímto centrálním problémem lyžování si lámou hlavy oboroví marketéři po celém světě. Řešení je dávno známé; není nové nebo překvapivé, snadno se vysloví, ale přetěžko provádí. Sport potřebuje stabilní příliv nováčků.

Zbrusu novou pobídku dlouho nikam nerostoucímu lyžování zkouší metropole New York. Projekt začal připravovat jeho předchozí starosta Michael Bloomberg (v úřadu 2002-2013) a tuto sezónu se rozjede pod patronátem stávajícího starosty Billa de Blasia a senátora Andrew Cuoma.

V rámci nákladného programu „I Ski NY“ bude celou lyžařskou sezónu od nastávajícího svátku Díkůvzdání zprovozněno 13 autobusových linek, odvážejících za silně dotovanou cenu lyžaře do 13 zimních středisek státu New York. Navíc projekt financuje 6 autobusových linek vypravovaných z kanadského Toronta, ležícího na SZ břehu jezera Ontario na opačných hranicích státu, jezdících do středisek západní části státu New York.