Ačkoli tu ze známých důvodů často referuju do vailského videomarketingu, neznamená to, že pro koncernové stromy nevnímám či nerespektuju les kvalitní filmařiny ostatních resortů. Naopak: za dlouhodobého krále produkce lyžařského porna považuju kanadský Whistler.

Tímhle perexem jsem tu vzdával respekt whistlerské filmařině už v zimě, a dnes v tom budu pokračovat. Tentokrát pro excelentní videomarketing jejich střediskového MTB provozu.

Whistler je resortem, jenž bere letní bikování nanejvýš vážně a patří k průkopníkům MTB trailů v lyžařské branži. Vždyť už v roce 2011 (!) překvapili ve svém bikeparku miliontého (!) platícího zákazníka konfetami a snůškou dárků.

Žebříček instagramových fotek oblíbeného motivu západů slunce v amerických skiareálech z letošního léta. Seřazeno v pořadí podle nejvyššího počtu oblíbení, další neřazenou metrikou je počet komentářů.

Žebříček instagramových fotek z bikeparků amerických skiareálů z letošního léta. Seřazeno v pořadí podle nejvyššího počtu oblíbení, další neřazenou metrikou je počet komentářů.

V Americe jsou golfová hřiště spjatá se skiareály (sjezdovými i běžeckými) podobně, jako sněžná děla nebo rolby. Zde je žebříček instagramových fotek od skiareálů lákajících na své golfové provozy z letošního léta. Seřazeno v pořadí podle nejvyššího počtu oblíbení, další neřazenou metrikou je počet komentářů.

Když léto už má většinu své práce za sebou, přichází čas přehodit výhybku.

V minulých letech to dělal zřídkakdo, letos spousta středisek: spouštějí na svých sociálních profilech odpočítávání (předpokládaného) startu lyžařské sezóny. Že jejich countdown je ve většině případů nerelevantní, jelikož otevřou tak časně (anebo tak pozdě), jak jim to dovolí Máma Příroda, to nyní málokoho zajímá. Důležité je v lyžařích včas vzbudit známou nadrženost.

V polovině srpna zveřejnil koncern Vail Resorts vznik nového produktu, prvního svého druhu v oboru: průkopnickou platformu EpicMix Time.

Aplikaci, jež bude lyžařům na mobily hlásit v reálném čase aktuální čekací doby na lanovkách a umožní jim tak pohybovat se efektivně po středisku. Něco, co dosud mohlo být zjištěno pouze fyzickou přítomností na konkrétním nástupním terminálu.

Vzhledem k faktu, že ve vnímání mnoha lyžařů bývá hodnota jejich investice do lyžařského skipasu (event. celého pobytu ve středisku) odvislá od způsobu, jak tam svůj čas stráví – zda v lyžařském rauši nebo spíš v klaustrofobních návalech u lanovek, může jít o průlomový počin v rekreačním lyžování.

Během posledních pěti let strmě roste přijímání emailové pošty na mobily, nepřekvapivě. Současně vzrůstá i poměr otevření emailů, což už tak samozřejmé není. V jakých denních časech by měla střediska svůj marketingový emailing rozesílat, aby měl nejlepší šanci, že bude otevřen a přečten?

VR marketing monitoruje otevírací míru emailingu na mobilních zařízeních od roku 2012. Vychází z dat shormážděných z kampaní 90 středisek v Americe, Evropě a Austrálii, rozeslaných více než 600 milionům příjemců.

Každý email je analyzován podle místního času, kdy byl střediskem rozeslán. Tyto časy jsou jsou pak seskupeny do tříhodinových bloků v rámci dne; např. první údaj na vodorovné ose grafu 12am – 2am znamená, že kampaň byla rozeslána mezi 0:00 (půlnocí) až 2:59 hodin v noci.

…co kdyby přesto odjeli na hory lyžovat – a pracovat?

Součástí mého polonevolnického socialistického dětství byla každých pět let spartakiáda. Nijak extra si tu dobu nevybavuju (nějak se mi nechce), ale vím, že přinejmenším dvě poslední spartakiády nás dostaly až na Strahovskou velkou šou. Nejlíp si pamatuju tu úplně poslední v roce 85, to jsem byl dorostenec.

Nešlo tam jen o cvičení a zase cvičení, ale i o různou oficiální a tedy povinnou „kulturu“, na níž jsme stádně museli, aniž se nás někdo ptal a/nebo dal vybrat. Jako s mnohým dalším v tehdejší nesvobodě – zvlášť, když jste malej usmrkanec.

První velmi zajímavé marketingové výstupy spatřily světlo světa čtvrt roku před listopadovým oficiálním otevřením největšího skiareálu USA, jenž vznikl propojením stávajících středisek Park City Mountain Resort a Canyons.

Jak už jsem tu psal v prosinci, provozovatel obou středisek, koncern Vail Resorts, si na první fázi propojení pro sezónu 2015/16 připravil 50 milionů dolarů, z nichž financuje zejména novou propojovací 8-místnou gondolu a výměnu dvou původních lanovek King Con a Motherlode. Vzniká tak obrstředisko na 3000 hektarech plochy, s více než 300 sjezdovkami obsluhovanými 38 vleky/lanovkami, se 7 terénními parky.

Nové středisko se bude jmenovat Park City a kromě zveřejnění svého úvodního promo videoklipu taky odtajnilo své logo. Nad psychologií vzniku tohoto logotypu se chci pozastavit.

Kanadský megaresort Whistler Blackcomb (WB) drží řadu superlativů. Je největším skiareálem severoamerického kontinentu, od dob zdejší Olympiády před 5 lety využívá nejmodernější infrastrukturu a platí si i nejspíš nejprofesionálnější personál v branži. Počátkem léta mu přibyl daší primát.

31. května 2015, bezpochyby účelově na Světový den bez tabáku, se WB vyhlásil prvním skiareálem na světě, v němž je celoplošně zakázáno kouření. Nejen ve všech vnitřních prostorech, ale i kdekoli venku v rámci hranic přes 3300 hektarů rozlehlého resortu. Tedy i ve frontách na lanovky, na sjezdovkách, bikových trailech, na parkovištích, všech cestách, u barů a restaurací.

Zákaz kouření ve vnitřních prostorách svých objektů zavedlo už dřív mnoho středisek v Evropě i Americe; nicméně celoplošným zákazem (používání všech tabákových výrobků, e-cigaret, marihuany a odpařovačů) po kompletním území se Whistler Blackcomb stává světovým průkopníkem.

Sebepropracovanější lyžařský marketing bývá houby platný, pokud nevychází z kontextu hodnotné podkladové nabídky. Ostatně, neplatí jen v lyžování.

Ve srovnání se sofistikovaně inzerovanými sezónkami velkých severoamerických hráčů horské branže se promo výstupy pro experimentální produkt Freedom Pass, alianční skipas šesti malých středisek Nové Anglie na severovýchodě USA, mohou na první pohled jevit nízkoprofilově – ať použiju ohleduplný výraz.

Jenže ona nevídaná podkladová hodnota z něj hned v sezóně nula (2014/15) učinila produkt srovnatelné ráže, jako velké položky prvoligových resortů desetinásobné velikosti, než mají stávající partneři Freedom Passu (Bolton Valley, Black Mountain, Dartmouth Skiway, Granite Gorge, McIntyre Ski Area a Ski Ward, na tamní poměry pomenší střediska severovýchodního rohu Ameriky, též známého jako New England).

Marketing coloradského střediska Aspen Snowmass vloni přišel s výjimečně koncipovanou (a dokonale provedenou) kampaní, jež sklidila vysoký respekt a kredit napříč horskou branží.

Projekt nazvaný Mind Body Spirit se vklání zpět do historie kdysi hornického městečka, do roku 1949. Tehdy Aspen zariskoval začít lákat v druhé poválečné vlně se vracející dobrodružné duše s touhou se v horách usadit. Zatímco v první vlně, v letech 1943-45, šlo do velké míry o příslušníky legendární 10th Mountain Division a de facto hotové lyžaře navracející se z fronty italských Alp, v této následné vlně se Aspen pionýrsky zaměřil na umělce a intelektuály, ve snaze vtisknout do té doby spíš chudému místu punc uvolněnější, lepší společnosti, později elitářství a letoviska celebrit, po vzoru idažského Sun Valley.

To se Aspenu během pár let povedlo jako snad žádnému jinému místu na planetě; za sebou v tomto ohledu nechal i Sun Valley.

Jak se liší stupidní reklamní videoklip od povedeného? Kéž by odpověď nezněla, že hloupý je ten z místní produkce a obsazený tuzemskými sportovními celebritkami. Kéž.

Zdejší nedávný článek o tendencích stopáže marketingových videí horských středisek se nechtěně prolnul do vysoce subjektivní tematiky povedených a ne-dvakrát-povedených promo videošotů resortů. A protože odsud je už jen krůček (asi tak slepičí) k reklamním spotům, dnešní text do nich prolne hned a chtěně.

Abych zůstal tematicky relevantní, uvažovat budu jen reklamy lyžařské, obsahující lyžování a/nebo aspoň lyžaře coby protagonisty v nich.